Dar od Boha

Pohodovka, na kterou se strašně pohodlně kouká, zachycující přelomovou dobu, kdy byl náhled lidí na homosexualitu ještě hodně povrchní a nekompromisní. Mladý Zac se snaží najít sám sebe a v tom mu pomůžou především jeho bratři a otec, ale nedá se říct, že by to dělali zrovna vstřícným způsobem. Tak se Zac stane černou ovcí rodiny, uteče a po tom co se vrátí si jeho otec uvědomí, co je v životě nejdůležitější.. (07.07.2007)

Tematicky velmi zajímavý snímek. Příběh je opravdu obsáhlý, daří se výborně zachytit život jedné rodiny během dvaceti let. Atmosféra 70. let je zachycena zajímavě, poutavě a dovede diváka naprosto pohltit. Jak je zde již zmíněno, je třeba vyzdvihnout filmovou hudbu, která nádherně doplňuje jednotlivé pasáže a dopomáhá vykreslit pocity zmateného hrdiny, který touží najít "své" místo na světě, což je samozřejmě i zásluha hlavního představitele role. Právě zejména díky hudbě na mě snímek působíl spíše melancholickým dojmem. V některých chvílích jsem se pousmál, ovšem byl to spíše pokřivený úsměv, nikoli veselý smích. Snímek rozhodně není jen dalším přírůstkem do ohromné řady snímků o hledání vlastní identity, film se totiž štěpí do několika závažných tematických rovin (rodina, drogy, sexuální život, atmosféra a vývoj doby, víra) a v tom spočívá jeho výjimečnost. Skoro jsem se až divil, že ten film drží pohromadě a dává smysl. Dar od Boha je jedním z nejpovedenějších a nejoslovujících snímků posledních let, který si ovšem jen tak znovu nepustím. Film na působil opravdu velmi melancholicky a při sledování jsem neměl nejlepší pocit, osud rodiny Beallieuových mi přišel možná až příliš krutý... (06.07.2007)

Také se Vám někdy stává, že si chcete upéct něco dobrého z mouky, a když připravujte těsto zjistíte, že asi nemáte dobrou mouku, těsto vám nechutná a navíc se lepí na prsty a z nicht na všechno, čeho se dotknete? Nakonec třeba nemusí být upečený výsledek až tak špatný, ale na zážitek z hnětení těsta už nedovedete zapomenout.... Samozřejmě vztah otce a syna tvoří osu obou jejich životů, ale o tom už byla napsána bohatá literatura beletrijní i věděcká a natočena spousta filmů - a mnohem lepších. A vylepšovat film muzikou ze šedesátých let (v té době se děj neodehrává), je až příliš laciné. (26.06.2017)

Filmy spadající do proudu queer cinema mají často společnou jednu věc: krom hlavního hrdiny, obvykle alterega autora, působí všechny ostatní postavy jako ploché karikatury. Divák je tak odsouzený bez dalšího do pozice přitakávající hlavní postavě, která si uzurpuje všechny jeho sympatie. Stejně tak i v tomto filmu nám hrdina hned v úvodu sdělí, že jeho bratři jsou idioti, otce vykresli jako primitivní machistickou postavu a snad jen matka působí jako živoucí postava. Je to zřejmě dáno tím, že takovéto filmy slouží jako osobní terapie autora a obecný pohled na problém ustupuje subjektivní potřebě autora. Zároveň však odsuzují takový film do pozice minoritního dílka pro spřízněné duše, protože ne každý divák bude ochoten na tuhle hru přistoupit. Gregg Anaki, který stál na začátku zrodu proudu této kinematografie se tomuto omezení úspěšně vyhnul tím, že jako karikatury ztvárnil všechny postavy a převedl tím film do formy podobenství, které žádnou z postav neprotěžuje. (22.09.2010)

Skvělý kanadský film o tom, jak nesnadné může být dospívání v rodině s 5 bratry a otcem posedlým hudbou svého mládí, když máte dojem, že jste asi homosexuál a nevíte co s tím :-) komická poloha střídá tragickou jako na drátku, všechno propojuje úžasný soundtrack. Jsou to vlastně takové kanadské Pelíšky. (16.02.2007)