Marcela

Uvítal by som, keby si pani Helena vo svojich dokumentoch vyhliadla a našla aj nejaký kladný, alebo lepšie povedané pozitívny talent, na ktorý by sme sa všetci pozerali s otvorenou pusou, fandili mu, tlieskali a zdieľali s ním viac radostí ako útrap. Ale mám dojem, že nás ľudí viac priťahuje nešťastie a utrpenie a preto majú tieto príbehy v očiach ľudí omnoho vyššiu cenu... (28.01.2011)

Věřit v převtělování a karmu, tak bych se s předchozí inkarnací Marcely rozhodně setkat nechtěl. Takhle si můžu akorát tak povzdechnout nad jejím těžkým údělem. Marcele (nyní myšleno dokumentu) to opuštěně sedne více než v rámci Manželských etud. Není horší či lepší než zbylé osudy, ale v průběhu let se, i díky změně přístupu Třeštíkové, tenhle časosběrný počin dostal přeci jen jinam než těch zbylých pět. Přesto mi René nebo příběh Ivany a Václava přijdou ve výsledku jako lepší časosběrné dokumenty. Když nic jiného, tak jsem u nich takřka neustále neměl pocit, že bych danou situaci mnohem raději viděl z pohledu druhého zainteresovaného (rodičů, Jiřího, samotné Třeštíkové, Ivany, Marceliny sestry apod.). (20.03.2009)

Inzeráty jsou na nic, o tom jsem, byla a budu přesvědčena. ___ Ráda bych, aby se na tento film dívali všichni muži, kteří tvrdí, že chtějí ženu přirozenou od přírody, a aby se potom podívali do zrcadla a hleděli si takovým tím hlubokým, přemýšlivým pohledem do svých vlastních krásných dokonalých očí. Kouzlo časosběrného je naprosté, dokonalé, nepřenosné, nepoužitelné nikde jinde. Pořád nevím, jak se na takové filmy dívat, já, fanynka všeho komponovaného, dělaného na efekt, obdivovatelka Charmse a Triera a Hanekeho a Pasoliniho a vůbec všech bizardních absurdních magických nereálných kompozic, které jsou (?) stejné jako život v této nejsyrovější podobě. Lze se podívat skutečnému člověku jako je Marcela do očí a říct mu, že v rámci umění lze vnímat lidi, kteří pojídají jiné lidi a vraždí, protože je to baví, a znásilňují, protože nemají odpoledne co dělat, jako všechny další jiné lidi, dívat se na ně bez zhnusení nebo dokonce cítit obdiv a respekt, že to tak někdo vymyslel a sepsal? Mohu psát po srmti svojí vlastní matky o smrti beze studu nad tím, co jsem to vlastně za člověka? Ale já o tom psala již za jejího života a takové věci mi připadaly jako nevyhnutelné. U Marcely nepřemýšlím nad Marcelou, aspoň já ne, není samojediná a není nijak neobvyklá, naopak ukazuje malost a zveřejňuje to, že takoví jsou všichni, všem se něco podobného děje, každý je takový, nikdo nevyčuhuje. Síla tohoto filmu (vyhýbám se označení dokument) je v tom, že vzbuzuje pochybnosti, vyrojují se otázky, nastolují dilemata, jak se podobnému životu vyhnout. Lze to vůbec udělat, lze si podržet jednu myšlenku po delší dobu nebo snad do konce života, je možné nezabřednout do vlastní neschopnosti a slabosti a nezabřednout do neschopnosti a slabosti ostatních a celého davu, který reprezentují? Chci říct, je člověk člověkem za každých okolností? Nevím, ale budu o tom přemýšlet. (26.06.2010)

Marcela má Helenu Třeštíkovou ráda. Obráceně už to moc nefuguje. Je to jednostraný vztah. Marcela je běžná žena, která na sebe strhla pozornost veřejnosti díky časosběrnému dokumentu H.T., a skrz osudy, které prožívá, tak byl natočený i celovečerní dokument, který je ale vhodný spíše než do kin, tak na DVD. (28.09.2010)

Nejsilnější příběh, který byl i v manželských etudách, si přímo říkal o větší prostor. Paní Třeštíková mu ho poskytla. Po právu tento snímek získal svá ocenění. Marcela má scénář, který nemusel vymýšlet žádný pisálek, ale napsal ho sám život. Realita dokáže být někdy dost krutá. Režisérka moc dobře ví, co dělá. Jen tak dál. (17.12.2008)