Půlnoční vlak

Mám rád Ryuheie Kitamuru, osobitého japonského režiséra s citem pro dynamický audiovizuál. Mám rád také Barkerovu povídku z jednoho z dílů První knihy krve, podle které tento horror Kitamura natočil. Bál jsem se, co s japonským fachmanem provede hollywoodská mašinérie. A bál jsem se zbytečně. Kitamura vždy více než na co jiného dbal na estetiku obrazu, akční kameru a spíše klouzal po (efektním) povrchu, což při sledování filmů jako Azumi nikdy nevadilo. V zádech se silnou psanou předlohou a podporou rozumné stopáže stvořil Kitamura atmosférickou, patřičně brutální a řemeslně nápaditou horrorovou podívanou, již možná trochu hyzdí pár zbytečných digitálních triků. A která letošní záplavě remaků asijských horrorů uštědřuje tvrdý direkt. 8-9/10 (25.10.2008)

Zbožňujem v hororoch podzemie, metrá, vlaky a urban legend. Polnočný vlak všetky tieto aspekty dokonale napĺňa. Je to tvrdý horor pre dospelých. Na nič sa nehrá. Ide rovno k veci. Sekerami, kladivami, nožmi. Záver je šokujúci napriek tomu, že neobsahuje „klasický“ šokujúci zvrat á la Šiesty zmysel. Je šokujúci v zmysle, akí krutí tvorcovia sú voči sebe, postavám a divákom. Mimochodom, v čele producentov stál Clive Barker, podľa ktorého poviedky Půlnoční vlak smrti tento  drsný a pochmúrny krvák vznikol (v češtine vyšla napr. v zbierke První kniha krve v r. 1994). Hoc natiahnuť len poviedku na celovečernú minutáž v histórii kinematografie nie vždy dopadlo dobre, tentoraz to vôbec neudiera do očí, keďže zápletka je síce jednoduchá, ale v pohode by vystačila nie iba na poviedku, ale ak aj nie na plnohodnotný román, tak na dlhšiu novelu určite. Pôsobivá „mestská historka“ oplýva parádnou atmosférou, v rámci možností pôsobivými hereckými výkonmi (minimalistický Vinnie Jones, fajn Bradley Cooper, jeho partnerka), miestami neskutočne esteticky vyhrotenou vizuálnou štylizáciou a podľa mňa nesamoúčelným násilím (odnesie si to v drastickom cameu nielen Ted Raimi, ale i Quinton 'Rampage' Jackson, s ktorým sa Cooper stretol o dva roky neskôr v A-Teame). Hodina a pol je tak akurát, aby to nezačalo nudiť. Zmien oproti poviedke je relatívne málo resp. nie sú príliš dôležité (napr. v poviedke by ste márne hľadali partnerku alebo policajtku). Diváci na film žiaľ nepočuli: pri rozpočte 15 miliónov ich na celom svete zarobil ledva 3 (!). (19.11.2010)

Dobrá atmosféra a hlavně hrůzu nahánějící, tichý, brutální zabiják, který se s lidmi rozhodně nemazlí. Vinnie Jones je pro tyto role přímo stvořený, roli řezníka odehrál výtečně na obou frontách ;-) Sem tam mě rušily slabé triky, zbytečně moc digitální. Radši bez triků a s pořádnou atmosférou, než ať to za každou cenu musí být co nejvíc cool, tento přístup nemám rád. Krev nevypadala v pár případech vůbec jako krev…a trochu přehnaly filmaři i finále, ale ve srovnání s ostatní horory z roku 2008 je The Midnight Meat Train hodně vysoký nadprůměr, který potěší každého fanouška tohoto žánru. 8+/10* (24.11.2008)

Prekvapivo fungujúca kombinácia atmosféry a brutality. Skoro mi to v tomto ohľade pripomínalo najlepšie veci od Argenta. Gore je skutočne monumentálne, taký brutus ani nepamätám - asi najlepšie sú vypadávajúce očné buľvy Teda Raimiho. Finále môže niektorých zaskočiť, ale je presne v duchu predlohy a Barker sa práve takýmito bizarnými nápadmi preslávil. MMT nie je zápis do zlatého fondu žánru, ale je to rozhodne lepší horor než drvivá väčšina súčasnej americkej produkcie - všetky tie remaky, teenagerské slashery a otravne naťahované série typu Saw s prehľadom rozdrví svojím mäsiarskym kladivom. (10.03.2009)

Hodně rozporuplné pocity mám z tohoto na první omak fešného hororu... Na jednu stranu tu máme absolutně dokonalou, depresivní temnou atmosféru a tomu odpovídající vizuál, kdy jsou všechny teplé barvy v podstatě eliminovány. Na druhou stranu celý děj prokládá několik sice jakž takž fajn brutálních scén, ale občas mi i přes to, že jsou schválně přehané, přišly zbytečně "vtipné". Kladívko je sice fajn zbraň, ale takový řezník toho má v kabelce určitě více, ne? Další protiklady snímku jsou ve skvělém Cooperovi a hrozné Bibbové, které jsem téměř nic neuvěřil, chvályhodná byla pouze v poslední třetině filmu. No a závěrečný krásný kontrast je, když první půlka stominutového snímku téměř vůbec neutíká a nudí (drží se jen díky onomu ožralovi z Hangover), a v té druhé se pak tempo rozproudí jako vodopád krve stékající po okýnku v metru. Za konec jednoznačně chválím, alespoň tam jsem pořádně poznal Barkerův povídkový originál. Vážně CRAZY!!! (08.07.2009)