Hraběnky

Hraběnky jsou svou snahou o tradiční a poctivě dělaný seriál tuzemského střihu rozhodně sympatické. Obvzláště oproti rychlokvaškové konkurenci z komerčních stanic je rozdíl v kvalitě markantní. Technická stránka i většina herců je na velmi solidní úrovni. To co sráží tento projekt do vod nezajímavé průměrnosti je absence děje. Nic, ale vskutku lautr nic, se v průběhu hodinové stopáže každé z epizod neuděje. Postavy se nikam neposunou. Prostě nic. Kdyby byly jednotlivé díly o polovinu kratší, tak by se to na jejich vyznění nijak výrazněji nepodepsalo. Což není dobře a je to škoda... Doplnění po poslední epizodě : Tak i s tím dějem to nakonec v druhé polovině nebylo zase až tak zlé, byť žádný zázrak se rozhodně také nekonal. (09.10.2007)

Tak teď si dovolím napsat komentář k něčemu, co jsem ještě ani pořádně neviděl. Celý seriál jsem si nahrál a vypálil na DVD, včetně pořadu o tom, jak se seriál točil i včetně „Ohlédnutí za seriálem Hraběnky“. X-krát jsem si předsevzal, že se na seriál pěkně podívám; hezky v klidu, bez obtěžujících reklam a všelijakých upoutávek na všechno možné i nemožné. Ale zatím se tak nestalo. Přitom filmy, na kterých se podílel Ivo Pelant přímo vyhledávám. Jenže na celém seriálu mi nesmírně vadí jedna věc. Je to tolik vyzdvihovaná a zdůrazňovaná netradiční práce kamery. Nechci práci kameramana Petra Koblovského nijak znevažovat, ale jeho, jak on říká „autentický způsob natáčení“ mi ani trochu nevyhovuje. Jakmile se začnu na seriál dívat, mám neodbytný pocit, že se dívám na něco, co natáčel můj syn, když mu bylo asi 8 let a držel poprvé v ruce kameru. Ano, autentický způsob natočení seriálu mě nutí, jaksi podvědomě sledovat namísto děje jen obrázky a čekat, kdy se konečně zase jednou objeví záběr, který by byl normální. Tedy takový, na kterém se nekácí linie, záběry nejsou brány zešikma ... Sledování obrázků, které se kinklají ze strany na stranu, mě velmi unavuje a odvádí pozornost od vlastního děje. Také mi vadí vulgarizmy, kterými se v seriálu nijak nešetří. Opravdu se tak sprostě v Česku nyní mluví? (18.07.2008)

Je to jeden z nejlepších českých seriálů současnosti. I když porovnávání neni perspektiva, ze které bych to chtěl hodnotit. Zkrátka to na mě zapůsobilo - herci, krajina, střihy i dynamičtější kamera. Je to syrové, ale jsou tam i poetické chvíle, rozhodně to na mě působí autenticky, a to včetně vulgární mluvy, ta tam není samoúčelná (není to holt městské prostředí). Další věc - pokud někdo českému publiku vyblije desítky mladých lidí, co neumí hrát, exhumuje nějaké herce z dob dětství mých rodičů, a přidá pár hysterek, které umí dobře pouze brečet, a poslepuje je do Ulice, řekne tomu sračka. Zároveň ale, pokud mu ČT konečně naservíruje Hlaváčovou, Abraháma, Bydžovskou, Dlouhého, Chramostovou a další, též to označí za sračku. Rozezná český divák vůbec kvalitu od sračky? (11.06.2011)

Z toho "filmového looku", kterým se Brabec a spol. neustále chlubí mě nejednou rozbolela hlava. České seriály jdou z extrému do extrému - slátaniny z jednoho studia totiž "zachraňují" audiovizuální divočárny, které jsou kvalitnímu řemeslu vzdáleny úplně stejně - jen z druhé strany. Forma na sebe neustále strhává pozornost, často působí až psychedelicky, což s látkou o vesnici a traktoristech moc nekoresponduje. Z toho motání se v prostoru a divokého střihu mě opravdu bolely oči, z milionkrát slyšeného hlavního hudebního motivu zase uši. A když se Richard Krajčo zaštiťoval "těmi bardy ze staré herecké školy", schytalo to i srdce. Jo, tehdá, když nás Bylo pět a když jsme prožívali Dobrodružství kriminalistiky, to byly jinší časy... (28.12.2007)

Teda i tento seriál není žádný Hi-Fi... Jistě, v porovnání s "komerčními" odpady je to jistě rozdíl. No ale o moc větší tedy ne. A to ještě jak jsem sledoval film o filmu, jak Jaroslav Brabec kéroval herce (některé stejně zbytečně), všechno točil na dvacetkrát, co bylo dobré zase přetočil, co bylo špatné, bylo špatné i potom, tak opravdu nic moc. [3/1O] (06.01.2008)