Dealer III

Další obchod s drogami nevyšel, opět chybí hromada peněz, které je třeba vrátit a zase se hlavnímu hrdinovi lepí smůla na paty. Tentokrát si za to však milý Milo může sám. Zdroj průserů tedy nespočívá v promyšleném působení vnějších okolností, ale v jeho nevyrovnaném a neobratném charakteru. Navíc Milo není žádný frajer ani charismatický zabiják - leckdo v tom může spatřovat větší realismus (což je pravda), ale já se díky tomu nemám ve filmu, čeho chytnout. Nudná expozice trvala prakticky 80% filmu, vše samoúčelně směřuje pouze k jediné scéně, a to extrémně brutální a nechutné likvidaci dvou nebožtíků. Líbí se mi, že k vykreslení problémů plynoucích z nelegálního obchodu užil Refn jiných prostředků než akce, jenže prázdné dialogy ohledně oslavy narozenin nepůsobí příliš záživně... 5/10 (06.06.2013)

Konečne v hlavnej úlohe srbskí sympaťáci. "Milo, čo si to spravil, prečo si ich zabíjal? Jáj, tento je Albánec, tak to je v poriadku." Nehorázne živé, mäsnaté, šťavnaté a vrstevnaté postavy, ktoré majú na míle ďaleko k balkánskym karikatúram. Boss Milo dokonale prepína medzi bujarou srdečnosťou a "sfetovaným magorom, ktorý je schopný lúskať lebky kladivom" a počas tej hodiny, keď ho budú všetky tie albánske, turecké a poľské svine tlačiť do kúta, budete naňho kričať, aby sa konečne nasral. Alebo aby zavolal Radovanovi. Stane sa oboje a súkanie ľudských čriev do drviča odpadkov tak nie je pre diváka desivým zážitkom, ale obrovskou katarziou, pri ktorej by rád priložil ruku k dielu. Morálne veľmi pochybné, z filmárskeho hľadiska bravúrna prácička. Ako celá trilógia. (27.06.2010)

N. W. Refn s Dealerem potřetí, a zase trochu jinak. Určitě tedy naštěstí zůstal zachován styl zpracování a vizuál, ovšem od smolaře Franka a primitiva Tonyho nás tvůrce tentokrát díky gangsterovi Milovi zavedl mezi větší ryby, což ovšem vůbec neznamená, že i velká ryba se nemůže dostat do pořádných sraček, a že i velké rybě se lepí smůla na paty, jak jen může, ovšem s tím rozdílem, že všechny ty nastalé situace a problémy řeší jinak, ovšem určitě ne s až tak jiným výsledkem, či dopadem. Každopádně, toto pokračování je pro mě ale určitě to nejslabší, zápletkou se to plácá docela dost na místě, postava samotného Mila, ztvárněná jinak opravdu perfektním Zlatko Buricem, není zas až tak zajímavá a v neposlední řadě mi tu přišlo i spousta scén, které byly úplně mimo, jako například veškerá ta sezení anonymních feťáků, či závěrečné porcování, to se prostě naprosto míjelo s účinkem a pro film samotný to byly zcela zbytečné momenty, točené jen pro efekt. Spád to má ale jinak výborný, hluchých míst je minimum, celková zábavnost více než slušná, prostě má to svůj styl, dynamiku, zábavnost, ale štěstí, že jde o už závěrečný díl, neboť u dalšího pokračování jsem přesvědčen, že by už jednoduše neobstálo, už tady bylo totiž znát, že se dost vařilo z vody. (12.04.2017)

Pusher III završuje trilogii, která svou autentičností a minimalistickým přístupem k natáčení připomíná některé filmy hnutí Dogma 95, hlavně Rodinnou oslavu režiséra Vinterberga. Přínos toho přístupu spočívá v sice neefektní, ale důsledné konstrukci postavy. Středovým bodem je Milo, stárnoucí mafián, který však nechce ustoupit mladé generaci. V posledním pokračování jsem se opět dostal pod kůži hlavní postavy, sice o něco méně než ve dvojce, ale opět jsem tuto postavu viděl i v té lepší stránce a navzdory ohavnosti Mila, jsem mu začal v jistých chvílích i fandit. Připomnělo mi to Bulgakova Mistra a Markétu, kde se píše, že nic není jen černé, či bíle... i strom totiž vrhá svůj stín. V tomto ohledu bylo vykreslení kmotra Mila opět bravurní. Nemyslím si, že je to nejlepší díl celé série, tím je pro mě mimořádně depresivní Pusher II, který mě jednou dojal a po celou stopáž až nepříjemně znepokojoval. V době kdy píšu tento komentář jsem viděl všechny filmy režiséra Refna do roku 2012, již po filmu Bronson a Drive jsem Refna umístil do svých Top ten režiséru, protože v těchto filmech přidal ještě nezapomenutou stylizaci, která působí jako silný stimul na divákovi emoce. (12.01.2013)

Tretí Pusher je z celej trilógie najlepší. S drogovou závislosťou bojujúci srbský mafián Milo je týpek, s ktorým sa človek ani na okamih nenudí, jeho hlášky a nadávky v rodnom jazyku nemajú chybu, takisto ako jeho svojské reakcie na rôzne situácie a to, že práve on je ústrednou postavou tretieho pokračovania vnímam nadmieru pozitívne. Frank z jednotky bol slaboch, Tonny z dvojky beznádejný skrachovanec, no Milo, to je stará zločinecká škola a v neľahkej situácii, keď sa ho nová gangsterská generácia z Turecka a Albánska snaží vytlačiť z hry je iba otázkou času, kedy vzplanie jeho balkánsky naturel a časovaná bomba sa sama odpáli. Potešil ma aj síce krátky, no o to efektívnejší návrat Milovej niekdajšej pravej ruky Radovana na scénu. I'm the Angel of Death je zakončením trilógie ako sa patrí... (22.08.2011)