Max Payne

|| Scenár: Beau Thorne / Based on Max Payne by Sam Lake | Hudba: Marco Beltrami, Buck J. Sanders, Metsuo | Produkcia: John Moore, Scott Faye, Julie Yorn | Distribúcia: 20th Century Fox | Štúdio: Dune Entertainment, Firm Films, Foxtor Productions | Rozpočet: 35 miliónov $ | Tržba: 85,761,789 $ || What's your name? Max Payne. (...) Postava, ktorá sa stala legendou naších myslý, démonom temných nocí strávených za pí.sí. Ako pes za svojím strateným pánom som roky zdvíhal hlavu, za každým, když jsem zaslyšel jeho jmémo: Max Payne. Potajomky, v duchu som stále veril, že sa znova objaví: Max Payne 3. Ale nadarmo. S upadajúcou nádejou som čakal, že sa alespoň jeho duch, jeho svet, jeho bolesť znova ukáže. Rok 2008: Max prichádza striebornou cestou. Prípravy, rozpočet, obsadenie, ukážky... Každý hlboko dúfal, že to môže byť on. No boli aj takí, ktorí pochybovali. Osud strieborného Payna zakotvil medzi potuchami jeho zverencov. Sakraťažkú úlohu utvoriť atmosféru pravého Payna skoro zvládol, no dejovo si chcel nájsť novú, vlastnú cestu. Valkyri ho zároveň uchránili a zabili. Ťažko povedať, čo by sa bolo Maxovým zverencom páčilo viac, zachovať pravý dej a spraviť dvojhodinový videoklip, alebo do toho vôbec nemiešať ani Monu Sax? Najprv rozstreliť štyri dráty na streche mrakodrapu a tak zabiť nepriatreľa v helikoptére, alebo len jednoducho streliť osneženou pištolou do srdca vraha jeho manželky? Odpovede na tieto otázky dáva lineárna reflexia toho, čo bude nasledovať. Niečo podobné, ako pri Nolanovom Batman Begins, ktorý bol vymyslený preto, aby sa mohol zrodiť Dark Knight. Koniec tohto filmu, ktorý si pozrel len asi sám režisér (po záverečných titulkoch) dáva najavo, že sa týmto filmom chcela vytvoriť nová ére Maxa Payna Strieborného, ktorý si svoj temný hlas už v pokračovaniu toľko nevyužije, ako svoje neľútostné umenie strielať v časovom pásme bulett time. 03.06 CET (17.10.2008)

Člověk, který proletěl oběma díly Max Payne rychlostí světla, se pokusil vystihnout celou podstatu hry. Výsledek? Stylizovaný a krásný obraz bez smysluplného obsahu. John Moore dokázal vytvořil vzhled, který má k dokonalosti krůček, ale na vše ostatní bohužel zapomněl. Je to smutné, protože z počítačové hry šlo těžit mnohem více než využití dnes již klasického komiksového vzhledu a jmen postav. Obsazení je na první pohled zajímavé, ale naprosto nevyužité a i když se režisér snaží vás děsit vzhledem jedné postavy, o pár minut později zemře trapnou smrtí a vy z toho nic nemáte. Scenáristickou beznaděj podtrhuje také příběh, plný klišé a nelogický, který neobsahuje ani jediný inteligentní a nečekaný zvrat. Pro milovníky filmu ještě jedno zklamání. Právoplatný bullet-time, který jsme tak ve hře milovali, se zde objeví cca v druhé půlce filmu a to regulérně asi třikrát (z čehož první setkání je spojení trapnosti a neschopnosti všech zúčastněných... střílet na někoho kdo je pod vámi a minout ho o cca 10 metrů...). Herci nejsou tak špatní, jak někdo říká a ani Mark Walhberg není nijak špatný, ale nedostal potřebný prostor ani možnosti, o čemž by taková Olga Kurylenko mohla mluvit své (svou povinnou "nahou" scénu naštěstí má). Sečteno podtrženo, milovníci hry budou kromě vizuálu dost zklamání, ostatní budou koukat, co se jim to vlastně snaží režisér říci a kdo vlastně je ten Max Payne a proč má jeho jméno na někoho stejný vliv jako plané neštovice... PS: pokud to někomu chvílemi přišlo, jako reklama na současnou seriálovou vlnu(Prison break, Heroes)... nejste sami, kterým to přijde ;) (05.11.2008)

Jedna z nejfilmovější her taktéž nezfilmovatelná? Je to v hajzlu a na hry bych se už být filmovýma producentama vážně vykašlal. Občas fajnový obrázky (proč sakra celej film nevypadá takhle), ale jinak bída a dějově absolutní průser (Nebyl Payne náhodou totální psanec, kterýmu šlo po krku celý město? Neřádila ve městě tak šílená vánice, která zhroutila veškerou infrastrukturu? A co jste to proboha udělali s Lupinem? A kde je nějaký pořádný finále?). Možná šance, že film zaujme ty z vás, co se s hrou nikdy nesetkali. Pro ostatní totálně nasírací záležitost, zvlášť pro ty z vás, co jedničku dohráli pětkrát a dvojku třikrát, což je můj případ. Kašlu na to a jdu sosat jedničku. (17.10.2008)

Scénář: Beau Thorne .. Podělávka atraktivního materiálu. Stupidní příběhové nic zahalené do celkem propracovaného vizuálního hávu plného herních lokačních odkazů. Tím však podobnost s hrou prakticky končí - nekoná se pořádná akce, nekoná se povedený bullet-time a vlastně se ani nic moc zajímavého a zábavného nestane, pokud tedy neulítáváte na krimi žvanění nahodilých postav. Nenudil jsem se pouze, když se po place promenáduje Olga Kurylenko a že to dlouho nebylo, na to vemte Valkyrií kolik chcete. __ I believe in pain. A tohle bolelo Marku, Johne, Milo, Olgo. (31.10.2008)

Doslovné peklo. Celý film čekáte na něco, co nakonec nepřijde. Není to ovšem vaše chyba, protože v tomhle snímku není absolutně nic co by bylo hodno vaší pozornosti. Celou stopáž se líně táhneme po více či méně digitálních interiérech, čekáme na jakoukoliv akci a ukájíme se tak alespoň občasnými homoerotickými motivy (to pocení je slast). Příšerné finále se nese v duchu nejtvrdšího devadesátkového CGI a vypadá tak strašně, že z toho nakonec vážně může být metafora pro to, že drogy jsou zlé, špatné a způsobují hrozné stavy. Naštěstí je čemu se smát. Marky Mark jede na sto procent a kolem je spousta ksichtů, ke kterým si dosadíte jméno až podle databázového záznamu. Jako třeba mix Aleca Baldwina a Jeffa Bridgiese – Beau Bridges, který hraje onu těžce vypolohovatelnou figuru, jež je napřed hodná, potom zlá a i ten nejpomalejší divák v tom má už od dobré půlky jasno. Nebo ten chlápek, ze kterého teče pot, hrál v Prison Breaku a Homer Simpson by o něm prohlásil, že mluví mexicky. A ne, není to Chris O´Donnell, ten hrál totiž Robina v Batmanovi a Robinovi! V půlce filmu si nejspíš přestanete kousat nehty nudou, protože Marky Mark vypálí šest kulí do šesti dveří (četl jsem tě až potom Civale!) a rozbuší naše srdíčka chtivá násilné estetiky. Pak je zase chvíli ticho, aby se následně v samotném závěru ukázalo, že absence akce byla vlastně požehnáním. Kdybych to viděl v roce 91 na videokazetě, moc by se mi to líbilo a udělal bych si z toho malou legendu. // Interní komentář: Jakoby se na plátně dvě hodiny proháněl AGO s POMOvým kabátem. (30.03.2010)