Zimní host

Stále netuším, co si o filmu jako takovém mám myslet, je to hodně zvláštní a svým způsobem i dost náročný film, který zachycuje život tří generací, které se obávají, že skončí jako rodiče. Nebo alespoň tohle jsem si z toho odnesla já. Nejvíce mě bavily scény s chlapci, kteří kouřili u moře a bavili se spolu o sexu a masturbaci, následná přítomnost Emmy Thompson a Phyllidy Law to jen vylepšila, nicméně si nejsem úplně jistá jestli jsem pochopila konec. Film mi přišel až moc složitý a komplikovaný, ale jsem si jistá, že přesně takhle to Alan Rickman zamýšlel, když napsal scénář. Možná tam dokonce i dal i něco ze svého života a z pohledu jeho jako chlapce, ale mě osobně ten snímek nijak nezaujal. (25.05.2018)

Moja prechádzka trojhviezdičkovými neokomentovanými filmami je náročná. Väčšinou zisťujem, že si priemerné hodnotenie nezaslúžia . Aj Zimný hosť ma nedokázal zaujať. A keď ilm nedokáže zaujať do pol hodiny, je veľmi nepravdepodobné, že sa niečo zmení do záverečných titulkov. Máloktorý film je však úplne vyprázdnený a o tomto to neplatí vôbec. Emma Thompson je výborná herečka, kameraman zaujal peknými obrázkami. Ale matka Elspeth ma rozčuľovala a čím viac sa blížil koniec filmu, tým menej som chápal o čom vlastne bol. Takže dvojhviezdičkové sklamanie. (25.01.2021)

Zvláštní, působivý a přitom nenápadný filmík. Pro diváka, který má rád komorní snímky a jde mu více o dialogy než o akci samotnou (rozhodně to není na zhlédnutí po huse a pivu). Alan Rickman a Emma Thompson, mne opět utvrdili v tom, že je dobré vyhledávat filmy ve kterých se objeví jejich jména. (30.12.2013)

Komorná ľudská dráma, ktorá nezaprie svoju divadelnú predlohu, čo však v tomto prípade rozhodne nepočítam k negatívam. Alan Rickman režisérsky debutoval snímkou, ktorá síce na prvý pohľad pôsobí fádne a jednoducho, no hlavne vďaka skvelej analýze charakterov a chladnému, zasneženému prostrediu sa jedná o veľmi zaujímavú štúdiu ľudských vzťahov podporenú skvelými hereckými výkonmi, hlavne v podaní matky a dcéry - Emmy Thompson a Phillidy Law. Zimný hosť je ideálnou alternatívou k notoricky známym filmom, ktoré sa objavujú v našich televíziách v období Vianoc, i keď sa jedná o dielo určené skôr náročnejšiemu divákovi, no čas strávený pri tejto snímke rozhodne ľutovať nebudete. (28.11.2007)

Syngergie. Film předkládající synergii, na niž se i můžete napojit, pocítíte to, ale nevysvětlíte. Vědomí a vnímání lidí z jednoho venkovského kraje, jak přikládá k některým motivům, pojmům, obrazům či představám, jež jimi probíhají v ten samý čas. Oheň, vzdálená země, melodie, porod, cigarety, hemeroidy - smrt - je jedno, kolem jakých uzlíků se právě spřádá jemná tkanina, na níž lze divákovi zachytit cosi jako společný dech... moře zamrzlo, jeho rytmický pohyb však pokračuje na pobřeží, v lidech - probíhají jim v srdcích i myslích stejné záchvěvy, postupující čeření, jako by bylo lze pozorovat běžící vlnu. Synergie. Spojitost. Pospolitost, již není možno dokazovat či hájit (co ví kapka v moři o vlně), o niž se nelze opřít, jíž se nelze dovolat, a která jenom je - uchopitelná a použitelná tak efemérně jako představa, že některá z postav slyší filmovou hudbu. Ale dojemná. *** Nebudu filmu ubírat hvězdičku proto, že se jeví příliš laskavý, lidumilný. Protože není - ten obraz pospolitosti nemá utěšit, každý tak jako tak zůstává sám na svoji bolest, ten pohled je dostupný až povznesenému srdci a mysli, a pak už zase není útěchy zapotřebí. Snímek o společném dechu, spřahání sil, jež tvoří chvějivý obraz viditelný jen z výšky, jež není dostupná těm, kdo se obrazu účastní. Ale přesto, že synergii mohou jen tušit a nikdy se jí dovolat, jedno je zřejmé - představte si to pusto a prázdno, to mrtvé ticho mezi lidmi, tu hrůzu a marnost, rozpadlost, kdyby nebyla. Tenhle film je tak vlastně niterným důkazem její existence, okouzleně ji předvádí, aniž by nás potřeboval těšit, i na tom, jak se tady zalíbezněně usmívám. (23.01.2014)