BrainStorm

Já k těm zázračným tabletkám BrainStorm "za pětikilo" od začátku přistupovala s nedůvěrou. Nakonec jsem se dobrovolně rozhodla jednu vyzkoušet. Dlouho jsem ji otráveně převalovala v puse, abych ji nakonec vztekle vyplivla do odpadkového koše. Zklamání...Špatný scénář, a tak televizní inscenaci nemohly zachránit ani herecké výkony okoukaných hvězd česko - slovenského filmového nebe (Trojan, Liška, Chýlková, Pauhofová). (12.07.2009)

Trio Strach, Epstein, Trojan dlouho jede v sympatickém dramedy módu, aby se v poslední třetině jejich pohádka pro dospělé zadrhla v obecné šabloně a zjednodušení. V jisté chvíli přijde zjištění, že je potřeba užívat si života plnými doušky, trávit čas s bližními a nezabývat se malichernostmi. Vše se rozzáří, ledy tají a vztahy se doslova upgradují. Až by si jeden myslel, že péče o nemocného rodiče je překážkou, která vás o výše uvedené možnosti v plném rozsahu připraví. Tímto pojetím drží BrainStorm sám sebe pod krkem, ale jinak dobrý.. (13.08.2018)

Nenápadný český film, ktorému vo svojom žánrovom zaradení v opise chýba prívlastok Mysteriózny. Presne ten faktor dodáva filmu to nasladlé kúzlo nádeje toho, že je možné všetko. A aj keď nie, tak predstavu toho, aké by to bolo krásne. Jasná kategória: Musí sa vidieť! 80% | SD, THX, CZ DD | (24.11.2013)

Jo, kdyby takový lék na "opravu" mozku skutečně existoval, to by teda bylo asi pěkné tóčo. Pan psycholog byl sám případ pro psychologa. Jistě by mu dobře poradil a pomohl některé věci urovnat. Ovšem, zásah vyšší moci je samozřejmě mnohem lepší. Druhou šanci prostě nedostávají lidi jenom tak. Když ji dostanou, je potřeba ji chytit za pačesy a nepustit. Jedná se tu sice o vážné téma, ale bylo to příjemné pokoukání. Jiří Strach je pro mě zárukou kvality. (11.12.2017)

Mít doma dementního dědka, v posteli nenasytnou dvacetiletou maďarskou nymfomanku, v čekárně armádu psychotických hysterek a v zádech stále dravou a dominantní exmanažerku volného času, to by nakonec uvrhlo do totální letargie i naprostého mámtovpičistu Ivana. Naštěstí jsou na to prášky! Když jsem se onehdy Bubáka ptal, kde ty pilulky na Alzhajmra jakože seženu, abych se den co den nemusel divit, proč mám, kurva, furt narvané kapsy zauzlovanýma kapesníkama, řekl, že prý v Boží lékárně. A tehdy jsem se vyděšeně rozhodl, že jestli Bůh vypadá jako Liška, tak to radši risknu u konkurence, protože v nebi zjevně fetujou, oprostím se od veškeré dosavadní askeze a odříkání a pořádně si zahřeším. Akorát že mi to u éšopu G-bay.org furt hlásí, že stránka neexistuje, a tak teď držím v ruce pět zauzlovaných kapesníků, zmateně na ně čumím a nemůžu si zaboha vzpomenout, kterouže tu manželku bližního svého jsem to vlastně chtěl požádat. No nic, posmilním je asi tedy všechny. Mozkobouře (Kde to, kurva, jsme, Jirko? V Komonvelsu?!) rozhodně není o urputném vymýšlení zbytečných korporátních kokotin, jak by mohl kulturně zaprodaný název napovídat. Je to příjemný, milý a mlaskavý film s kardiem, jaké už se dneska netočí! Film, po kterém se i cynický divák jen tak přiblble usmívá s vědomím, že nikdy není tak zle, aby nemohlo být ještě hůř, a jak už to v pohádkách bývá, i když se zdá, že všechno je pičou ke zdi, lze to s trochou tumoru vždycky nějak otočit do aspoň trochu přístupnější polohy. Inšalah, samozřejmě! Prostě Epštajn v nejlepší formě, ten Nezván Nečekán zase dokonale koncertuje spolu s panem Věkem, no a Bubák to má jako obvykle pevně v uších, už nejmíň po sté ukazujíc, že držet jej v mantinelech televizní produkce je plýtvání perlami na svině v maloměstských obývácích. PS: A všechno nejlepší k dnešní půlce cesty za Ředitelem, vole! (29.09.2018)