Deník mrtvých

George A. Romero projevuje obdivuhodnou flexibilitu, pokud mluvíme o vývoji filmového média. Starosvětského stylu „plížících“ se nemrtvých se nevzdává, zato každým dalším filmem na toto téma poukazuje na novinky v technické sféře a vždy nezapomene na sofistikovaný kritický komentář (v tomto případě pálící do médií, které mají ohromnou moc). Deník mrtvých je opět trochu jiný, oproti Zemi mrtvých je méně cool, působí však syrověji. Zvoleným lookem ruční kamery navozuje Romero obdobnou atmosféru, jakou vládne Cloverfield, Deník ovšem vede tím, že jsou ještě využity nejrůznější záznamové kamery (z nemocnice, přepychově hlídaného domu atd.), takže Romero má volnější vypravěčskou ruku a díky tomu může lépe přepínat mezi tím, co se zrovna na plátně děje. Chvílemi mi to díky postavení kamer přišlo jako vynikající adaptace Resident Evilu. Škoda, že Romero tu jedničku nakonec netočil… (19.05.2008)

Veliké zklamání, které jsem po tolika kladných ohlasech rozhodně nečekal, za svým příbuzným [REC] zaostává o několik stupňů. Ruční kamera zde nemá v podstatě význam, snímku nic nepřináší, častokrát film působí, že je natáčen naprosto obyčejně. Strach vůbec nemá možnost dostavit se, neboť když se drtivou většinu děje nebojí ani postavy samotné, tak divák má potom smůlu tuplovanou. A co je vůbec nejhorší, Diary of the Dead mě nudil, což je pro zombie film značně negativní vizitka. Když už se nějaký zombík náhodou objeví, tak je všechno pořádku, ale ta užvaněná výplň mezi takovýmito světlejšími okamžiky je k nepřežití (dobře, to jsem přehnal, ale nezáživná je). Mírně nadprůměrný tento horor zcela jistě je, ale po týdnu si z něj imho budu pamatovat maximálně tak tu jednu lekačku, a proto hodnotím "jen" třemi hvězdičkami, přičemž z trojice REC, Cloverfield a DotD, je tento z hlediska napínavosti a zábavnosti jasně nejslabší. (24.04.2008)

Partia študentov nakrúca horor. Vtom do reálneho života vpadne šoková udalosť. Tisíckrát silnejšia než emócia, ktorú zamýšľajú vyvolať u divákov svojim dielom. Mŕtvi totiž dostávajú druhú šancu a filmári celého sveta tým pádom tiež. Menia sa kulisy i scenár. Dané sú výlučne práve zažívanou skutočnosťou. Nakrúca sa bez emócií, bez pomoci. Všetko, čo sa zachytiť dá. Hlavným posolstvom filmu sa tak stáva záznam a odkazy na ďalšie záznamy. Zachytené ručnými, priemyselnými kamerami, mobilmi. Odpor a nedôvera vládne a priori len k TV. Svedectvá na internete sú vraj pravdivejšie než oficiálne. Je však možné poučiť sa z miliardy súkromných videí, zistiť z nich vôbec niečo všeobecnejšie? Po príčinách hromadného zmŕtvychvstania nepátra nik (žeby všeobecná akceptácia nevídaného v nastávajúcom veku Vodnára?:). Nepodstatné. Dôležité je len ukázať podivný jav a povrchne ho interpretovať. V tejto rovine sa odohráva i kritika spravodajstva. Vraj je všetko nesprávne vysvetlené. Ale všimnite si: spomalené figúry mŕtvych nabrali zrýchlené krvilačné reakcie len v momente zaznamenania ich útoku. Možno to je jediný zmysel ich zmŕtvychvstania. Ukázať hereckú akciu na kameru. Nezáleží teda naozaj na "Prečo?", pretože oveľa dôležitejšie "Ako?" zároveň označuje príčinu a zmysel žitia v okúzlení médiami: ukázanie svojho zovňajšku (oblečenia, dizajnu, tela...) a pohybu zaznamenávajúcej technike. (30.03.2009)

Smutný pokus skloubit klasickou zombárnu s found footage. Moc nefunguje ani jedno. Velmi nepříjemné je, že se vše odehrává v nějakém velmi alternativním světě, kde nikdy neslyšeli o zombiích a všichni půl filmu hrozně mudrují, co se to jako děje a že to asi musí být nějaký virus a vůbec, karta reality nulová. Ještě víc k vzteku a otravě je, že Romero ordinuje stejné kapky na seznámení se se žánrem found footage. Za mě se nepovedlo ani složení partičky a skupinek, které potkávají. Nebýt ameše Samuela, byl by film úplně jalový. Jediné, co se dá považovat za dramatický oblouk, je snad parodické naplnění počátečního filmovaného horroru se skutečností... což je trochu moc laciná hrátka. Palec dost dolů. (01.05.2014)

Nejzajímavější na zombie filmech mi vždy přišla druhá fáze, kdy nákaza už propukla, všude se vzmáhá nekontrolovatelný chaos a anarchie, a hrdinové se musí smířit s faktem, že jejich blízcí jsou po smrti, anebo se je snaží sežrat. Diary of the Dead není vrcholem reálnosti, ale výše uvedené zprostředkovává nadmíru sugestivně. První tři Romerovy "Dead" filmy, ač mi ne vždy sedly, nebyly jen atmosférickou zombie vybíjenou a oplývaly učitým přesahem a sofistikovanými prvky (podle někoho sociální kritikou apod.), což je dost znatelné i tady. Příznivci "staršího" Romera proto určitě budou i s tímto novátorským snímkem navýsost spokojeni a hodně ostatních bude žehrat na skutečnost, že tato potenciální jatka jsou vlastně dost decentní a nečekají nás tu zoufalé boje se zástupy nemrtvých. Plusem budiž vyobrazení eskalace násilí v ulicích (a dalších útržků situací způsobených šířením nákazy) pomocí různých záznamů, proměnlivé spektrum snímání (statické záběry z kamer v zámku mi atmosféričností hodně připomínaly první herní Resident Evil) a použití neotřelých zbraní (už tu chyběla jen motorovka). (25.04.2008)