Napříč vesmírem

Za zlatým pozlátkem, ke kterému kdo ví kde film přišel, skrývá se šeď průměru. Příběh je průhledný jako bílé krajkové prádlo, a nezachraňuje ho nic z toho, co v takovém případě zachraňovat má. Přítomnost Rachel Wood je milá, ale co s tím, když zde platí rovnice, že kdo je zajímavý po herecké stránce, ztrácí ve zpěvu a naopak? Po hudební stránce se jedná o vykradačství skladeb sice krásných, ale na tom film samotný žádné přičinění nemá. A pokouší-li se o písničky vlastní, nesou se v naivně pubertálních verších o modrých očích, blankytném nebi a lásce až za hrob. Já rád sladké, ale občas po něm bolí zuby... Mimochodem, jak by asi mohl dopadnout příběh, jehož hlavní hrdina se jmenuje Jude? P.S: Doplňující otázka. Také si myslíte, že mít děti je narcismus? :-D (26.07.2011)

Zoufale nudné, zoufale roztahané, a hlavně a pořád dokola NUDNÉ! Já snesu prakticky cokoliv a jsem schopen také velké množství nedostatků u filmu tolerovat, ale když film, který vypadá zajímavě a atraktivně, má něco málo přes dvě hodiny, má v hlavní ženské roli půvabnou krásku Evan Rachel Wood (naposledy mě oslnila jako upírská královna v seriálu True Blood) a nakonec se z něj stane nudná slátanina, která sice s mírným přivřením oka drží jakžtakž pohromadě, ale chvílemi nedává smysl a v ději se ztrácím, tak prostě nemohu být s filmem spokojený. A přitom to začínalo tak nadějně a dokud se na scéně neobjevila ta vietnamská dívka, tak jsem se ve filmu stíhal s mírným opožděním orientovat a i když jsem chvílemi zíval, tak jsem pořád měl snahut vidět film pozitivně. Ale pak šlo, lidově řečeno, všechno do kopru. Film jsem dokoukal jen s jakýmsi velkým sebezapřením, během filmu jsem si zívnul tolikrát, jako si jindy nezívnu za celý den, a celkově z tohoto filmu ve mně převládá ohromné zklamání. Muzikály mám rád a rád je i velkoryse ohodnotím, ale v tomle případě nemohu hodnotit velkoryse, protože tenhle film si to z mého pohledu absolutně nezaslouží. Přesto však nejdu ve svém hodnocení zas až příliš do extrému, dvě hvězdy uděluji především za začátek a konec filmu, kdy jsem se v ději orientoval a docela se mi to líbilo, za opravdu povedené hudební předělávky známých hitů a samozřejmě za překrásnou Evan Rachel Wood. Takže tenhle film rozhodně neodsuzuji, jen mi prostě nesedl a nudil mě. Nic víc, nic míň. (26.04.2010)

"Každá kapela, která nemá nepřátele, se mi jeví podezřelá."  Tato paradoxní slova z úst mého známého se mi vybavila po zhlédnutí snímku, dalším zbytečně odkládaným. Je dobře, že si pro jednadvacáté století Beatles vzal někdo do parády, pro některé typy se stali už jen kamenným pomníkem. Naopak, byli nadčasoví, surrealističtí, angažovaní a jednoduše nejlepší. Proti filmu hovoří pomalý nástup, který ale nešetří nápady (Liverpool jak z Free As A Bird) a všechny vyprávěcí, hudební i myšlenkové (All You Need Is Love) složky se protnou v závěru, který je silný tak akorát, abychom si všechna fakta zpětně uvědomili. Hodně vděčných 90% a srovnejte prosím s Mamma Mia!, která taky vypovídá o jedné generaci, ale v jejích přesně omezených (popových) mantinelech. (26.11.2013)

Across the Universe je jako pomeranč. Napovrchu má hezkou blýskavou barvu, když ho však oloupete, ztrácí na vnější ladnosti. Jeho vůně však rázem navnadí vaše smysly jiným směrem. Najednou si myslíte, že jste odhalili jeho pravou voňavou podstatu. Pak ho sníte a po pár minutách zjistíte, že i ona chuť je jen pozlátko, které sice zprvu nadchne, avšak stejně rychle odkvapí. A nakonec zůstane jen vzdálený pocit primitivního uspokojení. Zpěvánky Beatles v podání Julie Taymor jsou sice netradiční a originální, ale zoufale průhledné a jednorozměrné. Což mě tak trochu zaskočilo, vzhledem k předchozím majstrštykům paní režisérky. Vizualita nadevše, k tomu zajímavě přezpívané skladby a je tu dvouhodinový blok videoklipů. Ouha, ty však po první hodině začnou nudit. Nejsilnější okamžiky: Happiness Is A Warm Gun a I Want You. 75% s osobní slabostí v zádech :-) (22.04.2008)

Nejsem žádný gastronom, často urazím kulinářskou specialitku nepěkným slovem, ale tenhle gulášek z brouků mi hodně chutnal. Hned při ochutnávce mne odrovnaly obě verze Hold Me Tight (http://www.youtube.com/watch?v=JdzSuH-azJs), pak jsem si zaslintal u skvěle křehounké I Wanna Hold Your Hand (http://www.youtube.com/watch?v=F7WXRNQT9ko), nechal jsem se zhypnotizovat mrožem Bonem (http://www.youtube.com/watch?v=MFMNEXD8CuU) a Dear Prudence (http://www.youtube.com/watch?v=zmfX8s3_ezM) rozhodně nebyla posledním kouskem, který si budu pamatovat tak dlouho, jak mi to odumírající paměťové buňky dovolí. Nevěřil bych tomu, ale ženské hlasy hudbě Beatles dost sluší. (09.06.2012)