Dealer 2
Dealer II
Pusher II
With Blood on My Hands: Pusher II
Režie:
Nicolas Winding RefnScénář:
Nicolas Winding RefnKamera:
Morten SøborgHudba:
Peter PeterHrají:
Mads Mikkelsen, Kurt Nielsen, Leif Sylvester, Zlatko Burić, Ilyas Agac, Øyvind Hagen-Traberg, Maria Erwolter, Hüseyin Turan, Camilla Ramonn, Anne SørensenVOD (1)
Obsahy(2)
Osm let po průlomovém hitu Dealer se režisér Nicolas Winding Refn vrátil k postavám a světu, které ho katapultovaly mezi nejsledovanější evropské filmaře. V druhém díle velmi volně navazuje na předchozí události, ale zaměřuje se tentokrát na postavu druhořadého dealera a prosťáčka Tonnyho v podání Madse Mikkelsena. Ten se vrací z vězení a rovnýma nohama zase končí ve svrabu malých i velkých krádeží, podfuků, šméček a vyrovnávání účtů. Během toho se pokouší zavděčit se svému přísnému otci, známému v podsvětí jako Klempíř, jeho kámoš a parťák O má čerstvě před svatbou a navíc se ještě Tonny dozvídá, že je otcem.
Refn tentokrát nechává klasické žánrové vzorce zcela stranou a místo energického existenčně vyhroceného vyprávění prvního dílu se noří hlouběji do nitra kodaňského podsvětí a především pak zkouší nahlédnout za zhuntované vizáže jeho galerky. Druhý Dealer tak ještě více demytizuje obraz gaunerů, jaký předkládají americké žánrové filmy. Ačkoli i v Kodani se svádějí mocenské boje a za vším stojí touha urvat si svůj kus žvance či stát se nejvyšším kápem, namísto idealizované noblesy mafiánských eposů či frajerskosti gangsterských thrillerů hollywoodské produkce Refn diváky zavádí do světa nočních podniků, autodílen a laciných bordelů. Příznačně pak jeho obyvateli nejsou žádní sofistikovaní zločinní géniové, ale pouze ztroskotané existence, lemplové a amatéři. Do tohoto marasmu ale režisér a scenárista v jedné osobě zasazuje strhující a ve svém vyznění mrazivý příběh o hluboko pohřbených emocích, který ústí až do tragédie antických rozměrů.
Nicolas Winding Refn opět využívá styl mísící naturalistické prostředí se syrovým realismem dokumentárně stylizované kamery, ale osm let mezi prvním a druhým dílem je znát ve výrazně jistějším a sevřenějším tvaru celého filmu, ale i propracovanější dramaturgii a precizním vedení herců. Hlavní pozornost na sebe po právu strhává vynikající Mads Mikelsen v ústřední roli Tonnyho. Jeho návrat k postavě, která v prvním díle byla jeho úplně první hereckou příležitostí v celovečerním filmu, stvrzuje svůj talent, ale i ambici vyhledávat náročné role. Během doby, která uplynula od prvního Dealera, se z tehdy neznámého mladíka stala zářící hvězda, která si získala mezinárodní pozornost televizním seriálem Rejseholdet, jenž jako první skandinávský krimi pronikl do zahraničí a dosáhl až na prestižní cenu Emmy. V roce vzniku druhého Dealera měl již Mikelsen za sebou první hollywoodské angažmá, vedlejší roli v akčním Králi Artušovi. Také v dalších letech nabídky ze zámoří, jako byla role hlavního záporáka v bondovce Casino Royale či titulní hrdina ceněného hororového seriálu Hannibal, střídal s ambiciózními dánskými projekty typu Refnovy kontemplativní vikingské artovky Valhalla Rising, kostýmní romance Královská aféra, etického dramatu Hon nebo skandinávského westernu Spása.
(Česká televize)
Videa (2)
Recenze (197)
Opět příběh o městském gangsterovi, který tak dlouho balancuje na hraně zákona, až se smýkne a začne propadat do stále hlubších trablí. Scenáristicky velmi podobné jako předchozí díl, čili opět zajímavý pohled mezi smetánku severského podsvětí a jejich praktik, natočené s neopakovatelným závanem autenticity, kterou doprovází neustálé napětí vycházející z nevyzpytatelnosti vymytých zlodějských mozků, přesto však trošičku za prvním dílem zaostává. Nedokáže se totiž dostat do tempa a chytit rychlost, k níž by se hodila našlápnutá hudba zrychlující tep. Přesto ale pořád dobré. ()
Vedlejší ale výrazná postava Tonnyho z prvního dílu Pushera zde dostala prostor jako postava hlavní. Geniální výkon Madse Mikkelsena v roli mentálně nedovyvinutého outsidera a ztroskotance, který naprosto není použitelný pro život, protože absolutně neví, co si s životem ani sám se sebou počít. Bylo mi ho opravdu líto, protože z objektivního pohledu byla jeho situace díky vnějším okolnostem a díky jeho paralyzující bezradnosti, nemohoucnosti a rozumové omezenosti úplně beznadějná, na což on ovšem musel stále znovu a znovu bolestně přicházet. Dobře, že na konci aspoň udělal to, co udělal. A ne nadarmo je film věnován Hubertu Selbymu Jr., neb jeho povídky se mi u něj opravdu vybavily, nekecám... ()
Tam, kde v jedničce Frank pořád něco dělal (čímž se aktivně dostával do problémů), proplouvá ve dvojce Tony životem bez nějaké větší akce, protože je takovej nýmand, že se k žádnému činu ani neodhodlá. Refnovo nahlédnutí mezi totální společenský póvl znovu působí mimořádně autenticky, skoro až mi bylo nepříjemný se na takovéto existence dívat. Závěr působivý. ()
Každý díl trilogie Pusher je syrová spirála do strašnýho humusu, který ale nekulminuje nějakou instantní šokující scénou, nýbrž od začátku do konce nás jen táhne jedním hnusným prostředím za druhým prostřednictvím lidí, se kterýma byste hodně nechtěli sdílet chodník (kupříkladu Kurt Nielsen je natolik věrohodná debilní agresivní smažka, že jsem si chtěl stěžovat promítači). Díky tomu máte neustále nepříjemný pocit povědomé nepatřičnosti a přitom takovou tu ošklivou husinu nad tím, jak je vám naprosto jasný, že tohle nemůže dopadnout dobře. Vlastně každý Pusher mi vybavuje momenty, kdy jsem jako dítko šel domů se špatným vysvědčením. Nechtělo se mi tam, tak jsem dvakrát obcházel každý panelák, flákal se po ulicích, posedával na lavičkách, ale stejně jsem věděl, že nakonec domů budu muset nějak dojít, abych tam dostal hroznej sekec. ()
Sociálnější, dospělejší a v jistém ohledu i méně akční než první Pusher. A na první pohled také více odlehčený, protože Tonny, narozdíl od Franka z prvního dílu, nedluží tisíce a nemusí zoufale jezdit po všech svých známých, aby dal vše do pořádku. I přesto je ale jaksi "osudovější" a možná i tragičtější než první díl; pro Tonnyho zkrátka neexistuje únik a i jeho poslední čin působí pouze jako marná snaha udělat alespoň něco. Nic to ale nemění na tom, že Mads je ve své roli - především viděli-li jste ho doposud hrát jen vyrovnané, inteligentní postavy - úžasný a že na závěrečném záběru na jeho tetování je cosi velmi působivého. Cosi, co jedním slovem shrnuje celý film. Respekt. ()
Galerie (15)
Zajímavosti (4)
- Scény byly natáčeny neobvykle ve stejném pořadí, ve kterém se odehrávaly. (Marek#33)
- Většina herců či komparzu ve filmu jsou skuteční zločinci. Vasilije Bojicic (Vanja) byl v roce 2006 odsouzen k 8 letům odnětí svobody a následnému vyhošťení ze země zpět do Bosny za nelegální obchod s návykovými látkami na území Dánska. V Dánsku po sobě zanechal 3 děti. (vojacekr)
Reklama