Mlha

Jasné, negri a kresťania sú Zlo a zaslúžia si guľku do hlavy. :-) Nie, samozrejme nepodozrievam Darabonta z takých povrchných ideí, ale je pravda, že tú "kresťanskú" dejovú líniu vyhrotil možno až príliš. Ale tak akosi to zapadá do celkovej koncepcie, ktorá bizarne kombinuje béčkový "horor s príšerami" a husté psychologické dusno. V rámci žánru Hmla zdatne odvráva Vojne svetov či Znameniam. Má slabšie efekty, ale aj tie patria k podivnej atmosfére pripomínajúcej klasiku sci-fi z 50. rokov, napätie nahrádza bravúrnou gradáciou až k mrazivému záveru a rozhodne sa dokáže pohrať s vykreslením ľudských reakcií v hraničnej situácii. Rozhodne jeden z najzaujímavejších hororov posledných rokov, aj keď som vlastne celý čas nevedel, či sa mi to páči alebo nie. Celkový dojem však bol výrazne pozitívny... (28.10.2008)

Najhorsim nepriatelom cloveka je clovek sam. Linia filmu prezentovana fanatickou postavou M.G Harden bola ta, ktora mi vytvarala (zial) jedine napatie vo filme - v momentoch stretu boja ludskej psychiky v smrtelnom dueli racionalita-iracionalnost. To "tam vonku" bolo iba katalyzatorom, ktory pre mna stratil stavu v momente vybafnutia prveho chapadla. Finale ambivalentne ziskava i straca silu posobivosti s pouzitou skladbou, pretoze presah tlacenim na pilu nefunguje, ovsem vyobrazenie marnosti a zufalstva ano. (09.03.2008)

Tak jsem viděla The Mist. Nó, dík konci dám teda za 4*, ale většinu času jsem se považovala za oběť šprťouchlat. Příšerky nebyly to podstatný, ale tomu, kdo se bez nich neobejde, je Darabont neupřel. Je to trochu jako v Sublime - strach je to, oč tu běží. A konec mě fakt potěšil. Jak by asi vypadal film, ke kterému patřil ? (11.04.2008)

Asi nebudu tak troufalá, abych tvrdila, že je tohle dílo nezfilmovatelné, ale s klidem můžu říct, že mně tenhle způsob zpracování Kinga naprosto nesedl. Když přesné popisy chování lidí ve vyhrocených situacích čtete, je to maximálně uvěřitelné, protože to zařídí suverenita autora a vaše představivost. Příchod takovéto látky na plátno a vybrání jednoho obličeje, jednoho způsobu pojetí a jedné jediné konkrétnosti z nekonečného množství variant už autorská suverenita nezachrání - už třeba jenom proto, že autorů filmu je několik desítek až stovek a nikdy všichni nemůžou být sjednoceni natolik, aby vytvořili dokonale homogenní, neprůstřelné dílo o fikční situaci. Když tak nad tím přemýšlím, tak to trochu zní, jako bych popírala možnost uvěřitelnosti jakéhokoliv filmu, což nemám v úmyslu. Jenom chci vyjádřit svůj pocit ze čtení Kingových věcí kontra sledování filmů podle nich vytvořených. Další věc je, že v případě Mlhy ani tak nemám problém s filosofickým dilematem zfilmovat/nezfilmovat, spíš s tím, že v mých očích na každém rozcestí udělal režisér odbočku špatným směrem. Film podle mého nejvíc chybuje v tom, že není stylově zařazený. A to jsem prosím milovník postmoderního míšení žánrů - tzn. psychologický horor o smyslu života by podle mého vkusu měl být ultimátně dokonalý film. Mlhla nic takového ovšem nedělá, Mlha zmateně kličkuje, půjčuje si od každého něco, ale dohromady nefunguje. Herecký přístup k postavám mi nevyhovuje - americký hrdina, bezpáteřní zbabělec, osvícená fanatička, všichni mi lezli na nervy, i když při slovním popisu znějí tak zajímavě. A možná už bych se mohla zastavit, už tak jsem toho napsala až dost. Po víc než měsíci jsem se ale podívala na nějaký film a tak mám hned touhu svěřovat své názory světu, promiňte mi. (10.06.2012)

Po 110 minut z celkových 120 je to sice kvalitní, ale zase ne výjimečný horor s half-lifovskými příšerkami, a říkal jsem si, že na Darabonta je to docela podstandard. Pak ale přišlo posledních 10 minut a mě sklapla čelist - úchvatný (a mírně černohumorný) konec je ten nej nej nej za dlouhou dobu, a dojem z filmu velice vylepšil. Z hororových filmů podle Kinga rozhodně ten nejlepší. A za DCD další velké významné plus. (15.03.2008)