Vnitřní vesmír

Interspace je skutečně parádní zábava, od které jsem se ovšem dočkal něčeho trochu jiného, než co jsem očekával, což byla vážně pojatá dobrodružná efektní sci-fi jízda, jenže ve výsledku to je trochu jinak. Sci-fi je to tedy určitě, jen ovšem bez nějakých převratných, velkolepých a dech vyrážejících triků, a po celou dobu se to spíš celé soustředí na jednotlivé postavy, na zápletku, na vtipnost a vlastně v neposlední řadě i na romantiku, prostě se jedná o takový hodně odlehčený žánrový mix, který každopádně funguje na 100%. Postavy a jejich herečtí představitelé jsou tudíž opravdu výrazní a sympatičtí, na čele s frajerem Dennisem Quaidem, v té době ještě roztomilou Meg Ryan, ale hlavně nečekanou hvězdou filmu Martinem Shortem, který tu fakt perlí a v podstatě si svou zábavnou střeštěností krade celý film tak trochu sám pro sebe. Zápletka má pak neuvěřitelný, ale jakože fakt neuvěřitelný spád, zároveň je ale i nápaditá a nehorázně zábavná, a znovu musím zopakovat, vážně až nevídaně vtipná. Úroveň triků pak i navzdory roku vzniku považuji asi za nejslabší článek této podívané, na druhou stranu jak už jsem ale zmiňoval, není na nich Interspace naštěstí postavený, takže ani s tím ve výsledku nemám vlastně žádný problém. Já jsem zkrátka z tohoto snímku i přes jeho stáří upřímně nadšený a dokonce si ho dovolím označit i za vážně nestárnoucí klasiku. (21.03.2024)

Pokud mám být upřímný, tak mě docela mrzí, že se ke mně Vnitřní vesmír nedostal mnohem dřív, za mých mladých let. To bych ho totiž určitě docenil mnohem víc. Dnes už mě ta všudypřítomná infantilnost spíš štvala, což platí i o Martinu Shortovi v jedné z hlavních rolí. Zato Dennise Quaida a Meg Ryan jsem si užíval každičký okamžik, kdy se objevili na obrazovce. Pochvalu si zaslouží i triky, které vypadají i dnes velmi uvěřitelně, a Goldsmithova hudba a to zejména v těch špageťáckých pasážích. Pokud si mám ovšem vybrat svou oblíbenou komediální sci-fi z osmdesátých let, bez mrknutí oka volím trilogii Návrat do budoucnosti (ta sice zasahuje třetím dílem i do let devadesátých, ale vzhledem k tomu, že ten byl natáčen zároveň s dílem druhým, do osmdesátkového ohraničení se trilogie podle mě stále vejde), kterou miluju bez výhrad. Po příběhové, režijní i herecké stránce (těch sympatických postav je tam jednoduše mnohem, mnohem víc) je na tom prostě Zemeckisovo dílo o dva stupně výš, což se musí logicky odrazit i v mém hodnocení. Ale jak říkám, vidět Vnitřní vesmír před dvaceti lety, mohl z něj být pro mě stejný kult jako Návrat. To už se ale nikdy nedozvím. 70% (11.05.2013)

Dennis Quaid a Meg Ryanová v osmdesátkové akční sci-fi komedii, která mi vždycky evokovala francouzský animovaný seriál Byl jednou jeden život kombinovaný s Křečkem v noční košili. Když to dávali kdysi v počátcích Tv Nova, tak jsem z toho byl jako děcko vydřenej, ale dneska je to po filmové stránce hodně dětinský zážitek. (05.02.2020)

Film mě nebavil před patnácti lety, kdy jsem ho viděl v TV s příšerným dabingem, ani teď v originále a s kvalitním obrazem. Nesedí mi "humor", úplně zbtyečné scény, herci, ale hlavně scénář. Stupidní, ničím výjimečný, ničím osobitý, ničím originální. Pro široké publikum. Ve své době možná trhák, ale dnes už nic asi neřekne. A ten přeslazený závěr, z toho mi bylo až nevolno. Ale to už jsem měl zkaženou náladu špatným rozhodnutím, že film dodívám do konce. Ne vše bylo špatné. Třeba postavu kovboje v podání nezvykle vlasatého R. Picarda jsem si užil. A kdyby film byl naprosto k nekoukání, do konce bych se určitě nedodíval. Zkrátka - mě to nesedlo, vám třeba může. (31.05.2010)

Po dvaceti letech si konečně vzali do parády originální, ale ne příliš povedený Fantastic Voyage. Na první pohled malého kluka to byl velký trhák, na svou dobu výborné efekty, přibyla komediální stránka a objevil jsem tu Meg (po spoustě let jsem tu objevil i vlasatého "doktora" Picarda). Jenže když se nad dějem již starší člověk trochu zamyslí, tak nemůže nevidět, že narozdíl od Fantastic Voyage není odfláknutý jen konec, ale celý film. Nad těmi hrůzami jako nalití flašky chlastem (mňam, se slinami), změnou obličeje nebo dokonce nahodilým transportem pomocí polibku do vaječníku (ne, byl to skutečně polibek na ústa) zůstává rozum stát. Bylo toho moc na to, abych srazil hodnocení o hvězdu. Navíc o originalitě opravdu nemůže být řeč. V tomhle žánru prostě pořád u mě vede seriálový Křeček. 68% (10.01.2006)