Quantum of Solace

Tak se mi zdá, že se agent 007 bez kapky toho protřepaného Martini nedokáže uvolnit.. Již delší dobu marně vyhlížím tvůrčí posloužení Bondovi a nikoliv Bondovo sloužení tvůrci a ač jsem nikdy nevěřil, že to řeknu, tak to teď říkám: „Rogere Moore, vrať se mi!“ I místní všeznalí neurochirurgové musí ocenit jeho starý dobrý koncept plný nadsázky, kdy recepce percepci ještě čistila boty a kartáčovala oblek (honička, zabíjení, soulož - honička, zabíjení, soulož - spousta zabíjení, obrovský výbuch a soulož - tou to musí vždycky končit). V Quantum of Solace ovšem Bond v sobě nemá ani tolik slušnosti, aby se představil a nabízí tak jen minimální, hyperaktivním Edwardem ve střižně zkalené, množství útěchy.. Edit po 12 letech: Po asi šesti dobrovolných reprízách za tu dobu to potřebné množství útěchy nakonec nacházím. Jak ve Forsterově stopě, tak v samotném Bondovi, který zatím nemá čas hynout na svou toxickou maskulinitu. Normálně to s odstupem času nedělám, ale zvyšuji ze tří plechovek motorového oleje na čtyři.. (05.08.2009)

Et tu, Marcu? Quantum of Solace je apendix, slepé střevo, které nemá v bondovském těle prakticky žádný význam. Dovršení oné Vespeřiny linie mohlo být v následující bondovce vyřešeno za deset minut a místo parazitismu na Casinu Royale mohl být agent Jejího Veličenstva vyslán na další misi. Ono hnutí mysli by stejně dobře vyjadřoval dialog mezi M a Bondem, popřípadě mimické schopnosti Daniela Craiga. Nebudu ale kritizovat QoS za to, čím není a čím být mohlo, ale za to, čím (bohužel) je. Laciná a /dle rozpočtu předražená/ kopírka bourneovské roztěkanosti se mi začala zajídat po patnácti minutách, řídký příběh s mnoha slepými odbočkami chvíli poté. Neházela bych vinu na Forstera, protože v interiérových scénách a dialozích mu to klape- postavy, zejména M a Bond si bezchybně nahrávají a jejich herecké výkony chrání QoS před trapasem. Zamrzí pouze rozplizlý záporák i uměle dosazené figury obou rádoby bond-girls, které navíc paradoxně nesplnily svou zásadní úlohu : dodat bondovce elegantní sexuální scénu. Pochopitelně jde čistě o můj divácký přístup. Nepochybuji, že někoho baví mrkat mezi makrodetaily, nervózním chaotickým střihem a tipovat, která končetina patří komu a který akrobatický prvek jsme v tom mžiku právě viděli, ale tohle patří k figurám tzv. real-agentům typu Bournea. Subjektivizace Bondovi nepochybně uškodila. Jde o postavu, jejíž virtualitu a surreálnost si uvědomuje v mnoha náznacích sama postava, sochu na piedestalu, kterou by se chtěl divák stát, ale s níž se neidentifikuje. Forster se poněkud lehkovážně zbavil všech bondovských hračiček a serepetiček, jimiž je tradičně ověšen a které mu přidávají na onom supermanském obalu, ale nepřidal nic nového, psychologická paleta se od CR rozhodně nerozšířila a o eye-candy záběrech typu honička na Madagaskaru nebo suchých hláškách typu You noticed si můžeme nechat jen zdát. Za jediný Forsterův přínos považuji místy nekorektní politické aktualizace, které dávají Bondovi a především M úlohu jakési vtipného glosátora světového pořádku. Za největší provinění ovšem považuji to, že film s takovou hustotou honiček se prakticky nepohne z místa a navzdory omezené stopáži nudí místy zcela neomezeně. James Bond už přežil nebezpečnější zabijáky, zrádnější situace a horší filmy. Jeho nesmrtelnost, Craigova bravurnost a campbellovský um mi dávají to minimální množství útěchy. 60% P.S. Napodruhé lehounké zlepšení: líbí se mi prolínačky, Tosca, zvířátka na každém rohu a důraz na irelevantní detaily. A Craig je Bůh. I v průměrném nebi. (07.11.2008)

Po klidném, soustředěném a plnohodnotném shlédnutí zvyšuji svoje hodnocení. Moje hlavní výtka, že se nedostává na propracovanější Bondovy pohnutky, je fuč. Forster tam dostal přesně tolik psychologie, kolik příběh potřeboval a Bondovo vnitřní přerodové dilema skryl do druhého plánu. Nazývat 007ku terminátorem může jen člověk otupený současnou popkornovou produkcí a neschopný číst mezi řádky. Pokud Campbell daroval agentovi Jejího Veličenstva právo zabíjet a lidské nitro, Forster mu odňal jednoznačný svět a recept na identifikaci dobra a zla. Škoda jen, že Dominic Greene má na plátně tak málo prostoru, Amalric ho dokázal bez zbytečného přehrávání ztvárnit báječně – už ne jako jasného padoucha, ale jako chlápka, který balancuje na hraně ve světě, kde už se nedají vést jasné hranice. Kde se musí lézt do postele s padouchy, protože hodní kluci vymřeli. A James? Skutečně ho žene dopředu jen jeho služba jako ostatní Bondy? To sotva. Ale cesta pomsty se čirou náhodou kryje s cestou menšího zla (nejmenšího množství útěchy). Dobře zvolený duet s charismatickou Kurilenko vrcholí dvojí katarzí – jedna z postav pomstu nachází, druhá zřejmě definitivně nachází sebe sama. Nicméně Forster rozhodně nenatočil žádný akční přívěšek Casina, což člověk ocení až po bedlivém shlédnutí. Např. fantastická souhra Bond-Mathis či roztomile mateřský vztah M k 007če dokazují, že Marc zůstal sám sebou a dokázal do příběhu vnést komorní emoce a cit pro detail. Moment, kdy se muž velkého světa Bond ocitá mezi trpícími bolivijskými farmáři je skvostný, protože tematizuje pouť Bonda od nedotknutelného Dandyho k proletářskému ranaři, který krom utrpení dokáže i vidět konsekvence svých činů a rozeklanost tzv. dobra v současném světě. Je smutným paradoxem, že na snad nejkomorněji pojatého Bonda produkce vysolila takovou sumu (vidět to skutečně není, protože Forster i ty neefektnější akční scény podává jako estetickou říkanku o mnoha chytrých detailech a precizním tempu). Můj dojem je jednoznačně pozitivní, Quantum Of Solace je cosi jako komorní psychologický akční film, který v rámci typicky "nízké" zápletky pracuje s netradičně "vysokými" prostředky. Působí mnohem víc přemýšlivě nežli divoce. Škoda, že Forster nedostal svých 20 minut navíc a tím pádem byl nucen jinak velmi procítěnému tónu vyprávění vnutit až příliš drastický střih. I díky soundtracku, který ještě víc jde pod povrch a kašle na efektní dunění, dávám pět hvězdiček. Tuhle Bondovku určitě nedocení každý, ale z mého pohledu je to jedna z nejlepších a určitě ta nejvíce se vymykající zvyklostem. (23.10.2008)

Pořád ještě nevím, jestli nazvat váhavým střelcem Bonda nebo jeho loutkáře. Forster je silný v kramflecích, když jde o citová pnutí (scénář jimi však nečekaně šetří), ale stamilionový rozpočet a autorský dohled nad filmem jako celkem mu protéká mezi prsty. Humorným vložkám chybí styl, akční scény vypadají jako nešetrný copy&paste odjinud a celý film spíš kličkuje než postupuje vpřed, bičován nepřehledným střihem a scénářem, který se snaží vejít všude. Abych parafrázoval samotný film... nový Bond má dlouhé prsty, ale nikde nezanechá výraznější otisky. V kontrastu se špičkovým řemeslem od Martina Campbella je to zklamání, Quantum postrádá jak sošné tělo, tak zajímavou duši. Nad vodou ho drží jen osvědčená značka a příslib do budoucna. Samotnému Craigovi se totiž proti všem mým výčitkám plave neskutečně lehce. Držím mu palce, ale nahoru je tentokrát dávám jen hodně opatrně. (23.10.2008)

Jediným problémem jinak skvostného akčňáku je, že to není bondovka; ani trochu. Což fanoušky nula-nula-sedmičky možná naštve, ale vzhledem k tomu, že patřím k těm, kteří na té postavě nelpí, tak mi nic nebránilo si to parádně užít. Poprvé od Srdečných pozdravů z Ruska. To co si Marc Forster dovolí v rámci komerčního blockbusteru je nejen sympatické, ale v nejednom momentu až obdivuhodné. Akční scény jsou nápadité a fantasticky sestříhané. A co je na dvaadvacáté bondovce nejlepší? No, budu se již opakovat, ale ten prostý fakt, že to není bondovka, ale "pouze" strhující přímočarý akční thriller s konečně zajímavým nejednorozměrným hrdinou s vizáží nasrané gorily v obleku. (06.11.2008)