Marcela

Já to nechápu. Celou dobu si stěžuje, že nemá na nic peníze, Jirka jí neplatí alimenty, na všechno si tak musí půjčovat, bydlí v hrozných podmínkách, ale přitom na každým záběru kouří jak fabrika. Ta kouří snad 3 krabičky denně, to jinak není možný. Samozřejmě kouřila i ta její dcera a určitě bude kouřit i mladej, když mu cigárem celý dětství mávala před nosem a bylo jí ukradený, že pasivní kouření je taky kouření. Nevím proč, ale k takovým lidem mám prostě averzi. Jejich žebříček hodnot je dost omezený: na prvním místě je jít si ráno koupit krabičku cigaret, teprve potom naplnit ledničku a teprve až celé dny promarní zoufáním si nad vlastní životní situací, tak pomůže dceři s hledáním práce. Ač je mi Marcely líto, že jí zemřela dcera a že nepoznala životní lásku, tak na druhou stranu mi přijde, že si za tím svým neštěstím šla nějak moc aktivně. Fakt nechápu.....Ani nevím, jak takový dokument hodnotit. Opravdu velmi zvláštní životní příběh. (20.05.2013)

Skutečnost je vždy o mnoho silnější a drsnější, než fikce. Tohle je realita opravdu na tvrdo. Běhal mi mráz po zádech a ještě dlouho po skončení filmu jsem jej měla někde na zátylku a v břiše...Je až neskutečné, jaký vztah si během let paní Třeštíková se svými "hrdiny" nejspíš dokázala vytvořit a jak blízko se dostala i k tak velké a velmi osobní tragédii. Nabízí se mi hned celá řada velmi zásadních otázek, které ve mne tento film vyvolal - o ovlivnitelnosti vlastního osudu i o pomíjivosti věcí a nestabilitě jakékoli jistoty v životě. A další a další. Vynikající film! (05.06.2011)

oči starých žen/ vyplakané a plaché/ tesklivé a mírné/ vy oči obrácené k zániku// oříšky bez jádra/ misky bez obětin/ předsíňky mrákot/ úryvky dávné hudby/ studánky zasypané/ oblohy zatažené/ noci bez dnění/ dvířka zapadlá/ křtitelničky vyschlé/ vody bez zrcadlení// vy oči starých žen/ vám svět nic není/ vám krása nic není/ vám ošklivost nic není/ vy oči starých žen/ hodin nesledující/ za míjením dnů se neotáčející/ vy oči starých žen (25.09.2011)

Jakým způsobem lze hodnotit lidské utrpení? Režisérka Helena Třeštíková přes dvacet let dokumentovala život Marcely - ženy, která do jisté doby byla svým způsobem šťastná, ale vůbec by se nezlobila, pokud by se štěstí zdrželo déle než na pár dnů. Povedlo se. Téměř na výbornou. Tento dokument, jak už jsem výše napsal, se hodnotí velmi těžce a ještě hůře komentuje. Uvnitř necelé hodiny a půl se skrývá tolik nevyřčené bolesti a smutku, až člověka napadá, kolik duší, jejichž osudy jsou natolik podobné Marcele, mezi námi žije, aniž bychom věděli o jejich existenci? (28.02.2010)

Z Manželskych etud je Marcela nejpůsobivější (platí i na tuto, rozšířenou verzi), což je dáno i tim, že její zivot patří mezi ty drsnější. Jeden smutný obraz za druhým, i ty, kde se lidé smeji a jsou v tu chvíli veseli, jsou v podstatě hrozně smutne. Líbi se mi, jak Třeštíková k natáčení prřstupuje - vždy jen pár otázek, neexhibuje, takřka nekomentuje, jen se dívá. Je z ní přitom cítit účast s lidmi, které točí - a nemyslím tím pokryteckou účast bulvárnich titulků typu "Karel je v nemocnici! Dcerka pláče." A lidi, které točí, to musejí vědet, protože nechat si pustit kameru k sobě takhle blizko je pro mě osobněnepochopitelné. Shrnuto: velmi dobré!... 85% (27.04.2008)