Až na krev

Občas je těžké rozlišit, kdy Day-Lewisovi jenom zašustil knír a kdy skutečně něco řekl, během dlouhých scén se toho v zásadě příliš neděje, poslech úmyslně nelibozvučného soundtracku doprovázel můj skřípot zubů a absurdní finále bylo jako zákeřná rána těžkým tupým předmětem přes zátylek. Až na krev není filmem hezkým, příjemným, snadno stravitelným, Až na krev je filmem skvělým. Rozvětvenější doporučení vám momentálně nejsem s to nabídnout. 90% Zajímavé komentáře: Adrian, Marius, Aiax, Jordan, uzzi, Axident (02.04.2008)

Hudba. Od počátku v roli odtažitého pozorovatele, který není součástí filmu a jen ho komentuje. Veškeré emoce (a cynizmus) jsou od prvních tónů jakoby předprogramovány, bez ohledu na to, jaký vývoj proběhne na plátně - lidé jsou takoví jací jsou, dvakrát tučně podtrženo. Jen u málo filmů jsem cítil od začátku do konce stále to samé. (30.07.2008)

Dokonalá studie amerického snu, která ukazuje, že ten nemusí být vždycky čistý jako lilie (o čemž se nás mnohé jiné filmy snaží vehementně přesvědčit). K výkonu Daniela Day-Lewise jen drobná poznámka: tvrzení, že jakoukoli postavu HRAJE, se rovná téměř urážce - on se tou postavou skutečně STÁVÁ. Pan Stanislavskij se musí tam nahoře tetelit blahem :-) (30.05.2008)

Mistrovský kousek, u kterého víte, že je všechno takové jak má ale přesto vám tam něco chybí a nemůžete si k filmu udělat vztah. Natočený je to parádně, Daniel Day-Lewis podal opravdu monumentální výkon (ale ani na Paula Dana by se nemělo zapomínat) a ten soundtrack je opravdu výborně depresivní. Prostě všechno takové jak má být, jenom mě to asi nedostalo tak jak mělo, ale to je jenom moje chyba. (10.08.2009)

// Panečku, tak jsem si tenhle špinavej krví nasáklej naftařskej opus konečně vpustil do žil, a teda... čekal jsem víc? Za ty roky jsem si k tomu filmu vybudoval možná až přehnaně velký respekt, místy jsem se snad i trochu bál se na něj podívat, takže si za to zklamání můžu vlastně nejvíc já sám, nicméně fakt je to JEN film, výborně natočený a geniálně zahraný film, kterému ale chybí jak výraznější gradace, tak silnější emoce. Za ty dvě a půl hodiny to se mnou nehnulo ani jednou, ujížděl jsem na kameře, Danieli Day-Lewisovi (do něhož se v posledních letech úspěšně transformuje Justin Theroux) i té všudypřítomné chamtivosti, nakonec ale odcházím s pocitem, že to téma šlo přece jen vytěžit (!) ještě o řád líp. 8/10 (04.06.2021)