30 dní dlouhá noc

Nejlepší upířina posledních více než deseti let se nevyznačuje sofistikovaným scénářem (ostatně stejně jako komiks), ale takřka dokonalou atmosférou zimy a smrti. Až na pár nepodařených digitálních zabití je technicky vynikající a třešničkou na dortu jsou povedení upíři v čele s charismatickým Marlowem. Pecka. Více: http://blog.obitus.cz/2007/11/30-days-of-night.html (30.11.2007)

Takhle debilní dialogy se jen tak nevidí. Nebyla tady snad jediná věta, co by šla přirozeně "od huby", buď dialogy pro informování diváků, nebo blbý řečnický otázky. Stejně tak upíři mluvili a vřískali na efekt, po chvíli už to bylo otravné. A proč hlavní upír vypadal jako kancelářská krysa a jeho přítelkyně spíš jako fanynka punkrockové kapely taky nechápu. Mohl to být druhý Úsvit mrtvých (brutalita, likvidování postav), ale nestalo se. (04.11.2007)

Rok 2006 měl nekompromisní řezničinu Hory mají oči, což byl nejvydařenějši hororový remake a nejlepši horor toho roku, 30 dní dlouhá noc je nejlépe uchopenou adaptací comicsu za poslední roky a nejlepšim hororem roku 2007. (Aniž by obsahovala jakýkoliv sociálně-politicko-kritický osten, stačí metažanrová podívaná par excellence). Rodriguez, Snyder a Satrapiové by se povinně měli podívat, jak se adaptuje comics do filmové podoby, přičemž se zachová jeho look a přeloži se jedna řeč (komiksová) do té druhé (filmové) a dynamika a drajv se neztratí, navíc všechny odchylky od comicsu jsou k dobru věci a děj i postavy v něm dělají plastičnějšim(i). Chce to přitom jenom tak málo: trochu saturovat barvy, začit ustavujícím velkým celkem, poté prostřihnout na pečlivě komponovaný záběr s chytrým rámováním a dle comicsového políčka rozestavenou postavou a dát kameře volnost a hybnost, nechat ji propojit dvě políčka do jednoho promyšlenou jízdou. _____ S čistým svědomím můžu řict, že takhle povedená upířina tady nebyla od Near Dark, upířina, která si je vědoma svého předobrazu a silně z něj těží v budování heterosexuálního vztahu hlavní dvojice, jenž je obrácen na ruby, a takhle atmosferická a nekompromisní podívaná tady nebyla od Mlhy. Co sejde na tom, že dialogy jsou horši a plné klišé, když je pronášejí herci, kterým to - a překvapivě včetně zarosteného Harttneta - věřim a co na tom, že ty přechody mezi jednotlivými dny ubírají filmu na efektivitě, když hororů, v nichž patnáctiletí kluci sekají o dobrou polovinu let mladšim holčičkám hlavu sekyrou, je tak zatraceně málo... (05.01.2008)

Hype jako Brno. Efektně natočené úseky, badass Hartnett ve své životní roli a problesky mrazivé atmosféry hororových etalonů osmdesátých a devadesátých let. To všechno v moderním hávu s pořádnou horou gore efektů a řízné muziky, takže tomu vlastně nelze "fanouškovsky" nic vyčítat. Ale bohužel - minimálně polovinu filmu jsem měl pocit, že je to pěkně natočená předvídatelná nuda s nepříjemně přehrávajícími namaskovanými lidmi, jejichž teatrálnost mi lezla krkem už po našem prvním setkání. Stylové fragmenty posilují prvoplánové dojmy, ale scénář včetně dialogů, zbytečných smrtí a zhovadile konstruovaných myšlenkových pochodů stejně ve finále nedokáže příliš dobře maskovat, že se tu vůbec nic neděje, není si o čem povídat a divák nemá do koho se "položit". 65% (16.03.2008)

Z dílny Davida Sladea vyjela třetí nadupaná mašina. Svěží, dynamická, sebevědomá. Z očí Sladeových srší neskutečné množství energie, která se do jeho výtvorů vrývá neobvyklou svěžestí a neustále se kumulujícím napětím. Hard Candy mě brutálně sejmulo a 30 dní dlouhá noc v tomto duchu pokračuje. Sice jsem se nedočkal tak mrazivé scény, jako bylo (spoiler!) talrav ínávázeřdo, ale bohatě mi tento zážitek vynahradil noční život ve městečku Barrow. Už jenom to prostředí sněhu a ledu, zahalující se do třicetidenního temného pláště působí depresivně. A takovouto scenérii zaplní Slade luxusní smečkou upírů, dychtících po krvi. Takže začíná řezničina. Upíři, vedení charizmatickým Danny Hustonem, útočí jako šílení, nečekaně, bleskově, krvavě a zanechávají po sobě roztrhané krční arterie. Lidé kontrují prostřednictvím bagrů, kolečkových rypadel, seker, Otesánka a bouchaček a aby si tohle všechno divák dostatečně užil, tak je vždy u nějaké takové scény přítomna kamera, která před krvavým záběrem nikdy necouvne. Akční scény mají opravdový drajv, lekačky zavání podělanými trenkami a Hartnett a Foster jsou jednoduše perfektní. Nebýt několika žánrově klišovitých scén, neváhal bych s nejvyšším hodnocením. Takto je to nadprůměrná upířina a Sladeův další pořádný hryzanec do jeho filmografie. 30 miliónů dolarů(rozpočet)/53 miliónů dolarů(výdělek celovětově) (01.12.2007)