L'avventura
L'Avventura
Dobrodružstvo
The Adventure
The Adventure
Režie:
Michelangelo AntonioniKamera:
Aldo ScavardaHudba:
Giovanni FuscoHrají:
Gabriele Ferzetti, Monica Vitti, Lea Massari, Dominique Blanchar, Renzo Ricci, Esmeralda Ruspoli, Lelio Luttazzi, Renato Pinciroli, Giovanni PetrucciVOD (1)
Obsahy(1)
Mladičká Monica Vittiová ve slavném příběhu lásky a odcizení... Počátek šedesátých let. Krásná Anna má přítele a milence, bohatého architekta. Spolu s ním, kamarádkou Claudií a přáteli se chystají na výlet jachtou na opuštěný ostrov. Zábava bezstarostných, které netrápí nouze, snad jen jakýsi pocit prázdnoty. Na ostrově Anna záhadně zmizí a celá společnost se vydává ji hledat... Film Dobrodružství získal na MFF v Cannes v roce 1960 Cenu poroty a dosud ve světě neznámý italský režisér Michelangelo Antonioni motiv k natočení celé tzv. „tetralogie citů", jež se stala pojmem ve filmové historii. Jeho deziluze ze závratného vývoje techniky, jíž nestačil vývoj porozumění lidským citům, ho inspirovala k vytvoření ještě tří dalších, vzápětí po sobě jdoucích filmů s různými zápletkami, ale na stejné téma – Noc (1961), Zatmění (1962) a Červená pustina (1964). „Člověk, který se nebojí neznámého ve vědě, strachuje se neznámého v duši," pravil již v roce 1960 při představení svého prvního filmu Dobrodružství a mohl to říct stejně dobře o kterémkoliv z ostatních filmů tetralogie... Dnes, téměř po padesáti letech, není jeho otázka o nic méně aktuální přesto, že se změnila doba i společnost. Základní rozpor rozumu a citu, či vědy a intuice nejen že přetrvává, dokonce se i přiostřuje. V tomto smyslu byl Antonioni již před padesáti lety prorokem. Kromě této základní myšlenky jsou však Antonioniovy filmy pozoruhodné i svou formou, s níž experimentoval již ve svých dřívějších dílech, v tetralogii však uzrála docela. Částečně vycházející z italského neorealismu padesátých let zobrazuje skutečnost jakoby dokumentárním způsobem. V obraze se na pohled nic zvláštního neděje, všední gesta, rytmus, pohyby. Důležitá je však kompozice obrazu. To, co situaci určuje a je významově důležité, se odehrává často v zadních plánech. A teprve součet dějů ve všech plánech dává výsledný význam situací, v nichž více než o logiku děje jde o vývoj emoce a duševního rozpoložení postav samých a vztahů mezi nimi. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (80)
Fascinující příběh je sondou do vědomí života italské smetánky ze šedesátých let pobývající v záplavě blahobytu života ztroskotanců. Atmosférické proniknutí do duše bohaté společnosti a jednoho vztahu. Citový příběh odvíjejíc se v obrazech, který vypráví, jak se člověk může zmýlit ve svých vlastních pocitech lásky. ()
Ak Antonioni, tak znova vyprázdnenosť mladých, prevažne bohatých ľudí a depresia, kam sa z lode pozrieš. Ako v Blow up ma oklamal režisér východzou situáciou, ktorá naláka na vyšetrovanie, ako v Červenej pustatine ma dostal sugestívnou atmosférou a výtvarnou štylizáciou, avšak tentokrát diametrálne odlišnou. Takéto filmy treba pozerať aj po dlhšom čase znova, keď už toho človek videl viac a pochopí tým pádom viac aj z takýchto "náročnejších" diel. Napriek svojej dĺžke v kombinácii s "umeleckosťou" nie je Dobrodružstvo vôbec nudné. ()
„Keď vezmeš do úvahy, že v Taliansku sa stratí asi 40-tisíc ľudí za rok, tak je to tak akurát k zaplneniu štadiónu v San Siro. [v roku 1959/1960; pozn. recenzenta]” • Ak by dajme tomu teraz brali tieto ústredné postavy v podobách Sandra a Klaudii, Corradov názor ihneď i »smrteľne vážne«, tak by tým pádom asi mohlo iba sotva vzniknúť; povedzme akékoľvek charakteristicky podané, psychologickejšie poňaté dobrodružstvo s takmer samým začiatkom na akomsi pustom, talianskom ostrovčeku, kam sa v podstate vybrali i niekoľkí známi priatelia, [s]tráviť voľné chvíle, medzi ktorými by sme trebárs našli i pomerne dosť atraktívnu osôbku v podobe Anny, resp. Sandrovej priateľky, ktorá sa v istom okamihu na tomto mieste úplne znenazdajky a z ničoho nič plne vytratila, čiže inými slovami preložené, že naprosto zmizla bez akejkoľvek bližšie zanechanej stopy, čo je určite i hlavný dôvod na začatie rozsiahlej pátracej akcie, a to konkrétne nielen zo strany zvyšnej posádky tejto jachty, a k tomu následne i od prichádzajúcich, «profesionálnych pátračov», ale zároveň jednoznačne i zo strán už medzitým spomínaných, a vyššie uvedených - aktérov, ktorí majú rozhodne značný záujem prísť na to, ako rozlúsknuť túto, čoraz viacej zamotanejšiu záhadu, ktorá sa avšak pomaličky rozrastala i do ďalších, talianskych, regionálnych oblastí, a tak na ručičke tachometra budú postupne naskakovať samé desiatky, až by som dokonca povedal, že stovky kilometrov s akýmsi dôvetkom v zmysle pozitívneho, alebo negatívneho výsledku? • Vskutku, teda ak by som danú vec bral hodne osobne, tak minimálne aspoňže od samého začiatku, by som podobne veľmi uvítal, ak by som sa ocitol v rovnakej, prekérnej a stratenej situácii, aby medzi »hlavnými pátračmi« v obrátenom pomere, boli napokon zahrnuté i zrovna tieto dve nemenej kľúčové figúry s akýmsi predchádzajúcim, «šokujúcim zvratom», ako extra bonusom, naoko vystrihnutým z legendárneho titulu Psycho, keď po určitých scénach, bacha spoiler → nechal autor [brutálne zavraždiť] ← koniec spoileru, v tomto prípade len kompletne zmiznúť hlavnú postavu, čo pre akéhosi nepripraveného diváka by mohlo predstavovať: náhly, elektrický šok, ktorý by mohol byť ťažším orieškom na celkové spamätanie sa... • A čo myslíte, ktorú z postáv stelesnila začínajúca, rímska herečka: Monika Vittiová? Neustále melancholickú Klaudiu či zmiznutú Annu? • O tom by asi vedel povedať predsa trocha viac predovšetkým sám Autor-Antonioni, ktorý fascinujúcim spôsobom rozohral tu sprístupnené dianie s mimoriadne pomalými dialógmi, ktoré by menej skúseného diváka mohli rýchlosťou svetla na dlhší časový úsek uspať, ako klasickú Šípkovú Ruženku, čo našťastie ale nie je tentoraz môj prípad, ba práve naopak; titul som napokon ohodnotil ešte lepšie, ako pred niekoľkými málo rokmi, keď som bol, priznám sa, trošku nevyvinutým v danej oblasti. • Jedná sa o vôbec prvý diel v rámci akejsi „existenciálnej trilógie“, po ktorom sa vzápätí pokračovalo s Nocou, a končilo sa so Zatmením, pričom budem identicky nadväzovať v rovnakom trende, t.j. aktualizovať hodnotenia s recenziami. () (méně) (více)
Antonioni nám prezentuje svůj italský svět deformovaný vlastními pocity a ovládaný touhou. Lidé jsou sobečtí, nešťastní, průhlední, neúplní a když mají šanci se z toho dostat, tak si to stejně pokazí. U Antonioniho mě vždycky fascinuje práce s obrazem a hlavně s figurami, kdy samotná statická póza několika postav vydá za mnoho slov. Zkrátka se jedná o obrazového génia... Nemohu říct, že bych byl plně zasažen, ale mohu si alespoň postesknout, že není takových autorských filmů víc, že není cílem každého tvůrce natočit takové umělecké dílo. ()
Jeden z vrcholných příkladů italského uměleckého filmu šedesátých let, kde se tvůrci snažili nastínit problematické vztahy a milostnou náturu tehdejší společenské smetánky. Antonioni nám pozvolna a metodicky předkládá jednoduchý příběh o jednom milostném trojúhelníku, který okořeňuje mysteriózní zápletkou a svým mnohoznačným vyprávěcím jazykem nutí diváka přemýšlet o viděném i tušeném, o vyřknutém i zamlčeném, o čistě subjektivním i tajuplně iracionálním, podobně jako u své pozdější Zvětšeniny. Někomu se to logicky může zdát jako rádoby umělecká báchorka zaměřená na hmotná ocenění na nezávislých filmových festivalech, ale já osobně jsem se právě zásluhou všech myšlenkových asociací dokázal do příběhu dostatečně ponořit a ignorovat jeho emocionální strohost i plytkou romantickou přeslazenost. 75% ()
Galerie (36)
Zajímavosti (20)
- Podle Alaina Robbe-Grilleta je mnoho záběrů v „kontinentální“ části filmu pořízeno z pohledu neviditelné postavy, jako by Anna (Lea Massari) sledovala Sandra (Gabriele Ferzetti) a Claudii (Monica Vitti), aby viděla, co udělají. Michelangelo Antonioni na dotaz Robbe-Grilleta řekl, že „chybějící“ scéna (ukazující Annino tělo vylovené z moře) byla napsána ve scénáři a skutečně natočena, ale do konečného střihu se nedostala, zřejmě z časových důvodů. (classic)
- Některé scény filmu se natáčely v Schisině, vesnici duchů v obci Francavilla di Sicilia, která se nachází v údolí Alcantara. Další scény se natáčely v Casalvecchio Siculo. (classic)
- Týden po začátku natáčení zkrachovala produkční společnost filmu, takže produkci chyběly potraviny a voda. Michelangelo Antonioni měl stále velké zásoby filmového materiálu a podařilo se mu přimět herce a štáb, aby pracovali zdarma, dokud se nenajde financování filmu. V jednu chvíli přestaly do Lisca Bianca vyplouvat lodě a herci a štáb uvízli na tři dny bez jídla a přikrývek. Nakonec štáb vyhlásil stávku a Antonioni s asistentem režie natočili film sami. Kvůli drsnému stavu moře a obtížím s přistáním lodi na drsných skalách Lisca Bianca byli herci a štáb nuceni spát na ostrově. Antonioni uvedl, že „vstával každé ráno ve tři hodiny, aby byl sám a přemýšlel o tom, co dělá, aby se znovu nabil proti únavě a zvláštní formě apatie nebo absence vůle, která se ho často zmocňovala“. Po několika týdnech, kdy Antonioni a štáb pracovali bez rozpočtu, produkční společnost Cino del Duca souhlasila s financováním filmu a poslala mu peníze. (classic)
Související novinky
Zemřela herečka Monica Vitti
Přichází smutné zprávy z Říma. Ve věku 90 let zemřela ikona italské kinematografie šedesátých let, herečka Monica Vitti. Hvězda klasických filmů režiséra Michelangela Antonioniho dlouhou dobu… (více)
Reklama