Hairspray

Muzikály příliš nemusím. Tady je to navíc umocněno o zatučnělou malou nadšenkyni. Chápu, že tvůrci chtěli vybrat někoho s antisportovní postavou, ale nechat obsadit do hlavní role tlusťoučkého nosorožce zvalchovaného kombajnem s vynuceným "jokerovským" úsměvem, to se mi prostě příčilo. Vypasenej Travolta ušel, tradičně dobří byli Pfeiffer a Walken. Jinak každá minuta se mi neskutečně vlekla, připadá mi, že jsem na to začal koukat před třemi týdny. Choreografie také nic moc, že by mi to nějak zvedlo náladu nebo že bych měl chuť začít kroutit boky, to tedy ani náhodou. Barevné to možná je, ale já tohle viděl jen černobíle. Spíš černě... 75 miliónů dolarů(rozpočet)/200 miliónů dolarů(výdělek celosvětově) (19.01.2008)

Pro muzikály jsem nikdy moc nebyl, ale tadyto mělo být plné komedie, což mě teda ani moc nepřišlo. Hlavní hrdinka byla taková, jak to říct...no lepší se nevyjadřovat....prostě se mi nelíbila a jediné plus co na tomhle filmu vidím je fakt, že John Travolta hraje maminu jak růže květ a je to vlastně jediná věc, u které jsem se upřímně skutečně zasmál. Jinak je Hairspray pro opravdové pipláky, co mají rádi Horečku sobotní noci nebo Flashdance. Já to pro příště už radši vynechám. (09.09.2009)

Zjistil jsem, že mám pro malebné, veselé, pozitivní energií nabité a šťávou naplněné filmy slabost. Tento patří mezi ně. V dnešní době akčních thrilerů a psycho dramat, je Hairspray naprosto geniálně zapíchnutá barevná jehla do černobílé časové osy. Nehledě na to, že film je muzikál z roku 1962, kdy letěl Rock'n'roll, který málokoho ponechá bez hnutí sedět (pokud nepočítáme zmlsané suchary). Něžný příběh, jemná zápletka a klidné vyřešení, vše jako z pohádky. Ano, pohádka to je. Pojednává o Tracy Tunbland (Nikki Blonsky), která je přes své větší rozměry do všech stran společností poněkud opovrhována. Svému problému se postaví a čelí mnoha odporu, ale i podpůrným názorům. Vždy ale ví co je správné a za tím si jde. Silnou stránkou filmu jsou mimo spousty jiných věcí i vtipné scény. Nezřídka se člověk po čerstvě utřených vtářích z dojetí příběhem dostane do záchvatu smíchu, takže už ani nevíte po čem si ty slzy utíráte. Bravo Adame Shankmane! (10.09.2007)

Zábavné nejen pro milovníky hudby a tance. Má to šmrnc, dobře se na to dívá a ještě lépe poslouchá. Herci zvládají své role na jedničku a barevné prostředí 60. let navozuje tu pravou muzikálovou atmosféru. A dokonce jsem se několikrát zasmál... Zajímavosti: J. Travoltu jsem ze začátku vůbec nepoznal. Pak už teda ano... / Momentů, kdy si Ch. Walken "ulevil", bylo mnohem více. Víme však jen o jednom. :-) 70% (28.02.2009)

Vlastně mě to ani tak nevzalo. Taneční scény mě začaly chytat až na konci filmu a hudba mi často přišla dost pomalá, takže o nějakém blaženém vrtění do rytmu v sedačce nemůže být řeč. Klady filmu bych ale viděl v jiné stránce. Pokud se dokážeme přenést přes přirozený divákův odstup od příliš barevných filmů, infantilní stylizace a naivních dialogů (což si myslím, že je používáno naprosto vědomě) můžeme vidět i mnoho inteligentních a originálních záměrů. To co bych chtěl především vyzdvihnout je to, jak se úspěšně film vyhýbá žánrovým schématům. Dát jako hlavní hrdinku mírně obézní děvče je výborný nápad. Není hezká, není hubená, přesný opak ideálu krásy. A aby mohla dojít ke svému cíli a šťastnému konci, NEMUSÍ se do tohoto ideálu předělat (zhubnout, nalíčit, natužit..) ba právě naopak. To je naprosto zásadní, protože většina muzikálů vychází právě ze schématu "jsem outsider a abych něčeho dosáhla, změním se na něco co se obecně pokládá jako ideál" (např. v Pomádě se hrdinka musí změnit na ideál tehdejší rebelující mládeže, oblíknout se do koženejch hadrů a zapálit si cigaretu..). Svět není jen seriál pěkných úsměvů, hubených holek a těl jak vystřižených z módních časopisů. A právě toto se mi na tom filmu tak líbí: na první pohled strašná umělost je vlastně pouhou slupkou, za kterou stojí příběh, který naopak proti umělosti bojuje... (15.11.2008)