Půlnoční vlak

Přestože jsem jen tichý zedník na věčném božím CSFD-staveništi, jeden zásadní problém Půlnočního vlaku bych zmínil: Hlavní hrdina a divák zakouší v průběhu dění diametrálně odlišnou zkušenost – divákovi je sice slibován horor, respektive obskurní urban legenda, ovšem hrdina svým konáním ustavičně překlápí film do detektivky. Nesnaží se vyhnout nebezpečí, jak je u postav v hororech zvykem, ale směřuje k němu; snaží se dopátrat pravého stavu věcí. Vede to k tomu, že není hrůznými událostmi tak natěsno obemknut, protože z nich střídavě a navíc libovolně, jak se mu zachce, vypadává (když chce řešit vztah s přítelkyní, řeší vztah s přítelkyní, když chce pátrat po vrahovi, pátrá po vrahovi), a film proto nedrží kontinuitu v napětí, v níž tak vynikaly kupř. Hory mají oči nebo Blair Witch. To by až tak nevadilo, jenže film staví především na podle mě nevhodně zvoleném Vinnie Joneseovi (roztomilá perzifláž herecké šarže, tj. ještě o stupínek přepálená reminiscence na ostrého hocha z ritchieovských gangsterek). Vinnieho hodili producenti i na poster, aby jim zajistil rentabilitu snímku, a ještě před natáčením jistě sepsal čestné dobrozdání, jako se v Hollywoodu sluší. Divákovi je tedy pravý stav věcí zřejmý víceméně od začátku, zatímco hlavní hrdina se k němu musí dopátrávat, protože film mu řadu informací odpírá, na rozdíl od diváka, jemuž poskytuje vodítek až moc; zřejmě proto, aby se mohl v klidu opájet brutálními intermezzy. Samozřejmě, spousty filmů kombinuje horor, detektivku a gore scény (dva nejslavnější za všechny: Mlčení jehňátek a Sedm), ale tenhle to dělá dost pokoutním, totiž ne zcela funkčním způsobem. P.S. Jestliže by se podoba mezi hlavním hrdinou a Clivem Barkerem dala přičíst náhodě, jak vysvětlit jejich totožné, pouze prohozené iniciály? (06.04.2009)

Vinnie Jones má velké kladivo a rozhodně se ho nebojí použít v tomto průměrném hororu se zajímavým námětem, zabaleném do nezajímavého kabátu. Japonec Kitamura sice vypráví děsivý příběh netradičně, ovšem poněkud kostrbatě. Divák si neustále klade otázky co (se vlastně děje), kdo (je padouch nebo hrdina) a proč (vraždí), a když se ke konci ukáže o co go, nezbývá než rozpačitě kroutit hlavou nebo zírat s otevřenou pusou (popřípadě oboje). Midnight Meat Train je divný film, sice nejede podle zajetých pravidel žánru, i tak mám ale pocit, že si tvůrci měli ujasnit o čem, o kom a vlastně proč chtějí vyprávět. (19.10.2008)

Je to veľmi dobrý hororový thriller. Má výborný príbeh o fotografovi, ktorý sa snaží zachytiť skutočný obraz mesta so všetkými jeho temnými stránkami, až sa dostane na stopu tajomného muža, o ktorom si myslí, že je sériovým vrahom, vraždiacom ľudí v metre. Keďže mu nikto neverí, začne ho prenasledovať a zistí, že mal skutočne pravdu, ale o dôkazy príde a vrah začne ísť aj po ňom. A tak musí fotograf bojovať o svoj život a navyše si čoskoro uvedomuje, že nie je všetko presne tak, ako to na prvý pohľad vyzerá. Spracovanie sa mi veľmi páči, na pomery žánru sa rozhodne jedná o nadmieru vydarené dielo, keďže dej je po celý čas až prekvapivo zaujímavý, nájde sa tu plno rozmanitých prvkov, pričom na moje prekvapenie mi sadli úplne všetky, nie je to ani tak predvídateľné, ako to na prvý pohľad vyzerá, tu skutočne jedna zaujímavá sekvencia strieda druhú a vzhľadom na krátku dĺžku som mal pocit, že sa tu toho udeje viac než dosť, takže si to neustále udržuje perfektné tempo. A aby toho nebolo málo, ešte sa tu nájde aj vynikajúca záverečná fáza, ktorá je po obsahovej stránke takmer ako z iného filmu. Takže tu sa mi páčilo skutočne všetko. Po hororovej stránke som veľmi spokojný, film má zaujímavú atmosféru, občas funguje aj napätie, ale prednosť tu majú predsa len skôr tie drsnejšie, prípadne akčnejšie sekvencie. Pri nich ma trochu mrzí, že sú miestami až moc digitálne, ale to je našťastie aj to jediné, čo im môžem vytknúť, inak sú perfektne drsné, prišlo mi to tak príjemne morbídne, pričom obetí je plno, takže sa je na čo pozerať, no hlavne sú mimoriadne nápadité, či už po obsahovej alebo vizuálnej stránke a tak sa tu nájde viacero nezabudnuteľných scén alebo momentov. Za zmienku stoja hlavne zábery z pohľadu obete, súboj pri otáčajúcej sa kamere, ale prakticky aj všetko ostatné. Herecké obsadenie je výborné, Bradley Cooper v hlavnej úlohe ma už nikdy nebavil tak, ako tu, toho vytrvalého fotografa som mu veril, ale aj tak si hlavnú pozornosť zaslúži perfektný Vinnie Jones, zahral to dokonalo a neviem si predstaviť nikoho, kto by tu sedel viac. Ale nesklame ani tých pár zvyšných postáv. Réžia a technická stránka sú perfektné, skvelá vizuálna stránka plná výborných nápadov, zaujímavá štylizácia viacerých scén, až na tie digitálne prvky tu nemám čo vytknúť, takže Ryuhei Kitamura si zaslúži veľkú pochvalu. Síce plné hodnotenie nedávam, ale aj tak patrí Polnočný vlak medzi to najlepšie, čo som v tomto žánri vôbec videl, nenašiel som tu žiadnu slabinu, jednoducho skutočne vydarený film. 82% (05.02.2009)

Je to nádherně vymazlené. Ústřední kladná postava je fotograf a film se dle toho chová - kamera si hraje s úhly, odrazy, svou polohou. Vizuálně film narazí až s prvními mordy ve vlaku. Nasnímané jsou stejně hravě, ba až fetišisticky, ale digitalita krvavých efektů tluče diváka do očí s celou armádou vykřičníků, což dojem z téměř dokonalého obrazu kazí. Kvality táhne nahoru i Vinnie Jones jako řezník, který maká na dva úvazky (haha). Závěr se dá víceméně očekávat, nicméně je přímo poplatný faktu, že film vznikl na motivy nepříliš dlouhé povídky (nečetl jsem - jde o stejnojmenný počin od Clive Barkera). Být součástí povídkového filmu a zkrátit stopáž o polovinu, dočkal by se tenhle krváček slušnějšího hodnocení. (13.10.2012)

Takovéhle koktejly atmosférického a krvavého hororu zároveň mi prostě chutnaj. The Midnight Meat Train je jednoznačně lepší ve své druhé polovině, kdy při souboji s řezníkem Vinniem Jonesem krev stříká z obrazovky a Barkerovská atmosféra se line okolím, ale nenudí ani v polovině první, kdy se dočkáme několika velmi napínavých scén. Z již zmíněného Jonese jde strach už od pohledu, zvlášť když pak svírá v rukou řeznické kladivo a sekáček. Film je velice zajímavě stylizovaný (kamera, barvy), což ho činí dobře zapamatovatelným, avšak je tu i nebezpečí, že se poměrně velké části diváctva nedokáže dostat pod kůži - ne každému jeho chladný (sterilně kovový) styl musí sednout. Hodně lidí tu vytýká závěrečný zvrat, který se mně osobně líbil úplně nejvíc. (04.10.2008)