Kasandřin sen

Velmi dobré drama. Zápletka není zas až tak moc originální, Woody už s podobnými tématy pracoval, ale scénář dobře funguje. Vytknout by se daly určité zdlouhavé momenty, které však mají své opodstatnění, a určitá vykonstruovaná "umělost", kvůli níž film chvílemi působí poněkud nedůvěryhodně a divák se tak nemůže do příběhu plně "zažrat". Velkým kladem jsou ale rozhodně skvělí herci v hlavních rolích a působivá hudba. (09.04.2008)

Pomalu začínám chápat význam slova "Allenovky". Přesněji řečeno spíše jednu jeho uzavřenou skupinu, samostatný, ucelený Woodyho žánr, a to sice "Allenovský" krimi-thriller. Začalo to Match Pointem, pak přišel Sólokapr a nakonec Kasandřin sen. Zjistila jsem, že se mi všechny tyto jeho filmy líbily, i když každý svým způsobem. Tento snímek začíná zcela nevinně, a končí zcela nečekaně. Dvojice bratrů v podání Colina Farrella a Ewana McGregora byla ztvárněna velmi věrohodně, po celý film mi přišli jako opravdoví sourozenci, a ne jen jako herci, kteří je hrají. Zejména Colin byl ve své roli ufňukaného a pesimistického Terryho naprosto přirozený a společně s "laskavým" Ianem táhnou celý film, který by, nebýt jich, vyzněl možná zcela jinak. Tím však nechci snižovat Woodyho uměleckou a tvůrčí osobnost. Umí vytvořit dobrý příběh se zápletkou a následným rozluštěním, u kterého si však nikdy nemůžete být jisti, že film skončí zrovna tak, jak tomu dané okolnosti aktuálně napovídají. (22.03.2009)

Match Point znamenal ve filmografii Woodyho Allena zásadní zlom – odchylku od rozjívených (tragi)komedií napěchovaných hláškami k seriózním dramatickým thrillerům, či snad lépe řečeno přímo k tragédiím antických rozměrů. Kasandřin sen na perfektní Match Point navazuje a tyto dva filmy dokonce spojuje několik totožných prvků. Vedle dnes již neobvyklého užití klasické hudby se oba filmy zabývají tématem infiltrace příslušníků střední vrstvy mezi smetánku. Kasandřin sen však toto téma bere pouze jako motivaci jedné z postav; ústřední linii zde tvoří kriminální zápletka ústící v nervové pnutí na způsob Dostojevského Zločinu a trestu. ____ Allen tento film natočil jakožto staromilský kriminální thriller, který je se svou základní dějovou linkou vcelku prostý, známý newyorský neurotik však veškeré dění komplikuje nemilosrdnými epizodkami, díky nimž je celá ta podívaná ještě o několik stupňů napínavější a více strhující. Allenovi slouží ku cti, jak ve svých filmech nakládá s ženskými postavami, které, ač zpravidla ztvárňovány atraktivními herečkami, nikdy neplní prostou funkci vizuální atrakce, ale místo toho jsou přímými/nepřímými hybateli děje. V Kasandřině snu ženské postavy výrazně ovlivňují jednání hlavních hrdinů, i když tentokrát v poněkud pasivnější podobě. V souvislosti s Allenovými čistě dramatickými díly je často zmiňována antická tvorba a toto přirovnání vskutku není od věci (postavy dokonce i vedou dialog přímo o antické literatuře) – z narativu je cítit ona osudovost a tíha antických dramat, přičemž vše neodvratně spěje k tragickému konci a divákovi nezbývá než sledovat, jak postavy postupně naplňují svůj krutý osud. Moralizování v tomto případě samozřejmě také nesmí chybět a i zde se Allen projevil jako nemilosrdný cynik, což je v porovnání s předešlou tvorbou (vyjma zmíněného Match Pointu) vcelku překvapující. ____ Abych se přiznal, navzdory vší té úctě k Allenovým skvělým komediálním dialogům preferuji spíše jeho čistě dramatické pokusy, v nichž se více soustředí na souvislý děj a nedává svým postavám tolik prostoru k ukájení se nad lingvistickým přebornictvím. Za další filmy ve stylu Match Pointu a Kasandřina snu bych se vůbec nezlobil. P.S.: Trio McGregor/Farrell/Wilkinson je skvělé, každý z nich tím svým způsobem. (27.07.2010)

Allenovy filmy vůbec neznám a bez mučení se přiznávám, že jsem se na KASANDŘIN SEN podíval jen díky lahůdkovému obsazení. Ewan McGregor i Colin Farrell jsou perfektní a bratrsskou dvojci jim člověk bez problémů věřil. Trochu mě překvapilo, že z téhle dvojce byl zrovna Farrell za toho většího srabáka. Příběh není nijak složitý nebo přehnaně psychologický, ale jde o příjemně plynoucí drama o problémech a jejich řešení. Možná to není na čístých 5, ale už kvůli hudbě Phillipa Glasse musím jít trošku výš. (18.04.2008)

Kdyby Woody po tomhle nenatočil Vicky Cristina Barcelona, tak bych si snad začal myslet, že ztratil nadhled a svůj smysl pro humor. Zde by jste ho totiž hledali jen stěží. Nekompromisní příběh o dvou bratrech, který má opravdu hutnou atmosféru. Příběh sice není nijak originální a je vám celkem jasné jak to skončí, ale díky excelentním hereckým výkonům, výborným dialogům a Woodyho neselhávající režii to funguje od začátku do konce a chvílema mi celkem mrazilo v zádech. Ještě lepší než Match Point. (21.03.2009)