Samsara

Vizuální zážitek roku! Ron Fricke opět skáče po celém světě, některé scenérie vypadají natolik neuvěřitelně, že bych je v libovolném hraném filmu považoval za digitální efekt. Podobně neuvěřitelně ovšem vyznívají některé zalidněné scény. Ostatně podíváme se do pouště Namib, skalního města Petra, Spojených arabských emirátů (včetně neskutečné kryté lyžařské sjezdovky v Dubaji), Tokia i čínských továren. Spousta záběrů architektonických skvostů zase pochází z Itálie či Francie. V pořádném kině se 4K projekcí asi hned tak něco krásnějšího neuvidíte. O hudbě platí to, co u Baraky: Michael Stearns asi mým oblíbeným skladatelem nebude (90%). (25.10.2012)

Pro mě jedno z největších filmových překvapení letoška. Ron Fricke Samsaru natočil na stejném vzorci jako Baraku a ono to opět funguje. I zde se jeho koláže zaobírají tématy víry, života, smrti, chudoby, spotřeby, přírodních sil atd., atd., atd. Místy film vypadá jako stejná koláž jen z úplně jiných záběrů. Rozhodně však velmi intenzivní dílo, které na vás bude působit ještě dlouho po odkoukání. Zejména kontrast mezi chudobou třetích zemí a obžerstvím západní civilizace je opravdu brutální (opět). V souvislosti s Ronem Frickem bych se nebál použít označení génius. Každému záběru vévodí úžasná kompozice a jejich estetika místy hraničí až s abstraktním uměním. A samozřejmě skladba a střih těchto záběru není o nic horší. Na vystižení takovéhoto díla slova nestačí, nutno vidět. (05.11.2012)

V první třetině to trošku přešlapuje odnikud nikam a divákovi jsou jakoby bezcílně předhazovány"jen"krásné záběry. Někdy na začátku druhé třetiny však začínají být asociační řetězce-a myšlenky filmu-čitelnější-aby se pak na konci vše uzavřelo do komplexního kruhu poznání...Co dodat? Snad jen, že v celém filmu mi vadila jen jedna laciná slzička a, že střízlivý pohled do masokombinátů-bez zbytečné, prvoplánové brutality, šokujících záběrů a srdceryvných komentářů-je silnější a výmluvnější než všechny vegetariánské propagandy světa(Nasrat Earthlings!) (22.12.2012)

Spojenie predchádzajúcich Frickeho filmov Baraka a Chronos v jeden celok. Po Barake znova vrchol hudobného dokumentu, v ktorom Fricke dokazuje, že je nekorunovaný kráľ. Úžasná spojitosť hudby a obrazov, vytvára neuveriteľne silné stotožnenie sa s plynutím času a s ľudskou históriou. Prepojenie človeka a prírody je tu znova podané ako niečo čo existovalo aj je stále uskutočniteľné v priamom protipóle k ľudskej uponáhlanosti, zmätenosti a hlúposti. Vo filme je ukázané všetko čo v 30 rokoch považoval Chaplin v Modernej dobe za vtip. Tieto obrazy tvoria znova najsilnejšiu časť celého filmu a ich sila je natoľko veľka, že som mal chuť vzdať sa mäsa, svojho domu a života v meste a mal som chuť utiecť na samotu, bez akéhokoľvek dotyku spoločnosti. Samsara je výborným príkladom inšpirácie aj duchovnej osvety aj keď miera štylizácie je oproti Barake a Chronosu podstatne väčšia. Ale tým pádom, že podobné filmy nevznikajú ako na bežiacom páse, sa Samsara stáva udalosťou roka a svojich fanúšikov má istých. (30.10.2012)

Film je podobenstvím, které nepochopil ani jeho autor, přitom ho výslovně použil: V úvodu sestavují extrémně pracně budhističtí mniši velkou mandalu. Jde o velmi opatrné skládání ornamentů, sypání maličkých množství barevných pigmentů na zem nebo na desku. Když je po několika dnech dokončena, důrazně ji pak sami zničí -- protože vše je pomíjivé a takové další řeči. To udělají i na konci filmu, a pigmenty shrnují do mističky. ---- Jedna ze základních pouček v malířství, týkající se míchání barev: nemíchat víc než dvě. Když si namícháte ten pravý odstín z pěti barev, možná bude mít přesný tón, ale bude takový ušpiněný, zašlý, nikdy to nebudou jiskrné barvy. ---- No a na konci se ukazuje, že z toho krásného vzoru barev je takový šedohnědozelený nevábný prášek vpodstatě uniformní barvy. Podle mě to přesně vystihuje dojem z filmu: Je to tak nějak divně namíchané. Hlavní dojem jsem měl, že sleduji náhodný screensaver. Ano, po úspěchu Baraky chtěli natočit něco stejného, ale přitom jiného, a dost se nepovedlo. V Barace byl děj výborně dramaturgicky řazený a dávkovaný, jednotlivé scény a skoky dávaly velice dobrý smysl. Nikoli ovšem v Samsaře. Co hůř, stylizace, kašírování a umělé vytváření děje mě na několika místech štvalo. -- Dobrý dojem jsem ovšem nabral zhruba na 45. minutě, kdy začalo představování (zejména) potravinářského (zejména čínského) megaprůmyslu. Ztuhly mi rysy a uvědomil jsem si, že budoucnost už začala a já jsem na ni moc starý. Za tohle palec nahoru, jinak poněkud rozpačitý a vyumělkovaný dojem. (16.02.2013)