Královská hra

Výborná televizní inscenace stojící hlavně na výkonu Rudolfa Hrušinského a skvělé předloze. Ovšem co se mi na ní přirozeně líbilo nejvíce je to, co normální divák nemůže postřehnout. V mnoha filmech jsou šachy v různých situacích vloženy jako okrajová záležitost a proto se k ní také tak přistupuje. Na šachovnici stojí třeba 2 černí králové, ani jeden bílý a černý jedouce koněm z f6 na b3 hlásí s výtězným šlkebem mat. To se tady pochopitelně neděje. Nejenže hrají podle pravidel, ale pozice na stole je absolutně logická. Konečně někoho napadlo sehnat si k takovému projektu odborníka. A použití šachů jako boj mezi hrubou silou a intelektem? Inu málokdo ví, že ve stylu hry, který je zrovna v šachu v módě se zrcadlí současná světová politika a nejeden zápas o mistra světa měl podtext boje komunismu s kapitalismem, takže-proč ne? (27.01.2007)

Roztahaná a unylá inscenace s prapodivně jednotvárným Hrušínským, a s přehrávajícím Munzarem. Čentovičova postava byla jednoznačné zklamání. Jakoby ji mistr vůbec neprožil, jen odrecitoval. Místo deklarované krutosti a prospěchářství jsem z ní cítil jen lhostejnost. Tón hlasu byl stále stejný, mimika taktéž. To mi na deklarovaného geniálního primitiva vůbec nesedí. I to by se dalo přejít, kdyby Královská hra trvala tak dvacet minut, při delší stopáži scénář obsahoval spoustu hluchých míst, a mám pocit že se některé scény téměř opakovaly. (18.07.2013)

Mimořádně silný námět podle strhující literární předlohy - napínavé ztřetnutí polarizovaných charakterů a hodnotových žebříčků za šachovým stolkem. Špičkové výkony Hrušínského a Munzara v hlavních rolích - vůbec je možné říct, že obsazení je vedle námětu hlavním důvodem pětihvězdičkového hodnocení, protože scénář mohl z dané látky vyždímat mnohem víc a a mohl si s charaktery a dialogy zejména vedlejších postav taky víc vyhrát. Celkový dojem 90 %. (13.01.2007)

80% — Další inscenace ze zlatého fondu televizní tvorby a opět, podobně jako v Ubohém panu Kufaltovi, v ní excelovali Luděk Munzar a Rudolf Hrušínský. Druhý jmenovaný byl ovšem tentokrát úplně nejlepší, jeho arogantní, sebestředný a ve své podstatě prázdný velmistr Čentovič byl jedinečný. Způsob, jakým přistupoval k partiím, jak táhnul figurkami, jeho pohled, namyšlené odcházení od rozehrané partie k novinám, to byl koncert. (14.06.2016)

„Nemožnost zapomenout, prý znamená neschopnost žít.“ . . . Tak na tuhle královskou hru, kterou jsem si s odstupem času vychutnal snad už počtvrté, zapomenout rozhodně nelze. Mistrovské konverzační drama vycházející ze slavné Šachové novely Stefana Zweiga povyšuje východiskový motiv šachové partie do osobitých paralelních významů. Na protichodných stranách hracího stolku se ocitají nejen dva lidé různého statusu (zkušený profesionál verzus amatér-samouk), ale skrze dva načrtnutné lidské osudy proti sebe bojují také lidská krutost, záliba v porážkách a utrpení druhých (což jsou vlastnosti, které stělesňuje velmistr Čentovič) a na druhé straně vytrvalost, statečnost a schopnost čelit veškeré této krutosti. Režisérka Valová úspěšně vsadila na dva vynikající herce, jejichž spolupráce se v Královské hře stává i menším hereckým soubojem: Rudolf Hrušínský přímo minimalistickým způsobem ztvárňuje krutého a chladného cynika, což je typ postavy, v jakém se už několikrát v minulosti naplno zabydlel (viz. Pasiáns nebo Spalovač mrtvol) a jakou už dávno mistrovsky ovládá. Naproti tomu Luděk Munzar, jehož diváci ve filmech s tématem kolem 2. světové války vídavali povětšinou v negativních rolích gestápaků a jiných nacistů (např. Vyznavači ohně nebo Ta chvíle, ten okamžik) se tentokrát zhosťuje postavy z opačné strany barikády a vstupuje do hry v psychologicky daleko složitější postavě bývalé oběti fašismu, doktora Kleiberta, jemuž se hrůzostrašné prožitky z války vracejí v podobě nočních můr a s nejistotou i odhodlaností se chopí příležitosti vyspořádání se s vlastní tragickou minulostí. Třetího protagonistu doplňuje Petr Haničinec, jenom minimálně zaostávající za svými kolegy. Jedinečný charakterní souboj, jedinečný televizní film, jedineční herci a skutečně hluboké poselství. „Pokaždé, když na téhle planetě zvítězí slušný člověk, mám pocit, že jsem vyhrál i já...“ 95% (04.12.2020)