Poslední královna

Československá televizní historická inscenace o osudech Elišky Přemyslovny (1292-1330), poslední královny z rodu Přemyslovců. Příběh se věnuje etapě jejího života od svatby s Janem Lucemburským ve Špýru v roce 1310 a končí jejich rozchodem na Lokti několik let poté. Do role královny, jejíž nenávist k nepřátelům neznala míru a která svým nevybíravým hysterickým chováním a zlou povahou, jež byla zřejmě zapříčiněna duševní chorobou, od sebe v průběhu času odehnala všechny své blízké, byla obsazena J. Andresíková. Jan Lucemburský (přesvědčivý J. Hanzlík), jenž svou ženu zpočátku upřímně miloval, avšak když se mu jeho choť pletla do panovnických záležitostí a když si po roztržce vzala jako rukojmí jejich syna, budoucího císaře Karla IV., definitivně se od ní odloučil a věnoval se až do své smrti povolání rytíře. Ve snímku Z. Kubečka je jasně vidět, jak nelehkou pozici měl král Jan mezi odbojnou českou šlechtou, mezi jejíž představiteli vynikal uvážlivý Jindřich z Lipé (V. Neužil). Další významnou postavou v té době byla dvojnásobná královská vdova Eliška Rejčka, jež v té době byla vnímána jako milenka zmíněného Jindřicha z Lipé. Elišku Rejčku, mezi níž a její nevlastní dcerou Eliškou Přemyslovnou vládlo otevřené nepřátelství, ztvárnila nepřehlédnutelná M. Drahokoupilová. Tato herečka u mě platí za jednu z nejpůvabnějších českých hereček a v tomto snímku to svou přirozenou krásou, sebevědomými vznešenými pohyby, zářícíma očima a neodolatelným úsměvem potvrdila. Ve vedlejších rolích se objevil V. Šmeral jako arcibiskup, K. Urbánek a J. Kanyza coby čeští šlechticové a J. Drbohlavová v roli královniny služebné. Atentátníkem, jenž byl královnou vyzván k zabití Jindřicha z Lipé a během svého hanebného činu fatálně selhal, neboť zvolil doslova stupidní provedení, byl M. Nohýnek. K dílu pana Kubečka nemám žádných námitek, neboť výprava, kostýmy, příběh i herecké výkony byly věrohodné, a tedy i celý film hodnotím nadprůměrně. (17.12.2020)

Dramaturgie Československé televize byla obdivuhodná. Zřejmě se někomu zdálo, že televize natáčí málo inscenací z české historie a tak jich v roce 1974 vzniklo hned několik. Královský gambit, Králův kalich, Vrtkavý král, Břetislav a Jitka, Píšťalka pro dva a další. A také tato inscenace. Při převodu takhle hluboké historie na obrazovku se musí dialogy vymyslet, ale aby se musela i překrucovat historie, to si myslím, že nebylo zapotřebí. Původně jsem čekal, že tvůrci udělají z Elišky Přemyslovny světici a modlu. Ona taková nebyla. Byla hrdá, pyšná a tvrdohlavá. Ale že z ní udělají pomstychtivou neurotičku, to jsem opravdu nečekal. S intrikářů Jindřicha z Lipé a Alžběty Rejčky udělali zkoušené chudáky. Každý, kdo se v české historii vyzná, ví, že Jindřich z Lipé poštval krále Jana proti královně Elišce díky falešnému obvinění, že chystá Eliška na hradě Lokti spiknutí proti králi, zatímco Eliška se tam ve skutečnosti schovávala ze strachu ze spiknutí proti ní a králi. V inscenaci se z Elišky Přemyslovny stala pomstychtivá intrikánka. Ateliérové stavby inscenace jsou hodně chudé, všechno je do žluta až červena a kazí to dojem z jinak dobrého zpracování, hlavně scénáře (ne, z historického hlediska). Jana Andresíková se zhostila titulní role velmi dobře a ukázala, že je opravdu škoda, že takové příležitosti dostávala jen ojediněle. (26.02.2007)

Velkoryse natočené drama posledních několika let vládnutí italské královské rodiny předtím, než italskou monarchii zlikvidovala druhá světová válka. Co filmu hází klacky pod nohy, je jeho předlouhá stopáž, s tím spojená rozvláčnost, a pak také chaos, který většina Neitalů má v tom, kdy s kým a proti komu Itálie ve které chvíli v téhle válce byla. (16.08.2014)

Excelentní TV studiová hra, v kostce vše podle historické pravdy, malinko zjednodušené a urychlené ale reálné. Dnes bych ji doporučoval přetočit už žádné levné kulisy a vyhrát si z obsazením, do role Richenzi bych angažoval jednoznačně švédsky typ ala Kateřina Brožova ovšem do role snědé Elišky bych angažoval Jitku Čvančarovou ovšem musela by zhubnout na 60 kg , horší to je s Janem Lucemburským, ale zpět k inscenaci. Herecké výkony na jedničku je fakt že vše má hlavu a patu, jen s Marii Drahokoupilovou mám problém, působí na mě typově jako dvorní dáma, tak jak v Princi Chocholoušovi, ale né jako královna. Hanzlík jako Jan je přesný, věřím mu jeho mladickost i pozdější znechuceni a chápu jeho odchod do ciziny kde šířil slávu českého království. Skvěle ztvárnil i mladinkého kralevice Karla IV. prostě talent. Mrzí mě, že Jindřicha z Lipé neztvárnil Jan Kanyza tak jak v Královském Gambitu která v podstatě předchází Poslední královně. Poslední Přemyslovna na českém trůně jak ji skvěle zahrála Jana Andresiková je tragickou postavou našich královen, inteligentní, rázná až hysterická žena chce vládnout stylem Přemysla Otakara II který také na “horkou hlavu” dojel. Samozřejmě Eliška nechtěla zastavit čas, jen nebyla zvyklá, že by ji politicky přehrál šlechtic pán z Lipé a to platí v každé době a století, jen sebeklam byl silnější. (12.02.2021)

Dokoukal jsem jen do pulky. V podstate me to nezajimalo. Ono by to mozna bylo poucne, ale afektovany zpusob vyjadrovani vsech zucastnenych, do toho jakesi divadelni prehravani...nevim, tyhle historicke inscenace nejak nedavam. Pritom by to bylo urcite velmi zajimave podivani, pokud by to bylo podano nejak srozumitelneji... (08.11.2022)