Režie:
Miroslava ValováScénář:
Jiří HubačKamera:
Miloslav HarvanHudba:
Otmar MáchaHrají:
Rudolf Hrušínský, Luděk Munzar, Petr Haničinec, Martin Růžek, Petr Svojtka, Jaroslav Kepka, Jiří Klem, Ilja Prachař, Radúz Chmelík, Zdeněk Jelínek, Jaroslav Kotrba, Miroslav Krejča, Miloslav Homola (více)Obsahy(1)
Čtyřiašedesát polí – černá, bílá, bílá černá. Hra, které staletí přisoudila titul „královská“, každý plebejec zvládne její základy, ale jen vyvolení si ji dokážou osedlat. Jen chytří, inteligentní stratégové… Muž, který stojí nad šachovnicí, nemá nic z toho ve tváři. Kamenné rysy, netečný pohled primitiva. Ten muž, jakkoli má dvě ruce, dvě nohy a hlavu mezi souměrnými rameny, je zrůda. Kdesi v jeho mozku došlo k disproporcím – je geniálním šachistou a na ostatní už jaksi nezbyla kapacita. Neumí číst, neumí rozjímat, je schopný jediného citu – nenávisti. Vzbuzuje zvědavost? Je fascinující, ten mistr světa, Čentovič. Dá se lapit? Dá, ale jen vidinou dalších lehce vydělaných dolarů. Pouští se tedy do šachové partie s Dr. Heinrichem Kleibertem a netuší, jakého soupeře proti sobě má… Heinrich byl za druhé světové války vězněm pověstného Hermanna Spitze ve vídeňském hotelu Metropol a svůj pobyt v samovazbě přežíval jen díky knize rozborů šachových partií světových šachistů. A když nyní potkává šachistu Čentoviče, jenž byl přítelem Heinrichova vyšetřovatele na gestapu, přijímá Heinrich výzvu ke své první skutečné šachové partii jako možnost jakési odplaty za mučení… Televizní inscenaci podle slavné šachové novely významného rakouského prozaika S. Zweiga a scénáře J. Hubače natočila režisérka M. Valová, která do hlavních rolí obsadila renomované herce v čele s Rudolfem Hrušínským (šachista Čentovič), Luďkem Munzarem (Dr. Heinrich Kleibert) a Petrem Haničincem (Hans, Heinrichův bratr). (Česká televize)
(více)Recenze (79)
"Po každé, když na téhle planetě zvítězí slušný člověk, mám pocit, že jsem vyhrál já sám." Tak tento televizní snímek založený na výborném scénáři Jiřího Hubače a nabitý skvělými hereckými výkony (nejen) Rudolfa Hrušínského, Luďka Munzara a Petra Haničince mě hodně dostal. Šachová partie mezi dvěma muži, jež spojuje gestapácká minulost za 2. světové války, partie při níž na jedné straně stojí mrazivě chladný až cynický Rudolf Hrušínský, který dělá věci "právem silnějšího" a na té druhé pobytem na samotce traumatizovaný Luděk Munzar, jež však věří, že "každý člověk jednou usne". Partie, která sice možná přinese "velikou ztrátu" ale současně i "veliký zisk, tak veliký že ho ani nelze spočítat" ()
Málokterá inscenace zůstane v hlavě i dlouho poté, co jsem ji viděl. A takhle Královská hra se vydařila přímo královsky. Děj se vleče, přičemž je protkán dusně nerfózní atmosférou. Vše vrcholí napínavou šachovou partií (i při filmu o šachu se můžete přistihnout při fandění, které svou intenzitou překoná i nejslavnější sportovní dramata). O fantastických Hrušínském a Munzarovi ani není třeba hovořit. ()
Obávám se, že do dvaceti minut by se tak skvělá hra nemohla vejít. Pana Hrušínského si dovedu představit jak v kladných, tak i v záporných rolích a vždy je excelentní. Stačí, když se podívá. Luděk Munzar předvedl rovněž skvělý výkon a velmi přijemně jsem byla překvapena Petrem Haničincem, kterého mám zafixovaného hlavně v záporných, nesympatických, úskočných rolích a v rolích komunistických pohlavárů a papalášů. Zde jsem přijemně překvapena, že umí zahrát i jiné polohy a prostor jemu vymezený mi přijde adekvátní. Krásný námět, krásně zpracováno a královsky zahráno. ()
Parádní film...opravdu vydařená televizní záležitost...nervy jsem měl pravda řádně našponované...nevídaný herecký koncert Rudolfa Hrušínského a Luďka Munzara...i Martin Růžek a Petr Haničinec stáli za to...a ta nenápadná nervová hudba pořádně zatápí pod zadkem...jen je skutečně škoda že se to tak nějak furt zbytečně protahuje...jinak bych dal pět ()
80% — Další inscenace ze zlatého fondu televizní tvorby a opět, podobně jako v Ubohém panu Kufaltovi, v ní excelovali Luděk Munzar a Rudolf Hrušínský. Druhý jmenovaný byl ovšem tentokrát úplně nejlepší, jeho arogantní, sebestředný a ve své podstatě prázdný velmistr Čentovič byl jedinečný. Způsob, jakým přistupoval k partiím, jak táhnul figurkami, jeho pohled, namyšlené odcházení od rozehrané partie k novinám, to byl koncert. ()
Galerie (5)
Zajímavosti (1)
- V tomto filmu i v původním filmu z roku 1963 hrál hlavní roli Rudolf Hrušínský. (M.B)
Reklama