Uvnitř

Nálepka =pro otrlé= je na místě. Tohle je absolutní hardcore. Těhotným vstup zakázán!! Psychicky zlomená Sarah přišla při autonehodě o partnera. Už tehdy nám počítačová simulace nabízí pohled na jejího budoucího potomka. Jakoukoliv změnu matčina stavu děťátko pocítí. O čtyři měsíce později má již den do porodu. Je Štědrý večer. Jen Sarah ho tráví sama. V myšlenkách a vzpomínkách. Samotu ale vyruší tajemná žena, která chce mermomocí do domu. Dál už je to o nějaké kočce, o nějakých nůžkách, několika zapálených cigaretách, koupelně.. a o spoustě krve!! Velice odvážné debutující duo Francouzů Alexandre Bustillo a Julien Maury uvěřitelně vyhlížející masakr zvládli s obrovskou tvůrčí jistotou a minimálně se dostali za pomezní čáru (snad jen hlavní slabinou je fakt, jak se žena dostala do domu). Inside začne coby teskné povídání o nastávající prvorodičce, které se před časem zhroutil svět. A následovně je přehlídkou explicitního násilí a neuvěřitelně hutné atmosféry. Tohle mělo šokovat.. a šokuje. Třikrát fuj!! Postupně se na plátně objeví další postavy, které mají záhadné paničce její úmysly znemožnit. Jenže tahle noc skončí úplně jinak. A Alexandre Aja má vážnou konkurenci, navíc jeho stejně krvavě laděná Haute Tension na Inside jednoduše nemá. Mrazivě reálné mordy (samozřejmě efektně přibarvené), které ilustruje elektronická hudba, příběh, který má hlavu a patu (i když pointy a úmysly předpovíte poměrně brzy), klaustrofobní pocity a k tomu herecké úlohy, které jsou standardní až nadprůměrné (hlavní hrdinka je mimochodem sestrou Vanessy Paradis). Dlouho jsem nic takového neviděl a vidět nechci, ale **** dát musím!! (12.06.2009)

Žádný Frontiére(s), ani Martyrs, ale INSIDE - pro mě snad absolutní špička mezi francouzskými krváky! Opravdu mrazivá první půlka mě dokonale dusila ve vlastní šťávě, aby rozehrála v té druhé šílený masakr. Kamera byla vynikající, parádně mě vtáhla do dění, do toho hudba perfektně doplňovala tísnivou atmosféru uvnitř domu. A efekty... to je kapitola sama o sobě. Vraždí se tu hlavně nůžkami, ale dojde i na jehlice a pistole. Žena v černém měla opravdu nepříjemný kukuč, nechtěl bych jí potkat v noci. Její práce s nůžkami mi byla krajně nepříjemná :) I přes občasné logické kiksy jsem dostal přesně to, co jsem od filmu čekal, možná i trochu víc. Každopádně jsem nadmíru spokojen. Krvavá lázeň, jenž vskutku není pro slabé povahy. (27.08.2010)

Prvych dvadsat minut ako taky naznak napatia, zbytok je uz len prehliadka prace maskerov. Ich talent je nepopieratelny, co sa vsak zial o zvysku stabu povedat neda... . Zaroven subjektivnych 5* za to, ze vo mne film vyvolat to co (ne)mal - (seba)znechutenie a definitivne presvedcenie, ze tento subzaner je uz dlhsi cas pre mna nezaujimavy. (09.11.2008)

Inside, to je prolnutí žánrového filmu s uměním. Francouzi jakožto pokračovatelé avantgardních tradic se jen stěží mohou zbavit kontextu, z něhož vzešli, a i v post-feministickém gorefestu Inside pokračují v tendencích francouzského impresionismu, poetického realismu, nové vlny 60. let, májových událostí v Paříži, Cinema du look a kdovíčeho ještě a rigidní pravidla žánru v zásadě přetransformovávají do moderního tvaru, který se vyznačuje zejména tím, že otázek s postupem filmu přibývá, nikoliv ubývá. Vyjednávání mezi klasickou žánrovkou a moderním přístupem se analogicky vztahuje ke kardinální otázce, zda pociťuje divák u Inside potěchu a slast spíše z emocí (doména klasického filmu), anebo z estetiky díla (doména moderního filmu). První koncept vychází z toho, že tragédie, potažmo horor, diváky přitahuje pouze tehdy, když je hodnota výsledku rovnice „slast mínus strach“ kladná. Druhý koncept oponuje tím, že slast je jiného druhu než strach a že ji nelze umístit do jedné roviny. Podle druhého konceptu při sledování hororu nezažíváme pouze drásavé emoce, ale pociťujeme i rozkoš ze způsobu, jakým je film natočen – odtud potěcha z estetiky díla, jehož harmonie a formální působivost dokonce přebíjí a přepisuje nepříjemné pocity strachu. Tvrdím proto, že za slastí z Inside stojí estetika, nikoliv brutalita. ____ Post-feministický je ten film proto, že problémová žena - hlavní hrdinka - přijímá trest nebo záhubu ze strany patriarchálního systému, proti němu se otevřeně v předešlém životě prohřešovala. Manžel není ve skutečnosti mrtvý, jak se nám snaží namluvit synopse. Žena ho opustila, popř. absolvovala umělé oplodnění, a tvůrci Inside v ní proto vidí nebezpečné znamení přetrvávajícího feminismu coby hnutí, jež činí z žen oběti a ohrožuje instituci rodiny... „znamení“ v předchozí větě lze pak nahradit ekvivalentem „zárodek“ jako doslovné metafory embrya, které je třeba vymýtit. Inside tedy není ten typ staršího, feministického hororu, kde musí obava ženy, že její dítě bude poškozené, metaforizovat do Vetřelce, jehož nechce porodit astronautka Ellen Ripley, nebo Antikrista, jehož, možná, nosí v lůně nebohá Rosemary, ale Inside je už typ hororu nového, post-feministického. Ženy již rovnoprávnosti dosáhly a teď za ni musí platit. (03.05.2009)

Sára je těhotná. Jsou Vánoce, ona je chudinka na rozsypání, tak sedí sama doma a kouká do zdi. Předporodní idylka se zásadně změní s příchodem moooooc divné porodní asistentky s vizáží Diamandy Galás, která má pocit, že pro nastávající matku je nejlepší pořádná dávka adrenalinu a nůžky v břiše. Paní se s tím vůbec nemaže a tak přátelé, policisté a rodič brzy poznají na vlastní maso, že tyhle svátky nejsou úplně běžná selanka......no, nalejme si čisté krve, tohle si prostě zaslouží absolutorium. Další temná a brutální podívaná ze slunné Francie. Nastávající a kojící matky vstup zdarma. (30.03.2010)