Spálené vzpomínky

"A teď mě chyť za ucho a masíruj mi lalůček !!" ;) Nejzajímavější, nejosobitější a především lidsky nejvěrohodnější sdělení Spálených vzpomínek alespoň pro mě tkví právě v této replice.. Neboť ženy nacházejí zalíbení v různých obsesivních bizarnostech, stejně tak i Berryina vdova Audrey, ač to tvrdohlavě popírá, si vytvořila závislost na dost podivném mechanismu..;) Po vizuální, byť ty úmysly s trapně esteticky plochými motivy v podobě velmi podivných úhlů kamery či prvoplánovitého nasvícení jsem poněkud nepochopil, a hudební stránce se dánské režisérce podařilo natočit velmi zvláštní film, který však jako drama s prvotním cílem vyvolat v divákovi potřebné emoce kulhá jako stará chromá kobyla.. Del Toro a David Duchovny se opravdu moc snaží, přičemž oba dva byli víceméně do svých rolí vybráni naprosto prvoplánovitě bez jakéhokoliv prostoru pro vývoj postav, bohužel za vlasy tak mocně přitažený kýčovitý scénář plný klišé, až to bolí, i neschopnost tvůrců se rozhodnout, kterým směrem se vlastně vydat, jim nedává příliš prostoru, nehledě na naprosto nechronologické vyprávění příběhu, který se nakonec stává tak myšlenkově roztříštěným, až ve výsledku nedokáže sdělit vůbec nic, natož vyvolat nějaké hlubší emoce, přičemž téma drogy, smrt a hledání se by jistě mělo vyvolávat přinejmenším znepokojení či úzkost.. Tragická kýčařka Susanne Bier pro mě osobně platí za nesmírně přeceňovanou tvůrkyni, která si hraje na umění a jen tupě stylisticky opisuje od jiných skutečných režisérů, kteří mají naopak svá formální ozvláštnění žánru velmi dobře promyšlená.. [ Dabing 7/10 ] Velmi zdařilá záležitost Tvůrčí skupiny Josefa Petráska s dialogy a režií Filipa Jančíka. Potěší i tradiční spojení Duchovny, Cigánek. (11.08.2013)

Na podobném typu takyfilmů mě ani tak neirituje jejich existence, ale převážně kladné divácké přijetí, které je způsobeno kýčovitým dojímáním se sám nad sebou a zdáním zážitku z uměleckého díla. Není to dílo samotné, ale jeho percepce, která mě nutí k napsání komentáře a demonstrativnímu hodnocení (uznávám, že pokud přistoupím na zdejší škálu a nebudu se ohlížet na červené zabarvení a extatické ohlasy, je to za jednu hvězdičku). Chvíli jsem přemýšlel, jestli se v případě amerického debutu dánské režisérky Susanne Bierové nejedná o počin, ve kterém je vše - od castingu až po zvolené formální prostředky (nechronologické vyprávění s netradičními úhly kamery, významotvorným nasvícením a montáž) - motivováno transtextuálně, ale spíše než o film o festivalovém kýči jde o überkýč hrající si na umění; ukázkový midcult. (Ve zkratce: transtextuální motivace je taková, kdy rozumíme konvencím a rozpoznáme jejich odchylky dle obeznámenosti s daným žánrem, typem filmů či rolí atd.) Vše zde má své opodstatnění jenom proto, že se jedná o trendy postupy známé z Forsterových, Haggisových či Iňárrituových filmů, ale zatímco v nich má epizodičnost vyprávění a kauzální (vztah příčina-následek) roztříštěnost vzhledem k návaznosti na určitý typ myšlení či zmapování určitého geopoliticko-národnostně-genderově-sexuálního stavu v omezeném časovém úseku své opodstatnění, zde tomu tak není. Stylisticky pak jde o autenticky se tvářící, ale přitom výrazně estetizovaný potěr, který hlavně nechce rozrušovat nebo znepokojovat, nýbrž posílením jemně vybrnkávacího motivu vyvolat emoce a zprostředkovat metafory, které slouží jako eufemismy a které by pochopil snad i Forrest Gump (manžel: zastřelen /nevidíme, pouze slyšíme, kamera se odklání/ manželka: pád hrnku a rozlití nápoje na zem). A kdyby byl někdo fakt tak pitomý, že by mu nedošlo, vo čem že to jako hele je, tak nám to pro jistotu ještě příšerně nehrající herci (Halle je hysterka i v reálu, u Del Tora pochybuji, že je ono mučednictví pouze součástí role) řeknou... a zopakují, jako kdyby byl divák úplné ťululum. Ale výrobci a prodejci endiaronu a zvracících pytlíků z takových snímků musí mít rádost. (14.09.2010)

oscarový benicio del toro, oscarová halle berry, oscarový sam mendes a oscarová susanne bier... sa "oscarovo" sekli podľa povestného príslovia o majstrovi tesárovi a urobili neskutočne sa vlečúcu, na city hrajúcu a emócie žmýkajúcu moralitku-schému-pózu, z ktorej sa mi kútiky krivili do úsmevu a hladina cukru stúpala do závratných výšok... a halle, ktorá je inak kočka, no o jej hereckom talente vždy pochybuje, a to dokonca aj po plese príšer, kde si tú zlatú sošku poctivu vyšukala, tu je urobená tzv. "na chuderku", takže hoci jej hlavnou danosťou "so far" je pre mňa jej vzhľad, tuto ma iritoval... rovnako ako ma iritoval david duchovny, o ktorom som si až do poslednej chvíle myslel, že vstane z mŕtvych z toho, aký to bol svätec... takže jediné, na čo sa dalo pozerať, aj keď tam toho bolo sakramentsky málo, bola odfarbená satanistka alison lohman (26.11.2013)

Spalené vzpomínky jsou drama, který se snaží hodně hrát na emoce a na hlubší myšlenku příběhu, jenže bohužel příběh nemá vůbec žádnej směr ani cíl, prostě nic, sice se najde hromada skvělejch scén jak s vynikajícím Benicciem Del Torem, tak s Halle Berry, ale tak nějak sem pořád na něco čekal, nějakou pointu, nějakou návaznost na hlavní událost filmu, něco co tomu hrozně chybělo, ale prostě se to do konce filmu nedostavilo a trošku mi to zkazilo tohle jinak vynikající drama. (22.02.2008)

Opravdu dobrý drama. Halle Berry opět v kvalitní roli, kde hraje opět skvěle. Vyzdvihnul bych příběh, díky kterému stojí za to film vidět. Halle si prožívá drsné časy se ztrátou manžela a k tomu začne pomáhat známému z drogové závislosti. Nevím kolik žen by tohle zvládlo, ale Halle to ve filmu zvládla téměř na jedničku. Hodnocení: 70% (12.04.2008)