Napříč vesmírem

Docela velké zklamání (uvědomím-li si, že to byl v roce 2007 můj nejočekávanější film). Spíš podprůměrný muzikál, na který Julie Taymor nanesla výraznou rtěnku a tunu make-upu. Hudební čísla občas sice vtipně využívají prostředí, chybí jim ale šťáva a hlavně nějaký "rhythm", který by poháněl písničky dopředu. Ve výsledku se předvádí jen slepenec nezáživných videoklipů na nic moc coververze šedesátkových hitů ... prostě ostudně promarněný potenciál. Pohled výtvarnice Julie Taymor je totiž okouzlující, práce režsérky Julie Taymor je ale víc než matná. Po Hairsprayi bych na rozpohybování její vize klidně najal Adama Shankmana. Zní to sice zvrhle, ale právě ten by jejím malbám dodal správný muzikálový šmrnc. (12.10.2007)

Aniž bych tím chtěl tento film jakkoli snižovat, přijde mi, že je znát, že ho natočila žena, a že ho natočila především pro ženské divačky. A reakce z mého okolí mě v tomto dojmu utvrzují. Osobně jsem si k tomuto filmu cestu nenašel, sledoval jsem ho dosti znuděně, postavy i jejich osudy mi byly lhostejné, a coververze beatlesáckých songů mě taky dvakrát neoslovily. Nemluvě o tom, že Beatles nesnáším, ech. Ten film mi přišel roztříštěný, zahlcený nezajímavými postavami a zbytečně natažený do neúměrně dlouhé stopáže, která neodpovídá prostinkému ději. A především, tenhle muzikál mi přijde strašně zbytečný - proboha proč v roce 2007 točit filmy o Vietnamu a "divokých šedesátkách"? Není to jaksi krapet nepatřičné? Není všechna ta filmová nostalgie po časech, které už většina z nás nezažila, jen falešná póza, která je zrovna in? Nota bene v naší éře, které přetéká bezpočtem jiných, aktuálních námětů? Já mám z toho intenzivní pocit, jako by někdo v 21. století natočil nové Vlasy pro hipstery, kteří už Formanův klasický muzikál z r. 1979 neznají. Nemám z toho radost, ale nemohu hodnotit více než třemi hvězdami - je mi to líto už proto, že tenhle biják je plný úžasných vizuálních nápadů, které se mi moc líbily (obraz z jahod asi na prvním místě, bože!), ale jako celek je to podle mě prostě slabý film. (22.08.2012)

Ne, tohle mě opravdu nebaví, Julie. Jsem ochotný chápat veškeré parafráze, ale odmítám se adaptovat na film, který prostě nefunguje. Across the Universe je totiž přehuštěný liniemi, až z toho oči bolí, písničkové sekvence povětšinou jen nudí svou nezáživností a nesofistikovanou interpretací (Evan Rachel Wood by si za prznění některých songů zasloužila pěstí) a když už se tedy režisérka zaměří na romantickou linii, dojdou jí po půl hodině nápady a upadne do škatulky plné klišé, která mi srdeční šelesti rozhodně nezpůsobuje. P.S.: Závěr s All you need is love považuju za jednu z největších parodií v dějinách kinematografie. Vážně. (09.11.2007)

Across the Universe není jako Moulin Rouge, Across the Universe je jako Hair, kde jsou na drogách nejen postavy, ale i divák. A není podobný jen tématem rebelie mládí a (proti)válečného běsnění (byť nahlíženým okem dekadentně soudobým a nikoli "hippie" dobovým) a větším důrazem na náladu z filmu, než na děj, ale i faktem že na rozdíl od Moulin Rouge to není tak úplně bezchybný muzikál. I přesto že má, stejně jako Vlasy, naprosto úchvatný závěr. Ač je ústřední milostný příběh dvou lidí těžce zkoušených během historických událostí velice silný a navíc chytře zdramatizovaný kulturním střetem vyplývajícím z rozdílného původu a tedy i mentality obou postav, a i množství vedlejší postav a jejich příběhů jsem uvítal jako rozšíření záběru filmu a fungující ukotvení hlavní dějové linky do skutečného světa, pořád jsem měl s filmem jeden dost zásadní problém. Je totiž příšerně zkratkovitý - možná je to částečně způsobeno nucenou "videoklipovitostí" filmu vyplývající z vyprávění pomocí 40 let starých písní, každopádně mi v něm na rozdíl od ostatních pár minut ne přebývalo, ale naopak chybělo, protože jinak proti jeho tempu a dynamice nic nemám. Hlavně na dotažení některých potenciálně emocionálně velmi silných scén, které jsou nedostatečně využité. Nebýt zkratkovitost, při filmu bych snad ani nedýchal, ale takto mě vyloženě dostal až samotný konec, který mě nejen donutil trochu zvednout hodnocení, ale taky zařadil Brouky a jejich Hey Jude a All You Need Is Love na můj hudební jídelníček na několik budoucích týdnů :) 8/10 (27.02.2008)

Across the Universe je snímka, ktorá každého diváka prekvapí minimálne jednou sekvenciou, ktorá ho zarazí, nechá v nemom úžase či prekvapení. Problémom filmu je, že talentovaná režisérka Julie Taymor si zobrala na plecia až príliš mnoho bremien, námetov a myšlienok, elementov, ktoré by kľudne mohli zaplniť minimálne ďalšiu hodinu filmového príbehu. Vizuálne rozšafné orgie mi skutočne ulahodili, atmosféra doby je vystihnutá viac než pôsobivo, herci sú talentovaní, mladí a pomerne neznámi (s výnimkou Evan Rachel Wood, ktorú považujem za najväčšiu slabinu v obsadení) a naviac nechýba niekoľko výživných cameo roličiek - starecky šarmantný Joe Cocker, bohémsky Bono Vox či krásne extravagantný Eddie Izzard. Piesne Beatles sú nestarnúce, no ich prevedenie do filmu nedopadlo vždy úplne bezchybne, po slabšom začiatku a sladučkej I Want To Hold Your Hand, ktorá zanecháva značné rozpaky sa príbeh dostáva do správnych koľají a trebárs taká Let It Be či Strawberry Fields Forever, While My Guitar Gently Weeps a samozrejme samotná Across the Universe, ktorej prevedenie a zároveň skombinovanie s Helter Skelter považujem za najsilnejší okamih a zároveň predčasný vrchol filmu, sú nabité emóciami či vizuálnymi nápadmi. V mnohom film pripomína Formanove Vlasy (samozrejme neprekonané), či filmy Alana Parkera, Pink Floyd - The Wall alebo trebárs i Fame. Pozoruhodný film, ktorý ma v mnohom zaujal, no taktiež tak trochu neučesaný a nevyrovnaný miš-maš. 70% (08.02.2009)