Vášeň a cit

Ale no tak lidi, vždyť je to šťavnaté, sexy, hravé a vtipná. Dobře v závěru se trochu přitlačí na pilu, ale nejedná se o žádná patosoidní klišé. James McAvoy hned od začátku a vlastně hlavně na začátku naprosto neodolatelný. Ono tomu trošku ubírá, že dráždivost první poloviny po společném vyznání lásky tak trochu opadne a už se jede na vážno. Nicméně já jsem spokojena. Jo, a málem bych zapomněla, Joe Anderson je tu neskutečně sexy :) (18.04.2012)

Jane Austen je v našich krajích trochu opomíjená (neprávem) autorka, anglická to modla. Její život byl zajímavý, plný zvratů a bylo jen otázkou času, kdy se někdo vyrojí s životopisným snímkem. Na Vášeň a cit jsem se chystala dlouho, dnes (září 2010) jsem se k tomu konečně dostala. Miluji viktoriánskou Anglii, ty jejich domy, zahrady zarostlé růžemi, opět jsem moc ráda nasávala atmosféru, ta byla výborná. Příběh je romantický od začátku do konce, plný tragiky, ale sem tam vám vyrojí na tváři úsměv. Klasický romantický film, a přece tak netradiční, a to možná díky té inspiraci v realitě. Celou dobu držíte palce, i když víte, že je to marné... (04.05.2012)

55 % - Všechny Rozumy a city, Pýchy a předsudky tady splývají dohromady. Je to natočené rutinně a celkem nic nového se nekoná. Leckterá ženská duše (neříkám ovšem, že každá) bude zřejmě toto velebit i tak, já jsem v tom ovšem nenašel nic nadprůměrného. Klasická kostýmní romantika, značně odosobněná, značně kopírující své předchůdce. Anne Hathaway? Mizérie... :-( (04.09.2007)

Je to doják prvoplánovaně těžící z momentální značné obliby Jane Austen, ale nemůžu si pomoct, mám z toho ještě dnes (3 dny po zhlédnutí) takový blažený pocit. Když jsem se na snímek začala dívat, čekala jsem šílenou hrůzu - po přečtení všech zdejších komentářů. Anne Hathaway mi to od začátku všechno potvrzovala - nemůžu si pomoct, ale její ztvárnění mi přišlo jako výsměch Austen. I co se týče vzhledu - nedívala jsem se na slavnou spisovatelku, ale pořád jen na herečku Anne, kterou v tom filmu oslovovali Jane. Pak mě zarážely určité dialogy, reálie atd., které by v 19. století nebyly možné (i v porovnání s průkopnickými texty Jane...); byly to sice detaily, ale hodně ovlivňovaly celý průběh + konečný dojem. A úplně nejhorší byl rychlý přerod role Jamese McAvoye z muže do větru v muže oddaně milujícího. Strašně moc tam chybělo vybarvení psychologie postav (nejen jeho), tady ten přerod mě na dobrou chvíli totálně vytrhl z děje, působil přesmíru uměle. Nedokážu Vám tady teď vysvětlit proč se mi ten film ale nakonec líbil. Možná je to právě díky odzbrojujícímu Jamesi McAvoyovi, možná kvůli nádhernému obrazovému ztvárnění, možná kvůli působivě žalostnému konci... Ten film je přesným příkladem toho, kdy srdce plesá, ale hlava zůstává pevně přikovaná k zemi... (07.04.2008)

Julian Jarrold se mi v roce 2007 zjevil jako spásná hvězda a nikdy mě nepřestane mrzet, že později vycouval k méně zářícím televizním projektům. Přestože od první chvíle vidím, že je Anne Hathaway trochu násilím roubovaná do pozice Keiry Knightley a vůbec se celý koncept do Pýchy a předsudku několikrát výrazně opře, nevadí to. Becoming Jane je totiž intimní, do sebe uzavřená a krásným způsobem svá životopisná adaptace. Při pohledu na ostatní hodnocení mě tak hřeje o to víc, že její kouzlo přišlo právě jenom ke mně. (05.02.2009)