Soukromá válka pana Wilsona

Na běžného Tondu příliš sofistikované, na Oscara příliš rozklížené a na mě málo zábavné. Sorkinův scénář nezapře snahu o inteligentní jízlivost a Tom Hanks s armádou sekretářek a neodolatelným P.S. Hoffmanem jsou sázkou na jistotu, tím spíš pak překvapí, že Nichols maže máslo na hlavy politiků TAK tence, že ho na jazyku skoro necítíte. Věčná škoda, chtělo to ještě trochu přitlačit, aby se bavil i člověk, pro kterého je americká politika španělskou vesnicí. (12.02.2008)

Mike Nichols natočil podobne svižný historicko-politický film ako Howard v prípade Nixona s Frostom. Na to, o aký závažný konflikt sa jednalo, to pojal Nichols skoro ako zábavný film, ale podarilo sa mu to bez toho, aby stratil svoj význam a posolstvo. Takže vidíme pohodový Charlieho život v kontraste s utečeneckými afgánskymi tábormi, pričom ho nijako neodsudzuje, veď on bol jediný, ktorý sa do veci obul. Konverzačným vrcholom je Seymourovo podobenstvo, vrcholom drzosti zase ignorácia amerických politikov v otázke takého vybudovania školy pre afgánske deti. (21.06.2012)

Několik efektivních odkazů na prapodivné fungování vládního systému USA a značný počet pálivých dialogů, které se však ztratí v přehršli pochybných odkazů a nefungujícím feelingu osmdesátých let. Je to docela škoda, protože kongresman Tom Hanks a jeho "první dáma" Julia Roberts si role náležitě užívají. O autentických záběrech akčních scén sestřelování, které střihači a kameramani kombinují s vizuálními efekty (zřejmě aby se ušetřilo) se nemá cenu příliš zmiňovat. Na tom film nestojí ani náhodou. Avšak ani klíčové věci, na kterých by měl film fungovat nejdou úplně tak na sto procent a občas se tak stává celek povážlivě vratkým. I přes relativně dlouhou stopáž mne spoustu scén nebavilo a některé byly přes všechnu snahu herců vyloženě studené a odtažité. (01.02.2009)

Nichols se Sorkinem zlehka škrábou ta citlivá společenská místa, která takový Stone dříve raději kousal. Nevyvolají tím hádky či částečnou obrodu, ale řeknou k tématu svoje, trefí se středoproudu do přemýšlivého vkusu a kdo si ve filmu najde, co potřebuje, bude od něj odcházet s velmi oduševnělým pocitem. Za tím ale nehledejte negativum, protože do takové skupiny se musím s veskrze pozitivními pocity řadit i já sám. Hanksova lehká přetvářka, rozšafná gesta a zároveň i uvěřitelný charakter jsou pro mě v balancování mezi satirou a politickou moralitkou o několik stupňů výš než výrazově lehce ztracená Julia a bohužel i Hoffman. Ten možná i kvůli scénáři předvádí ležérní chvástání, které postupně přeroste v bourání správné cesty, čímž trpí právě štiplavě humorná stránka, stávající se v jeho podání spíše nakyslou fraškou. Kromě tohoto nešťastného rozhodnutí ale nemám námitky a chválím, co můžu. (22.07.2008)

Formou i obsahem notně stylizované politické dobrodružství dle historických událostí, mistrem Nicholsem popkulturně skvěle a zábavně přetavené tak, aby celou historii pochopil i červenokrký volič pana texaského kongresmana. Ano, takzvaný "komunizmus" byl hnus, ten expanzivně sovětský obzvláště (i když takoví Číňané či Kambodžané by mohli vyprávět, že...) a afghánská válka byla posledním svinstvem, do níž předperestrojkový S.S.S.R. zabředl. Ale jak pravil sám hlavní hrdina tohoto filmu v závěrečných titulcích - "...podělali jsme co jsme mohli..." a jak vidno, nepoučili se pánové z nejsvobodnější demokracie světa (z tohoto ni dalších konfliktů do nichž nějak v jakékoli víře jejich země zasáhla) dodnes. Není holt nad ten nezlomnej lidskej duch, že. Smutné... - - - - - (Poprvé viděno 16.4.2013 na dvd /s původní zvukovou stopou a č. titulky v originálním formátu obrazu/, hodnocení 7016., komentář zde jako třistapětašedesátý - 16.4.2013) (17.04.2013)