Death Note - Zápisník smrti

Neskonale temná a přitom energická anime série, která vám rozproudí krev tím správným způsobem a v každém díle do vás nasolí takovou dávku briskně sesumírovaných informací a stále vyhrocenější zápletky, jež nadměrným vytěžením svého nesmírného potenciálu rovněž získala seriálu pár rekordů, až se vám z toho protočí panenky. Bohužel, vinou toho je Death Note jen jednorázovou záležitostí „Raketový vzestup, náhlý pád“, která je s přibývajícími díly, kdy se na sebe jen vrší stále neuvěřitelnější hlavolamy a dva mozky s velkým M na sebe šijí jednu boudu složitější než druhou (jejich předpoklady navíc mnohdy nevycházejí ani z toho, co ví oni, jako spíš z toho, co ví pouze divák – kam se hrabe The Mentalist), čím dál průhlednější. Postupem času, kdy se už nelze jen nechat unášet rychlým spádem děje, ale tvořit si komplexní představu, vyplouvají na povrch dříve opomíjené malichernosti a scenáristická bezradnost jak ve skládání vytvořených dílků příběhového puzzle, tak v od počátku nastolených trademarků (např. neustálé dovysvětlování motivů skrze monology postav, jenž bohužel namísto záměru jen potvrzuje jednorozměrnost postav a slaboduchost scénáře v detailech, které přímo nesouvisí s hlavní linkou). Při případném sledování doporučuji zhustit seriál do prvních 10-15 dílů, pak je to za čistých 5*, v dalších se pouze prohlubuje zklamání z vyvěrajících chyb a pramalých posunů v ději, potažmo v celkové skladbě na povrchu excelentního, v jádru omezovaného anime. 7/10 (07.09.2009)

Tak jsem se konečně po přečtení mangy a zhlédnutí všech hraných filmů dostala i k tomu vidět seriál. A skutečně uznávám, že onomu pocitu "dokonalosti", který jsem měla po přečtení komiksu, se nevyrovnal ani film, ani seriál. Na seriálu se mi líbilo, že byl (oproti filmu) naprosto věrný ději, tak jak je v manze, takže jsem si mohla celý děj "vychutnat" znovu. Malým problémem však bylo to, že ne všechny scény byly zobrazeny tak, jak bych si je podle komiksu představovala, a také mi chyběla ona komiksová "prokreslenost" (animace už nikdy nebude tak dokonalá jako kresba v komisku). To všechno by se dalo ještě přejít, a i tak bych seriál hodnotila jako skvělé pětihvězdičkové dílo, které převedlo mou oblíbenou mangu do anime, a to dokonce s úžasnou hudbou. Co však totálně srazilo mé hodnocení na čtyři hvězdy, bylo naprosto špatné zobrazení charakteru mé oblíbené postavy - L. Manga vystihovala L-a jako trochu potrhlého génia, který přestože zemře, je stále hrdina. Takhle se podařilo L-a vystihnout jakž takž i ve filmu. Anime mě však v tomhle ohledu hluboce zklamalo, protože jsem konečně pochopila, proč si spousta lidí o této postavě myslí, že je pitomec. Jeho zobrazení je oproti manze úplně vedle, a tak jeho charakter nevyznívá ani tak geniálně, jako spíš přitrouble. Z L-a se tak místo mírně potrhlého génia stal mírně potrhlý blbeček a i jeho smrt, místo aby říkala "umřel statečně a dělal co mohl", říká "umřel, protože nebyl dost chytrý, aby případ rozřešil". Tohle mě zkrátka hodně zklamalo, protože tak špatně znázorněný charakter si L nezasloužil. ~(4,2★)~ (24.08.2010)

Dokonale vystavěný příběh se silným podtextem a výborně propracovanými soupeři, kteří by dali zabrat i Holmesovi. Od prvního dílu ambiciózní, geniální, hrozivý ve svém hněvu a přitom rozhodně ne zcela černobílý záporák Light a proti němu tajemný nejlepší detektiv světa nazývající se L - aneb jedna z nejsympatičtějších postav, jaké jsem měl kdy tu čest poznat. Jeho chování, jeho mluva, jeho chůze - vše je úžasně jiné, o stravování nemluvě. Prvních 17 dílů mistrovské dílo, které se rozjede hned od úvodu a nenechá vydechnout. Souboje intelektu jsou brutální, hledající jakoukoliv maličkost a jde doslova o život. A Light a jeho dedukce doslova vyrážejí dech. Či schopnost hrát si na slušnáčka, schopnost ukecat člověka k smrti (doslova) a nakonec se stát bohem... Po těchto dílech nastává jemný kvalitativní pokles a díl o Matsudovi si určitě nezapíšu mezi nejlepší části, pak se to ale zase postupně vyhrotí a... No uvidíte, rozhodně ten titul zde na csfd jako nejlepší anime není jenom hype.. (18.04.2012)

Skvostem je především první část seriálu, na níž oceňuji její filosofický rozměr. Sledujeme, kterak nadaný student dostane do rukou "hračku", která má moc změnit svět tak jak ho známe a my se nemůžeme ubránit etickým otázkám "Co je vlastně správné?" a co bychom na Lightově místě dělali my. Přiznávám, že jsem Kirovi tiše fandil a díly kde s Ryuukem za zády svádí dechberoucí, psycholgickou bitvu se svou nemesis, geniálním "L", mě chytly tak, jak možná ještě žádný seriál předtím. Kvalita seriálu v mých očích úměrně klesá s tím, jak postupně na scéně ubývá Ryuuk a větší screentime naopak získává Misa Amane. Seriál se postupně mění v tuctovou kriminálku, která, pravda stále má své skvělé momenty, komornějšímu úvodu se však již bohužel nedokáže vyrovnat. (03.10.2017)

Silný a ukázkově nosný námět, který to i v těch (nej)slabších pasážích (a že jich je; kupříkladu kompletní druhá polovina seriálu, kdy se veškerá ta geniálnost ústředních postav stává nechtěnou parodií sebe sama) drží nad vodou. Ovšem aktivně mě to štvalo i v těch (nej)silnějších pasážích (a že jich je; kupříkladu kompletní první polovina seriálu), protože autoři nehrají fér hru a klíčové informace této psychologické šachové partie intelektů, které postavy ovšem znají, vyjevují zásadně až zpětně. Navíc to celou dobu působí jako rozhlasová hra, ke které se až následně dodělal vizuál. Najdou se celé bloky epizod, ve kterých není byť jen pět vteřin souvislého ticha. A tak krom scén, kdy ty postaví mají co říci a mají mluvit, je tu i přehršel scén, kdy mají raději mlčet, ale ony žvaní a žvaní a... A kdyby to nemělo konec, tak pravděpodobně žvaní dodnes. Dělají tak z diváka hlupce, protože tu jsou na každoepizoidním pořádku scény ve stylu "vidíme smutnou postavu, víme z předchozího dění proč je smutná i že má sakra důvod být smutná, přesto slyšíme vnitřní hlas postavy, že je smutná, proč je smutná a že má sakra důvod být smutná." Grrr. (08.05.2013)