Případ číslo 39

„Byť čudný nie je trestný čin.“ Bože prečo. Nezáživné, slabé, hlúpe (!), hysterické, otravné a protivné divadlo na tému „čudné deti“ (ďalej napr. SIROTA, INŠTITÚT GODSEND). Snímka (inak talentovaného, nakrútil PANDORUM) režiséra vyniká neznesiteľnými výkonmi opuchnutej Zellwegerovej a hnusnej Jodelle Ferlandovej, odporne predvídateľným dejom (SPOILER keď postava povie, že má strach zo sršňov, zabijú ju sršne, to je jasné SPOILER) a trápnymi ľakačkami (hrdinka obracia v tichom dome v rukách budík, budík začne nečakane zvoniť... TOHO sa mám báť?). (27.05.2011)

Myslela jsem, že nejděsivější bledou, černovlasou dívenkou, je Esther z geniálního počinu Orphan. Po zhlédnutí Případu číslo 39 si však myslím, že jí, zcela právoplatně, bok po boku může stát Jodelle Ferland. Snímek možná nabízí spoustu klišé a otřepaných žánrových postupů, vše však vynahrazuje patřičně vytvořená atmosféra a ta "little devil bitch" v podání parádní Jodelle. Ze začátku máte možná myšlenky týkající se zlých rodičů, kteří týrají svou ubohou dcerku. Jenže s postupujícím časem je stále více jasné, že věci se mají zcela obráceně. Ve scéně, kdy Lilith hovoří s Bradleym Cooperem, je jasné, že ten chlapec špatně skončí. A taky, že jo. Chudák, ten si tedy užil. Opravdu dost brutální útok. Mně se film líbil a všímat si nějakých nelogičností, jako, že ta malá ďáblica dokázala začarovat kohokoliv, objevit se kdekoliv, ale z kufru auta se dostat nedokázala, nemá smysl:) (18.01.2013)

Hahaha... Nešlo si nevzpomenout na Orphana. Pravda, tamní mrňavá zmije trpěla trošku jinou '' chorobou '', ale výsledný pocit z hlavního zlosyna ( zlodcery ?) byl u mě stejný, tudíž výborný. Hudba perfektně sladěná s dějem a Renée ? Opět na mě udělala dojem. To všechno dotvářelo perfektní thrillerovou atmosféru a už dlouho jsem neměl pocit, že je tady nějaký film podhodnocený. Jedinou výtku bych měl k závěru. Kdyby tvůrci přidali pár minut, abychom viděli, co se s hlavní postavou dělo dál, byl bych spokojen na 5 hvězd - takhle je to '' jen '' 80%. (30.06.2010)

Pořád jsem si říkal, jak budu psát komentář plný vtipů na odulý a krajně nesympatický ksicht Renée Zellweger, ale nakonec se ukázalo, že ona není v Case 39 tím nejhorším. Herecky ji jistě trumfuje představitelka dětské záporačky, které nevěříte ani mrknutí oka, v ostatních ohledek pak film zachází na smrad neoriginality a extrémní nudy. Zbytečné digitální efekty to pak jen pohřbívají. Ten jeden bodík je za povedené úvodní scény s původními rodiči. (30.07.2010)

Prvá polovica, keď nie je jasné, v čom je problém, keď sa film tvári ako psychologický, je v poriadku. S nástupom prvej hororovej scény (spomienka na Candymana) je jasné, akým smerom sa film uberie a čo možno ďalej od neho očakávať. To by bolo tiež v poriadku, ak by mala hlavná postava za sebou nejakú mytológiu, niečo, čoho by sa bolo chytiť. Takto sledujeme iba tupé nezmyselné besnenie v solídnej réžii a za pomoci zainteresovaných hercov, ktorí si myslia, že myšlienky filmu, "treba sa dostatočne starať o deti, ale netreba ich rozmaznávať, zlo je v nás", alebo niečo v tom zmysle, všetok ten humbuk okolo ospravedlňuje. Orphan je po všetkých stránkach podarenejší a hlavne nie je mysteriózny, čiže je uveritelnejší a tým pádom áčkovejší. Pre mňa bol poslednou kvapkou trpezlivosti dvojhlas, ku ktorému výborne pasoval neuveriteľne klišovitý záver. VIDENÉ ZNOVA 4/20: Tak som dal tomuto hororíku novú šancu a veľa sa toho na mojom úsudku nezmenilo. Každopádne zvyšujem hodnotenie vďaka zopár výborným scénam, kde vedie Cooper v kúpeľni, prípadne strašiak v šatníku. Je ale večná škoda, že mladá občas ukáže svoju skutočnú CGI tvár a že sa príbeh nedá vyložiť dvoma spôsobmi, ale je doslovný. (08.04.2013)