Dar od Boha

Také se Vám někdy stává, že si chcete upéct něco dobrého z mouky, a když připravujte těsto zjistíte, že asi nemáte dobrou mouku, těsto vám nechutná a navíc se lepí na prsty a z nicht na všechno, čeho se dotknete? Nakonec třeba nemusí být upečený výsledek až tak špatný, ale na zážitek z hnětení těsta už nedovedete zapomenout.... Samozřejmě vztah otce a syna tvoří osu obou jejich životů, ale o tom už byla napsána bohatá literatura beletrijní i věděcká a natočena spousta filmů - a mnohem lepších. A vylepšovat film muzikou ze šedesátých let (v té době se děj neodehrává), je až příliš laciné. (26.06.2017)

Úžasná podívaná. Nepříliš známý snímek vypráví o velké rodině (pět bratrů) a hlavně utrapách hlavního hrdiny, který má sice dar od Boha, ale taky problémy s orientací. Zobrazeny jsou především segmenty z jeho dětství a dospívání a vše do sebe krásně zapadá. Film si mě získal mimo jiné výtečnou hudbou a nezapomenutelnými scénami. Skvělé rodinné drama s prvky komedie. (04.08.2009)

Horkosladká melodráma, ktorá sa nezameriava ani tak na zmätok citov hlavného hrdinu, ale skôr na reakcie jeho blízkych. Zvolený prístup je nekonvečný, čo zdôrazňuje i oný aspekt „daru od boha“. Celé to však strieľa doprázdna a klasikou ako My Own Private Idaho (1991) či Mysterioius Skin (2004) sa nikdy nestane. (27.03.2013)

"Co je to buzík? - Ale nic. Taková hloupost." Příjemný snímek s výbornými herci, který pobavil, zabavil a krásně u něj plynul čas, ale zase zázrak na 5* to není ani omylem. "Jak krátká a příjemná byla půlnoční mše, když jsem se stal ateistou." No ten chlap každopádně neměl nehorázně moc synů, že? "To jako mám doma líheň teploušů?" Přišlo mi, že tato rodina byla ale docela hodně otevřená novému a výchova byla relativně volná, jinak si nedokážu vysvětlit, jak by mohl být z toho nejstaršího takové totální hovado, ten Zachary měl taky období, kdy se třeba oblékal a chodil vystylovaný úplně mimo normálnost a oni to všechno tolerovali... tolerantní je to slovo pro tuto rodinu vcelku adekvátní, samozřejmě až na postoj vůči tomu, že by měl syna teplouše. Naprosto fantaskní záběr byla scéna, kdy ho srazilo auto.. jak letěl.. dokonalá lahoda pro mé oči. Zastávám názor, že odteď každá scéna bitky nebo rodinných nepokojů u stolu by měla být doprovázena áriemi, zpomalenými scénami (zásadně.. už nikdy nechci vidět jinak zpracovaný tento typ scény) a ignorantským vítězoslavným povýšeneckým poklidným a přesto vysmívajícím se pohledem. Z toho jeho pohledu jsem vůbec celá roztávala aka pohled teď-jsem-vyhrál-ty-kokote-a-ty-s-tím-nic-nezmůžeš. (03.06.2014)

Když si od nějakého filmu dopředu nic moc neslibujete a pak vás nečekaně silně zasáhne, tak přesně takový jsem měl pocit po skončení tohoto filmu. Témata neurovnaných rodinných vztahů, generačních rozdílů a hledání vlastní identity jsou filmařsky vděčná a pokud je tvůrci dokážou správně uchopit, tak pak výsledek přináší obraz života mnohých, kdy si v něm každý může najít to své. Základem je perfektně napsaný scénář, na kterém se pozitivně projevilo, že byl připravován celé desetiletí, takže vše v něm do sebe hezky zapadá a děj pak působí věrohodným dojmem. Možná mi trochu neseděl celý ten výlet do Jeruzaléma nebo tak trochu nucený happy end, nicméně jinak jde celkově o osvěžující filmový zážitek. P.S.: Líbil jsem mi i nápad s významem zkratky v názvu na úvod závěrečných titulků. (23.01.2011)