Královská hra

"Já říkám, že určitý druh inteligence přináší trable a je zdraví škodlivý." Tak jako měl Hemingwayův Stařec svou rybu, tak měl Zweigův (a Hubačův) Dr. Kleibert svého Spitze-Čentoviče. Anebo ještě spíše samotné šachy, záchranu i prokletí mysli. Šachy tu působí jako droga, které se chce závislý člověk zbavit. Nerad používám superlativů, ale toto byla scénáristická a herecká hra stejně dechberoucí jako ta šachová. Scéna, kde Munzar jako Kleibert popisuje Růžkovi své věznění na gestapu je obrovsky silná a dokázala mě naprosto rozložit, přestože při ní nebylo ani zmíněno jediné přímé fyzické násilí. Jen nezměrná prázdnota oddělující člověka od světa a následně i od svého vlastního vědomí. A Hrušínský? Vedle jeho Čentoviče je podle mě i taktéž jeho Kopfrkingl jen příštipkář, a to přitom tento šachista zřejmě nikdy nepoužil fyzické násilí. Zatímco Kleibert byl obklopen samotou nucenou, Čentovič sám sebe obklopil svou představou moci srážející vše, co se jí postaví do cesty, i když k tomu volí šachové partie. (27.11.2016)

Málokterá inscenace zůstane v hlavě i dlouho poté, co jsem ji viděl. A takhle Královská hra se vydařila přímo královsky. Děj se vleče, přičemž je protkán dusně nerfózní atmosférou. Vše vrcholí napínavou šachovou partií (i při filmu o šachu se můžete přistihnout při fandění, které svou intenzitou překoná i nejslavnější sportovní dramata). O fantastických Hrušínském a Munzarovi ani není třeba hovořit. (02.12.2012)

"Po každé, když na téhle planetě zvítězí slušný člověk, mám pocit, že jsem vyhrál já sám." Tak tento televizní snímek založený na výborném scénáři Jiřího Hubače a nabitý skvělými hereckými výkony (nejen) Rudolfa Hrušínského, Luďka Munzara a Petra Haničince mě hodně dostal. Šachová partie mezi dvěma muži, jež spojuje gestapácká minulost za 2. světové války, partie při níž na jedné straně stojí mrazivě chladný až cynický Rudolf Hrušínský, který dělá věci "právem silnějšího" a na té druhé pobytem na samotce traumatizovaný Luděk Munzar, jež však věří, že "každý člověk jednou usne". Partie, která sice možná přinese "velikou ztrátu" ale současně i "veliký zisk, tak veliký že ho ani nelze spočítat" (19.10.2017)

Výborná inscenace s nezapomenutelným výkonem Rudolfa Hrušínského, všichni ostatní byli minimálně o třídu horší. A poněkud mi vadí zcela neuvěřitelný profil novináře jako člověka fandícího pravdě a slušnosti, který dá těmto hodnotám přednost před bulvárním článkem. Tahle pohádková část do celého konceptu příliš nezapadla. (12.07.2012)

Part pro tři figury, dámu, koně a věž.  Dámou je tu mistr Čentovič, nejsilnější, nejnebezpečnější  a zdánlivě nezranitelná figura, která bezcitně kosí nepřátele hlava nehlava.  Věží pak Hans Kleibert, bratr  Heinricha, který svou přímočarostí a  nezlomností stojí jako skála, na jejíž oporu se lze vždy spolehnout. A nakonec kůň neboli dr. Heinrich Kleibert, nevyzpytatelný, nepředvídatelný  a jehož příští skok může znamenat smrt pro něj či jeho nepřítele.  Napínavá, skvěle napsaná a mimořádně zahraná televizní inscenace, které projev Hrušínského dodává mrazivý thrillerový odstín, jehož  temnotu vyvažuje hřejivá Haničincova lidskost a dramatický rozměr pak přidává  rozpolcený Munzar.  Není co vytýkat. (20.10.2022)