Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Čtyřiašedesát polí – černá, bílá, bílá černá. Hra, které staletí přisoudila titul „královská“, každý plebejec zvládne její základy, ale jen vyvolení si ji dokážou osedlat. Jen chytří, inteligentní stratégové… Muž, který stojí nad šachovnicí, nemá nic z toho ve tváři. Kamenné rysy, netečný pohled primitiva. Ten muž, jakkoli má dvě ruce, dvě nohy a hlavu mezi souměrnými rameny, je zrůda. Kdesi v jeho mozku došlo k disproporcím – je geniálním šachistou a na ostatní už jaksi nezbyla kapacita. Neumí číst, neumí rozjímat, je schopný jediného citu – nenávisti. Vzbuzuje zvědavost? Je fascinující, ten mistr světa, Čentovič. Dá se lapit? Dá, ale jen vidinou dalších lehce vydělaných dolarů. Pouští se tedy do šachové partie s Dr. Heinrichem Kleibertem a netuší, jakého soupeře proti sobě má… Heinrich byl za druhé světové války vězněm pověstného Hermanna Spitze ve vídeňském hotelu Metropol a svůj pobyt v samovazbě přežíval jen díky knize rozborů šachových partií světových šachistů. A když nyní potkává šachistu Čentoviče, jenž byl přítelem Heinrichova vyšetřovatele na gestapu, přijímá Heinrich výzvu ke své první skutečné šachové partii jako možnost jakési odplaty za mučení… Televizní inscenaci podle slavné šachové novely významného rakouského prozaika S. Zweiga a scénáře J. Hubače natočila režisérka M. Valová, která do hlavních rolí obsadila renomované herce v čele s Rudolfem Hrušínským (šachista Čentovič), Luďkem Munzarem (Dr. Heinrich Kleibert) a Petrem Haničincem (Hans, Heinrichův bratr). (Česká televize)

(více)

Recenze (79)

Olafson 

všechny recenze uživatele

Hm, je to tu samý pětihvězdičkový machr, ale pochybuju, že někdo z nich opravdu četl skvělou Zweigovu knihu. Je totiž velmi důležité, že kniha končí úplně jinak, a proč končí úplně jinak. Kdybych hrál šachy s Munzarem já, tak bych zvažoval, jestli mu nedat cvičně pár facek, protože bych viděl jen nesportovně se chovajícího dřeváka (viz hláška "teď už to dlouho trvat nebude"), což kontrastuje s profesionalitou rádoby "padoušského" hráče. Jestli měla být inscenace oslavou vítězství slušného člověka nad hajzlem, tak se to moc nepovedlo, protože se slušný člověk musí chovat jako sportovec v duchu fair play a pravidel i u partie, a to i kdyby hrál s někým, kdo žere malý děti a zapíjí je vodou z radiátoru, jinak si vyhrát nezaslouží. ()

laserr 

všechny recenze uživatele

Výborná televizní inscenace stojící hlavně na výkonu Rudolfa Hrušinského a skvělé předloze. Ovšem co se mi na ní přirozeně líbilo nejvíce je to, co normální divák nemůže postřehnout. V mnoha filmech jsou šachy v různých situacích vloženy jako okrajová záležitost a proto se k ní také tak přistupuje. Na šachovnici stojí třeba 2 černí králové, ani jeden bílý a černý jedouce koněm z f6 na b3 hlásí s výtězným šlkebem mat. To se tady pochopitelně neděje. Nejenže hrají podle pravidel, ale pozice na stole je absolutně logická. Konečně někoho napadlo sehnat si k takovému projektu odborníka. A použití šachů jako boj mezi hrubou silou a intelektem? Inu málokdo ví, že ve stylu hry, který je zrovna v šachu v módě se zrcadlí současná světová politika a nejeden zápas o mistra světa měl podtext boje komunismu s kapitalismem, takže-proč ne? ()

Reklama

noriaki 

všechny recenze uživatele

Roztahaná a unylá inscenace s prapodivně jednotvárným Hrušínským, a s přehrávajícím Munzarem. Čentovičova postava byla jednoznačné zklamání. Jakoby ji mistr vůbec neprožil, jen odrecitoval. Místo deklarované krutosti a prospěchářství jsem z ní cítil jen lhostejnost. Tón hlasu byl stále stejný, mimika taktéž. To mi na deklarovaného geniálního primitiva vůbec nesedí. I to by se dalo přejít, kdyby Královská hra trvala tak dvacet minut, při delší stopáži scénář obsahoval spoustu hluchých míst, a mám pocit že se některé scény téměř opakovaly. ()

Volodimir2 

všechny recenze uživatele

Kráľovská hra je sfilmovaná podľa novely Stefana Zweiga Šachová novela.Keď ju Zweig dokončieval tak pod fašistickou diktatúrou hynulo jeho rodné Rakúsko.Do konca 2. svetovej vojny chýbali ešte 4 roky a on postupne dával život šachovému veľmajstrovi Juhoslávie Mirkovi Czentovicovi, človekovi, ktorý je síce šachový génius, ale je primitívom a nie je schopný iného citu, ako nenávisti. Proti nemu sa po vojne, na plavbe parníkom z New Yorku do Buenos Aires, na šachovom poli postaví Dr. Heinrich Kleibert, ktorý za druhej svetovej vojny bol 8 mesiacov väznený v samoväzbe zástupcom veliteľa gestape pre Viedeň SS Oberführer Hermanom Spitzom a tento pobyt vo väzení prežil len vďaka knihe rozborov šachových partii svetových šachistov.Na druhej strane bol Czentovic, ktorý bol priateľom gestapáka, ktorý vyšetroval Henricha na gestapu. Výzvu Czentovica, ktorý v tejto partii vidí ľahko zarobené doláre, Kleibert prijíma a v skutočnosti je to pre neho odplata za mučenie pri výsluchoch, ide o bitku na život a na smrť. Ako to všetko dopadne si môžete pozrieť v tomto vynikajúcom filme vo verzii z roku 1963 pod názvom Šach mat, alebo Hrušinského koncert v Královskej hre z roku 1980, respektíve v slovenskej verzii Kráľovská hra z roku 1999. Ide o veľmi silný príbeh, v jednoduchej zápletke sa rozvíja zložitosť ľudského myslenia, prežívania a jednania. ()

PetrPan 

všechny recenze uživatele

Part pro tři figury, dámu, koně a věž.  Dámou je tu mistr Čentovič, nejsilnější, nejnebezpečnější  a zdánlivě nezranitelná figura, která bezcitně kosí nepřátele hlava nehlava.  Věží pak Hans Kleibert, bratr  Heinricha, který svou přímočarostí a  nezlomností stojí jako skála, na jejíž oporu se lze vždy spolehnout. A nakonec kůň neboli dr. Heinrich Kleibert, nevyzpytatelný, nepředvídatelný  a jehož příští skok může znamenat smrt pro něj či jeho nepřítele.  Napínavá, skvěle napsaná a mimořádně zahraná televizní inscenace, které projev Hrušínského dodává mrazivý thrillerový odstín, jehož  temnotu vyvažuje hřejivá Haničincova lidskost a dramatický rozměr pak přidává  rozpolcený Munzar.  Není co vytýkat. ()

Galerie (5)

Zajímavosti (1)

Reklama

Reklama