Hrdinové a zbabělci

Robert Redford je ve filmovém světě významnou osobností. Kromě své herecké kariéry také tím, že stojí za Sundance Film Festival. Stejně jako mnoha filmových hvězd poté Redford neodolal a zkusil si též režii. S ním na režijní židli tak vznikli filmy jako Obyčejní lidé, Zaříkávač koní nebo právě Hrdinové a zbabělci. Film složen ze tří příběhů, které jsou navzájem propojené a svým způsobem dohromady tak trochu protestují proti tehdejší vládě George Bushe, po 15 letech poté sice tak trochu přišel o aktuálnost, přesto ovšem moc na svých kvalitách neztrácí.   Matthew Michael Carnahan napsal scénář k filmu v momentě, kdy v televizi spatřil reportáž o převráceném Humvee v irácké řece, kdy se přitom utopilo pět amerických vojáků. Původně měli být Hrdinové a zbabělci realizování jako divadelní hra, právě sekvence na Středním východě ovšem Carnahana donutili k tomu, aby se scénář stal filmovým. Právě divadelní kořeny jsou ovšem ve filmu samotném tak trochu poznat. Ten film je totiž především o dialozích. Diskuze senátora a reportérky či učitelé a jeho studentů. Přitom všem jde o zajímavě vedené dialogy, kdy jde o střetávání různých argumentů postav a také tak trochu o filozofické náhledy.   Hrdinové a zbabělci rozhodně nemají neutrální pohled na věc, Redford vlastně servíruje film, který divákovi tak trochu vtlouká svůj vlastní pohled. Tím ovšem diváka nenutí k souhlasu. Filmu se dá následně snadno vyčítat, že sklouzává do přednáškové polohy a člověka tak trochu poučuje o politologii. Díky fungujícím dialogům a především velmi dobrým hercům, kteří ty dialogy pronášejí to ovšem funguje a to i přesto, že byste si nejspíš s Redfordem při politické diskuzi dvakrát nesedli.   Za hodinu a půl dojde k několika podnětným a palčivým tématům, kdy se divák může zamyslet nad světem. Od dob vlády George Bushe sice utekla delší doba, všechno se ovšem úplně nezměnilo. Herci do toho dávají všechno, kromě Redforda a Streep ve vrcholných formách zaujme především Tom Cruise v tak trochu neobvyklé roli. Všechny ty postavy jsou možná tak trochu karikaturami, přesto je ovšem ze scénáře cítit vše potřebné a i přes vůni politické agitky to celé dokáže dojmout i přivést k skutečně podstatným myšlenkám. Ten film není dokonalý, v divákovi ovšem něco zanechává.   Sedl by tomu divadelní formát? Dost možná přeci jen ano. Přesto jsou Hrdinové a zbabělci povedenou záležitostí, kdy to Redford celé vede svižným tempem a i přes faktor lehké politické agitky to vlastně řekne vše potřebné. Všechna ta kritika, které se Redfordův film dočkal do jisté míry tak trochu dává smysl, přesto jde ovšem o film, který diváka nutí k lehkému zamyšlení se nad světem kolem něho. I díky tomu se na Redfordův film nedá vyloženě plivat..... (29.08.2021)

Na jednej strane sa čudujem, že tento film šiel do kín, ale na strane druhej sa zas čudujem, že celkovo tak prepadol. Každopádne témy, ktoré Redford predhodil divákom si radšej pozriem doma, kde sa mi následne lepšie premýšľa nielen o filme ako produkte ale najmä o téme jeho spracovania. Veľmi sa mi páčilo, že film bol stavaný tak, aby preberaná téma namala váhu a účinnosť len v súčasnej situácii vo svete, ale aby mala dopad na vojenský svet v akomkoľvek uhle pohľadu, nielen dnes ale aj v ďalekej budúcnosti. Film je rýchly, každopádne nie strohý, ale účinný, silné dialógy majú každý svoje miesto a zmysel, ani slovko navyše nieje vypustené len tak do vetra. Záver nikomu nič nevkladá do úst ani do mysle a i keď je nevypovedaný, tak práve tým má pre mňa väčšiu výpovednú razanciu a hodnotu. 80%. (10.01.2009)

Hodina a půl keců a není to nuda. Jak je to možné? Jednoduše. Stačí Redfordovy upřímné názory na věc, velká dávka poselství, ambiciózně dynamická kamera v "akčních" i klidných pasážích, výborní, do poslední kapky krve vyždímaní herci a především scénář, v jehož inteligentních replikách a pasážích je radost brouzdat sem a tam. Spojte si tyhle tečky dohromady a celý graf podtrhněte téměř bezchybnou režií a musí vám vyjít jednoznačný výsledek. Redford je Hrdina, nikoliv Zbabělec. Tenhle úder do slabin Ameriky mi sedl jako máloco. (05.11.2007)

Dva dialogy a jedna válečná scéna a, hle, vyleze nám z toho nejen chytrý a podnětný "slovopád", ale i dostatek pocitově rezonujících momentů. Redford má dar přednášet svoje ideály tak, aby to nevyznělo jako vtloukání klínů do hlavy, ale jen jako pobídka k vlastnímu přemyšlení (realita je samozřejmě trochu jiná - nicméně tenhle typ veřejnýho aktivismu oceňuju). (09.11.2007)

Po zhlédnutí snímku mohu konstatovat, že politici jsou svině myslící pouze na sebe, novináři těsně před důchodem by najednou chtěli informovat pravdivě a mladí různobarevní lidé se rozhodnou velká slova o snobismu proměnit v činy (idealistů jsou plné hřbitovy). Je na tom něco překvapivého? Není a to je hlavní problém snímku, který sliboval politické drama v režii Roberta Redforda. Místo toho jsme pouze svědky vykreslení portrétů politika, novinářky, politologa a několika studentů v době vlády "válečného prezidenta" George Dabljú Bushe. Nějak se z toho vytratily emoce a výsledný dojem je nečekaně vlažný. (13.04.2009)