Death Note - Zápisník smrti

Nikdy by mě napadlo, že mě dokáže zaujmout anime, a ještě k tomu z Japonska. Upřímně anime není můj šálek kávy, ale díky Netflixu jsem dostal možnost zhlédnout Zápisník smrti a ve všech směrech mě zaujal. Hlavně svými zvraty a perfektním dějem. Ano, ke konci trochu docházel dech, ale první polovina seriálu byla prostě skvělá. (19.12.2020)

Klučinovy spadne do klína zápisník, který zabije každého, koho do něj napíše. A protože se klučina nudí, tak během pár dnů zabije desítky kriminálníků. Už jen tahle myšlenka je úplně mimo mé chápání, Japonci jsou fakt divní. Možná, kdyby tvůrci jeho motivaci rozvedli do více dílů a byli bychom svědky jeho proměny, ale jeho jednání je vysvětleno pár větami hned v prvním díle. (30.01.2021)

Psychologické emo kriminální anime, kde se vyšetřovatel s vrahem snaží navzájem přechytračit. Seriál je jeden dlouhý příběh, který se snaží působit hodně promyšleně, ale především na začátku udělá vrah několik chyb a zbytečně riskuje, aby se děj mohl dál rozvíjet. Pokud by vrah postupoval chytře, jeho odhalení by bylo téměř nemožné. Úspěšné vyšetřování je tak o trochu větší zásluha scénáře, než chytrého pátrání  mladého detektiva, který se málo kdy zvedne ze židle. Autoři z něj udělali podivína, aby se zdůraznila jeho vysoká inteligence. Jednotlivé scény jsou spíše statické, postavené především na konverzacích. Ty ještě doplňují různé úvahy postav, které si povídají v hlavě sami pro sebe. Od 20. dílu se úvodní znělka změní na hardcore metal, který k pomalému váhavému tempu seriálu úplně nesedí. Určité postavy nahradí jiné a začne to být spletenec o tom, kdo komu předal zápisník smrti, na co kdo díky němu zapomněl, nebo si naopak vzpomněl. Nové postavy prakticky  napodobují tu původní a zvědavost jak to všechno dopadne se snižuje. Závěr je spíše takový vysněný svět dětského detektiva a čím více se příběh komplikuje, tím méně mu budete věřit. (26.04.2022)

Nápad udělat napínavý detektivní seriál, ve kterém geniální student toužící po společnosti bez zločinu dostane do ruky vraždící nástroj nebývalé moci, není špatný. Povolat proti němu nejschopnějšího detektiva světa je jen logické. V dobrém nápadu ale číhají mnohá úskalí, na která jeho tvůrci skutečně narazili. První je už v samotném faktu, že zápisník smrti vlastní génius. Těžko si představíme, jak by se mohl takový machr se zápisníkem nechat chytit, či jen upadnout v podezření. Scénář si ovšem jeho upadnutí v podezření žádá, a tak nezbývá, než aby génius učinil několik školáckých chyb, přičemž způsob jejich provedení má překomplikovaně naplánován. V seriálu rovněž se také objevují, uznávám že mnohdy nutné, velmi nepravděpodobné náhody, které dle potřeby hodí jedné z hlavních postav pod nohy klacek či jí naopak zametou cestičku. Scénář se rovněž opakovaně dopouští jednoho z provinění proti desateru pátera Knoxe, které říká, čeho by se dobrá detektivka neměla dopustit. Oním hříchem je zatajení klíčových informací, jež má detektiv, divákovi. Tyto informace jsou odhaleny až ve chvíli, kdy jsou použity, dlouho po jejich odhalení. Pozitivním výsledkem je větší napětí, negativním pocit, že je s divákem hrána nečistá hra. Seriál rovněž selhává v psychologii postav. Motivace a minulost detektivova - to v detektivkách málokdy hraje roli, už od dob Sherlocka Holmese, Poirota či Nero Wolfa - obvykle se očekává, že detektiv nasadí všechny síly k vypátrání zločince a bude lehce excentrický. Z tohoto hlediska je L bezchybný a je nepochybně ve svém žánru a ranku zajímavou postavou. Motiv zločincův, ten na druhou stranu tvoří, či měl by, jeden z ústředních prvků dobré detektivky. A zde už jsem byl spokojen méně. Vlastníci zápisníku ve mně vyvolávali pocit, že mít u sebe zápisník, je jako být posednut ďáblem, i.e. nebýt pánem vlastního jednání. Nejvíce mě v tomto ohledu iritovaly Kirovy řeči o jeho božství. Tím bohužel byl zabit jeden z možných zajímavých aspektů seriálu: morální dilema, zda-li je Kira dobrý či špatný. Bůhvíproč byl Kira příliš jednoznačně a rychle onálepkován jako špatný. Škoda. Všechny vady, které jsem během sledování cítil a znechuceně kvůli nim pomlaskával, však nepřeváží fakt, že Death Note je plný napětí, infarktových zvratů a situací, překvapivých odhalení a činů... A je takový snad s výjimkou posledních deseti dílů, které, byť stále koukatelné, už prostě nejsou to "ono". Prosté ****. (05.07.2008)

K Death Note jsem zpočátku přistupoval s jakýmsi despektem a očekáváním. Jelikož v žebříčcích na prvním místě vystřídal mého oblíbeného Kenshina, říkal jsem si v duchu "tak se ukaž, co v tobě je". A skutečně, už od prvních dílů se děj rozjede a nezastaví. Light najde Deník smrti, zjišťuje, co všechno se s ním dá dělat, a zároveň se musí mít na pozoru před policií a obzvláště "L". Nenapadlo by mě, že může být napínavý seriál, kde se velká část odehrává ve vnitřních monolozích hrdinů, ale tenhle myšlenkový souboj Light x L je strhující a skvěle promyšlený. Kolikrát jsem se přistihl, že zkouším uvažovat s nimi. ..Tolik k první polovině, která si snad i zaslouží ne úplně čistých 5 *. Ovšem, seriál má ještě druhou polovinu. Nevím, jestli to byl přesně díl 17, kde se to zvrtlo, jak zmiňují ostatní, ale prostě od určitého momentu se to zlomí. Z Miso Aname, zprvu roztomilé a i docela uvažující holky udělají trapně infantilní kr*vu a z Matsudy trapně infantilního v*la. Ne že by tam předtím nebyl humor (Ryuk rulez), ale zapadal do docela vážného a seriózního tématu. Ovšem pak vyloženě rušil. A taky změnili znělku, ho**da, příjemně poslouchatelnou rockovou písničku vyměnili za rádoby drsnou metalárnu. Ach. Nicméně, nicméně, stále se to ještě dalo sledovat a bylo to docela zajímavé a napínavé. Až někam k dílu +/- 26. Aniž bych chtěl moc spoilovat, nová postava mi byla veskrze nesympatická a konec bych si taky představoval jinak. Snad jen ta hudba byla skvělá pořád. ___ Procentuelně asi 90 % za první polovinu, 75% za 3./4 a slabých 60 za poslední čtvrtinu. (07.11.2007)