Napříč vesmírem

Muzikální, pěvecké i vizuální opojení. Těšila jsem se především na svou oblíbenou Evan Rachel Wood, která mě svou mimořádnou krásou opět zcela uchvátila. Ve filmu se objeví postavy, které jasně odkazují na tři největší hudební legendy, Janis Joplin, Jimiho Hendrixe a Kurta Cobaina. Geniální Dana Fuchs, jejímu hlasu skládám velkou poklonu. Fenomenální rovněž dvojka Jim Sturgess a Joe Anderson. This boy brings Kurt Cobain back to life:) Bože, dejte Joeovi kytaru, vytahaný svetr, posaďte ho na židli a nechte ho zazpívat Where did you sleep last night... Ta podoba, ten hlas.... Písně Beatles zpracované v tomto muzikálu patří rozhodně mezi ty nadmíru vydařené cover verze, které se mi líbí snad ještě více, než originál a také je mnohem častěji poslouchám:) (10.05.2012)

Legenda se z tohohle muzikálu asi nikdy nestane, ale fanoušky Beatles a romantiky potěší a ostatní snad neurazí. Použité písničky byly vybrány velmi pečlvě, ani by mě nenapadlo, že by se pomocí nich dal téměř seskládat nějaký příběh. Navíc coververze jsou ve většině případů povedené a u několika písniček dokonce perfektní (gospelové "Let It Be" nebo třeba nádherné "If I Fell") a znalce potěší i všudypřítomné narážky na Beatlsácké texty a jména z písní ("How did Prudence come in?"... "She came in through the bathroom window."). (02.07.2008)

Nothing's gonna change my world. Za nádhernou kamerou, osobitou interpretací broučích songů a naprostým pohlcením při hudebních číslech se skrývá lehce zmatená směs vypadající jako výtvor minimálně desítky scénáristů. Ztráta lásky, nevinnosti nebo naděje tak při častém přerušování jednoduše načrtnutými figurkami typu Sadie nebo Prudence vyzní minimálně polovičně. A přitom ta love story s rozdílnými názory na krizovou dobu mohla vyznít naprosto dokonale. Na jednu stranu mě mrzí, že z takového potenciálu zůstalo jen pár dokonalých a několik velmi solidních scén. Na druhou ale ty klady (hlavní dvojice, kompozičně dokonalá Strawberry Fields, dojemně vygradovaná All You Need Is Love) natolik září, že přehlušují přílišnou surreálnost a roztříštěnost. 70% (22.02.2008)

Očekával jsem podstatně nápaditější jízdu!! Jeden sekne v Anglii s prací v docích, druhý zase se studiem, další se vrhne do politických otázek, všichni a mnoho jiných se ale v bouřlivých letech šedesátých ocitají v New Yorku, v městě, které nabídlo Julii Taymor rozmanitou půdu pro její klíčový tah – a to jest použít legendární songy nesmrtelných Beatles (zazní jich na tři desítky). Muzikál je jedním z mých TOP žánrů, režisérka s ním pracuje precizně, mění aranžmá, střídá zpěváky, takže se uprostřed muzikálových čísel vystřídají prakticky všichni, co mají k ději co říct. Je to spontánní, je to chytlavé, ale PROSTĚ to není ono!! Taymor neumí všechny na první pohled skvostné nápady náležitě prodat, mnohdy jí hapruje dynamika (vzpomeňte na Moulin Rouge), až to místy vyznívá JEN jako pouhá rekapitulace éry jedné zbožňované kapely. (15.05.2008)

Across the Universe není jako Moulin Rouge, Across the Universe je jako Hair, kde jsou na drogách nejen postavy, ale i divák. A není podobný jen tématem rebelie mládí a (proti)válečného běsnění (byť nahlíženým okem dekadentně soudobým a nikoli "hippie" dobovým) a větším důrazem na náladu z filmu, než na děj, ale i faktem že na rozdíl od Moulin Rouge to není tak úplně bezchybný muzikál. I přesto že má, stejně jako Vlasy, naprosto úchvatný závěr. Ač je ústřední milostný příběh dvou lidí těžce zkoušených během historických událostí velice silný a navíc chytře zdramatizovaný kulturním střetem vyplývajícím z rozdílného původu a tedy i mentality obou postav, a i množství vedlejší postav a jejich příběhů jsem uvítal jako rozšíření záběru filmu a fungující ukotvení hlavní dějové linky do skutečného světa, pořád jsem měl s filmem jeden dost zásadní problém. Je totiž příšerně zkratkovitý - možná je to částečně způsobeno nucenou "videoklipovitostí" filmu vyplývající z vyprávění pomocí 40 let starých písní, každopádně mi v něm na rozdíl od ostatních pár minut ne přebývalo, ale naopak chybělo, protože jinak proti jeho tempu a dynamice nic nemám. Hlavně na dotažení některých potenciálně emocionálně velmi silných scén, které jsou nedostatečně využité. Nebýt zkratkovitost, při filmu bych snad ani nedýchal, ale takto mě vyloženě dostal až samotný konec, který mě nejen donutil trochu zvednout hodnocení, ale taky zařadil Brouky a jejich Hey Jude a All You Need Is Love na můj hudební jídelníček na několik budoucích týdnů :) 8/10 (27.02.2008)