Samsara

Od Baraky uplynulo téměř 20 let, nyní máme youtube a exotické záběry nám leží na dosah ruky. V této době musí Ron Fricke přinést něco víc než jen další Baraku, a to se podařilo jen z části. Samsara se více soustředí na lidi, lidské zvláštnosti, lidské utrpení i lidskou krutost. Úsek z masokombinátu opravdu způsobí nejednomu z nás masožravců nevolno... Jsou to právě tato mimoslovná sdělení, která na filmu oceňuji nejvíc. Nemohu se ale zbavit pocitu, že spousta již byla viděna a navíc stopáž se taky trochu utrhla z řetězu. Samsara je stále krásná vizuální podívaná, skrývá se za ní spousta poctivé práce s kamerou, ale wow efekt již není tak velký... 7/10 (28.10.2013)

Další obrázková koláž o naší planetě. Tentokrát spoléhající pouze na krásu a sílu prezentovaných obrazů bez jakéhokoliv komentáře nebo nástinu děje. A tak na své předchůdce lehce ztrácí, protože zde nalezneme opravdu spoustu hluchých, které svádí k přeskakování, jelikož Vám stejně nic neuteče. Místy tedy sice velmi audiovizuálně podmanivé, ale sestříhaná do několika minut, by Samsara měla daleko větší sílu. (25.12.2016)

Nabubralé vizuálne nič s úžasnými momentami ktoré zrátate na jednej, možno dvoch rukách. V porovnaní s Barakou či Koyansiqatsi ktorý ja osobne považujem za vrchol je toto polovičné. Zábery ktoré nič nehovoria. Scény ktoré do hodiny vyprchajú. Hinduizmus úplne absentoval a pritom slovo Samsara je zo sanskritu. Čakal som ovela viac. Tie tri hviezdy sú naozaj milosrdné. Silné scény - roboti, mekka, vojenská prehliadka a piesočná duna. Absentovala mi sila obrazu. V porovnaní napr. s dokumentárnymi snímkami z filmu Strom života vychádza pocitovo pre mňa lepšie práve Malickov film. Žiaden výrazný úvod, žiaden stred a slabý záver hoci samotná scéna s tanečníčkami je silná ako taká. Chýbal koncept, konfrontácia ako napr. v Koyanisqatsi. Nič. Krásne obrazy ktoré vám nezmenia pohľad na svet. Chýba im meditatívnosť. Možno ak by boli spomalené. Takto len za 3. Odstránte zo slova duchovno prvé tri písmená a na konci zostávate taký istý ako na začiatku. Taký dopad mal na mňa tento dokument. Neubránil som sa totiž pocitu štylizovanosti a chýbala spontánnosť. Inými slovami, pocit posvätného sa nedostavil. (30.10.2012)

Two rums to room two-two-two. Tramtarará, ty debile. Asi tak nějak. Videa složená z krásných záběrů za zvuků mystické hudby mám rád. Pokud jsou nanejvýš pět minut dlouhá, na youtube a nevydávají se za celovečerní dokument. Celkem dobře to poslouží jako zásobárna wallpaperů na celý nadcházející rok, ale jinak ... možná tak pro éterické filosofující bytosti to může být pěkný kousek, k němuž si mohou vymyslet smysl podle svého vlastního uvážení a dlouze o něm rozprávat. Třeba v něm najdou hlubokou výpověď o stavu civilizace. Nebo cokoli jiného. (22.12.2012)

Pokračování Baraky v ještě ostřejší kvalitě. Nádherné i smutné obrazy, které můžete zahlédnout lidským okem z nebe, tváří v tvář lidem či pozorným pohledem. Lidstvo ve své nahotě, křeči i smrti. Skvostná planeta Země, která je schopna unést všechny tvory, dokonce i ty, kteří jí ubližují. Nechybí meditativní hudba a člověk tak může v klidu rozjímat nad svým životem i osudem. Pohledy do pralesů i do továren masové výroby, jednotvárnost, smutek, smrt, duchovní síla mnichů. Konec je symbolicky jasný, protože veškerá pestrost stejně jednou zanikne a přemění se v bezcenný prach, který se vejde do jedné malé misky. Nic nepřetrvá, nic nepřežije, všichni to podvědomě vědí a proto se snaží urvat, co se dá. Přesto zbytečně, protože jejich čas je přesně vyměřen, nic si sebou nevezmou. Lidská modlitba obrazem. (11.01.2013)