Touha, opatrnost

Film, který nepostrádá reálné zobrazení citů, čemuž přikládám zásadní důležitost. Pochvalu však ode mě získává i vynikající režie a herecké výkony - ať už herecký výkon veterána Tonyho Leunga nebo mladé vycházející hvězdy Wei Tang. Navíc filmu na kouzlu přidává i Desplatova hudba v čele s ústředním tématem Wong Chia Chi’s Theme. Abych to shrnula, bez dalších pochyb bych film „Touha, opatrnost“ označila za nejlepší film, jaký jsem měla možnost v roce 2008 vidět. ~(5,0★)~ (13.01.2009)

Pro jednou přesně vystihující název. Čekal jsem více špionských intrik, ale film klade více důraz na vztah hlavní dvojice. Překvapila mě intenzivní erotika, takhle hodně se totiž nešukalo snad ani v Nymfomance. Nejvíc se mi ovšem líbila Wei Tang a skvěle udělané prostředí válečného Hongkongu a Šanghaje. (24.12.2014)

Hodně, hodně dlouho jsem dumala nad tímhle počinem a svými pocity. Na jednu stranu mě zcela vtáhnul do děje vztah dvou lidí, kde každý z nich bojoval na protichůdných politických stranách, takže ano, opatrnost byla namístě a na druhé straně parta, která všechno organizovala, ale působila na mě trochu mdle vzhledem k okolnostem. Možná trochu víc akčnosti a kratší stopáž by to zachránila. Tím nechci říct, že by to bylo špatné, rozhodně ne, ale řešit pouze jen to, kde jsou nohy, ruce a hlava při velmi otevřených scénách, to také nevytrhly. Ang Lee mohl využít daleko víc potenciálu, který se v Touze a opatrnosti vyloženě nabízel. Slabší čtyřka, škoda. (12.03.2018)

Možná by na film stačilo poslat kohokoli vnímavějšího naslepo, a nechat na něj působit filigránsky jemnou hru pohledů a slůvek, která se v druhé půli zlomí do příběhu nebezpečně zbujelé vášně. Rozhodnutí popsat onen zlom jako princip celého vyprávění znamená sice zbavit diváka možnosti být překvapen, ale připraví ho na něco jiného, než napovídají upoutávky. Touha, opatrnost rozhodně není konvenčně uhlazený retrosnímek. Podobně jako Černá kniha Paula Verhoevena je o válečné okupaci a ženské špiónce z odbojového hnutí, která má dostat vysoce postaveného muže. V Číně 40. let jím není německý důstojník, ale vysoce postavený šanghajský úředník kolaborující s japonskými okupanty. V Touze, opatrnosti nenajdeme nadsázku a jízlivost jako v Černé knize; nemilosrdné dějiny se tu neprojevují ani tak přes akci kupící více i méně uvěřitelné zápletky. Vše se projevuje spíš přes pocity hlavní hrdinky a patří k režijnímu mistrovství Anga Lee, že ona hnutí duše umí zprostředkovat obrazem. (14.06.2020)

Cesta k jeho dopadení vede přes mé tělo, ale…srdce odbočilo. Červené lucerničky, vůně jasmínu, ve vzduchu parfém strachu, lože v ohni, intimita silou Kámasútry hoří, do milování tisíce a jedné noci se noří. Ožehavé, bolestné, drsné, vášnivé, plazivé erotické scény nejsou jen kořením, zpestřením, sexuálním výkřikem. Jsou stavebním kamenem, hlavní tepnou nelítostného utajení, perfekcionistickým maskováním, přetvářkou, manipulací milování. Jsou vykachličkovaným piedestalem opatrnosti citů i toužebným geniem loci příliš tě(le)sné "vztahové" magie. (06.09.2015)