Barbar Conan

Při pohledu na jakýkoliv plakát je zřejmé, že nový Barbar Conan nebude žádný hit. Což je jeho výhodou ale zároveň i nevýhodou. Momoa, proboha, co je to za jméno, nevypadá jako herec, takže proč na něj mít nějaké nároky? Svou postavu hraje dokonale. Mladý tupý barbar, který nechce nic jiného, než pomstu, sex a krev? Škoda jen, že se pořád mračí, jinak bych se mu polovinu filmu dívala i do tváře. Už jen jeho tělo mě baví a proto, abych viděla jeho zadek z jiné strany, bych se nechala obětovat :o) Škoda, že film nepokračoval v duchu Conanova dětství a vrhl se do akčních sekvencí, které byly hodně slušné, ale na můj vkus jich bylo moc. Nebála bych se rozvinout více postavy na úkor bitev. Barbar Conan splnil svůj účel, zabavil i pobavil a dokonce budu i uvažovat o další projekci. Jen prosím někdo řekněte Paige, že jí ten nový účes nesluší! (11.01.2012)

My ženy si sundáváme kalhotky a jdeme stát frontu na Conana, hoši, nezáviďte tak:).//// A teď vážně. Epicky povrchní, blockbustorově tupá, excesivně brutální, eroticky upjatá (!), střihově dynamická, avšak chaotická, kostýmově atraktivní, hudebně řízná a zábavná fantasy s šílenostmi (porod po barbarsku), vášnivým fetišem na čepele, scénou v lese s jedinečně napínavě-surovou atmosférou. Momoa se na barbara hodí perfektně (hlas, vzezření) a neříkám to kvůli jeho zadku a ani těm černým linkám pod očima, ty už jsou ostatně jeho trademarkem. [Kino, 3D v originále]. (18.08.2011)

CONAN je jako drsnější verze nového CLASH OF THE TITANS, v Hyborii to vypadá na hororový Disneyland. Je to zběsile akční, což je super, ale do píče s uboze rozblázněnou moderní kamerou (tenhle trend už prostě odevzdaně akceptuju). Potěšila mě nápaditost v "červenočerném" humoru, cimmeřanský Perlman, absence nudného putování, nebo odkaz na Freddyho Kruegera. Krve dost, usekaných končetin mohlo být i víc. Pravým Conanem pro mě nikdy nebyl Arnold, nýbrž můj knižní obrázek, a ačkoli se mu Momoa příliš nepodobá, stejně je jednoznačným barbarem. Level pozdvižení ve mně už v druhé půli stagnoval, ale v pohodě, chci poučený sequel. 7/10. (18.08.2011)

Zas tak tragický to nebylo. Jasný, příběh je nulovej, svět není propracovanej a celý to spíš než film přípomíná videohru, ve který hlavní hrdina co nejrychleji střídá lokace, ve kterých někomu usekne hlavu, ruku či jinou končetinu. Hlavně aby se mluvilo co nejmíň. Akce je ale překvapivě docela fajn, celý to celkem rychle uteče a díky samý akci jsem se pomalu nenudil. Jason Momoa navíc má docela charisma, na Rachel Nichols se stále dobře kouká a Stephen Lang si taky odehraje svý. Jen ta Rose McGowan je příšerná a vypadá tady jak fantasy verze Lady Gaga. Jako béčkový akční fantasy tedy Conan rozhodně neurazí. (17.11.2011)

Milí odpadoví a jednohvězdičkoví hodnotitelé, mám na vás několik nechápavých dotázků: co jste vlastně od filmu s názvem "Barbar Conan" očekávali? Muzikálové zpracování, baletní kreace, zadumané shakespearovské projevy, předčítání z Homérových děl a vzletnou recitaci Keatsových básní, protknutou happeningem, ve kterém se hlavní hrdina omotá hajzlpapírem a padouch si pomaže přirození nutelou? Nemyslíte, že by přitom ty postavy z vybájeného dávnověku vypadaly poněkud absurdně? Nedívali jste se náhodou na ten film čistě jen proto, abyste pak na něj mohli pohrdavě naplivat? Tak buďte upřímní, do hajzlu, a prostě místo těch rádoby znaleckých odsuzujících žvástů napište: "Nemám rád/a akční fantasy a na Conana jsem se čuměl/a pouze z toho důvodu, že jsem sebemrskačský kokot se zálibou v dehonestování béček." Takové nepokrytecké vysvětlení bych brala. Možná to někoho překvapí, ale tahle varianta Conana se blíží k literární předloze mnohem víc na dosah, než opěvovaný kousek od Milliuse. Howardovi by se to líbilo - vzhled i projevy hrdiny, magií cinknutí zlouni s megalomanskými sklony na ovládnutí světa, zachráněná roštěnka pro sexuálně romantické chvíle, krásně vypiplané prostředí, připomínka Conanových pirátských eskapád... Byla jsem mile překvapená, jak moc mě tahle filmová verze Conana dokázala vrátit do dob puberty, kdy jsem Howardovy povídky i romány s očima navrch hlavy hltala (byť jsem pravděpodobně neconanovala s verbalovou vehemencí). Povím vám, co mně chybělo k udělení velmi spokojených čtyř hvězdiček: o něco méně debilní závěrečná čtvrtina, zajímavější (a přehlednější) choreografie soubojů, monumentánější hudba (tady byla naprosto nenápadná a nezapamatovatelná, narozdíl od majstrštyku Basila Poledourise), ubrat roštěnce na permanentně dokonalém nalíčení a zdánlivě nepodstatný detail - mít ten cigán modré kontaktní čočky, tak bych mu i odpustila, že se svými negroidními rysy připomíná seveřana asi tolik, jako já Dalajlámu. Můj verdikt: 68% a pokračování v podobném duchu, kdy divák odloží mozek do skleničky a akorát odpočívá u hýbajících se pohádkových obrázků, bych se nijak nebránila. (21.11.2012)