Edith Piaf

Nejnudnější film pod sluncem. Když si vezmu mou averzi k životopisným filmům obecně a dále skutečnost, že ani písně samotné EP mě nikdy moc nebraly, těžko jsem ten film mohl vnímat nějak jinak. Navíc mi přišlo, že ačkoli bylo těch 140 minut úmorně dlouhých, stejně je výpovědní hodnota filmu malá, a člověk se o životě známé zpěvačky dozví jen fragmentární střípky (které navíc údajně často ani neodpovídají faktům, jak jsem se zde dočetl v několika komentářích). Marion Cotillard - zmalovaná k nepoznání - v titulní roli mě nebavila a působila na mě dojmem, že jsem svědkem nějaké přiblbé revivalové show v Horní Dolní. Negativně jsem vnímal i skutečnost, že celý film působí neobyčejně lacině - nízkorozpočtově, chcete-li - jako nějaká ušmudlaná televizní produkce, spíše než celovečerní film uvedený v kinech (ten papundeklový New York nebo co to bylo, byl vrchol). A konečně skutečnost, že se tam mihnou Vašut a Depardieu - dva herci, které nemůžu ani vystát - je pro mě posledním důvodem, proč jsem tenhle film tak protrpěl a proč ho považuji za naprostou ztrátu času. Podruhé bych už se mu obloukem vyhnul. (16.05.2017)

Jak to bylo pohádko? Zabloudilo vrabčátko. V nevěstinci, mezi stoly, zpívá teskně, píseň svoji. V těle ďáblíka, s nímž do pasti spadne, a v hrdle slavíka, který světu mocně vládne. Edith Piaf. La Mome. Jen jedinkrát uviděla La Vie en Rose, ale přesto na sklonku dramatického života z posledních sil zpívala: Non, je ne regrette rien.____ Já lituji toho, že režisér a scénárista Dahan na počátku plavby utápí diváka v hromadě střípků a zběsilým cukáním časem maskuje autorskou bezradnost. Přerývané vyprávění ve stylu dadaistické mozaiky připomíná vynechávající paměť předčasně zestárlé trosky, ale k porozumění složité osobnosti francouzské ikony tak málo nestačí. Z podprůměrných vod film vytahuje jen nezapomenutelný hlas Edith Piaf z nahrávek a chameleonsky přesná Marion Cotillard... (07.07.2007)

Velmi hezký dojímavý film o těžkém životě slavné šansoniérky. Snímek Edith Piaf má na rozdíl od mnoha jiných životopisných filmů po celou dobu šťávu a napětí, tak jako byl zajímavý běh života hlavní hrdinky. Úchvatná hudba zde tvoří polovinu kouzla celého filmu. Trochu mi to připomnělo Formanova Amadea, životními překážkami a nemocí hrdiny, hudbou i kvalitou filmu. Obdivoval jsem také, jak dobře na filmovém plátně dokázali měnit stáří resp. mládí hrdinky a to především mladou zdravou tvář Žabce Vrabčáka resp. nemocnou tvář ztrápené Edith, po filmu jsem s potěšením zjistil, že tvůrci byli odměněni Oskarem za masky a druhým Oskarem pro Marion Cotillardovou v titulní roli. Trailery: http://www.csfd.cz/film/226546-edith-piaf-mome-la/videa/ (16.04.2009)

tento film NEMOHOL byť zlý (ak by sa ho nechopili absolútni diletanti a babráci - o to lepšie, že sa ho chopili talentovaní a šikovní filmári), búrlivý (a pomerne krátky - len 47 rokov!) život najväčšej (duchom, nie telom) šansoniérky všetkých čias, osôbky, do ktorej by sa rozhodne nezmestilo toľko nešťastia, smútku, melanchólie a rán osudu, keby nemala takú obrovskú dušu - a na jej speve, výraze a hudbe sa to odrazilo; výsostne zaslúžený Oscar pre Marion Cotillard, ktorá sa na vyše dve hodiny naozaj stala "malým škovránkom"; o to viac som si užil túto pôvabnú životopisnú drámu, že hudbu edith piaf mám od srdca rád, i keď som sa k nej dostal skrz české verzie jej najväčších "hitov" prespievaných Hanou Hegerovou; a vôbec sa nečudujem mojej kamarátke, ktorá mi povedala "keď som pozerala film Edith Piaf, od začiatku do konca som plakala" (25.02.2008)

DVD/// Obsazení 6/10 Děj 6/10 Hudba 6/10 Efekty 7/10/// ....zatím jsem film nedokoukal, protože DVD bylo poškozené (chybělo posledních 40min). Přesto mohu říct, že film je zajímavý, nenudil mě. Avšak Edith Piaf mě sama o sobě nezaujala, je dost protivná a otravná. To stejné s hudbou, nedá se moc poslouchat. Tahle hudba je prostě pro jinou generaci... ///Celkem 61%/// (13.10.2008)