Andělé slunce

Takový druh filmů mě začíná pomalu ale jistě štvát. Téma, které je tak životně důležité a které se prakticky točí samo, dostane do rukou břídil, který si myslí, že když tam nakonec dá "podle skutečných událostí", tak se může vykašlat na jakoukoliv další snahu. Trapní herci, amatérská kamera i hudba připomínající spíše televizní filmy ze začátku devadesátých let, toporný scénář i postavy. To jsem si zase dal. (29.09.2008)

Tešil som sa na brazílsku ne-telenovelu. Dostal som skutočnosťou inšpirovanú brazílsku telenovelu s pár drastickými a pár dojímavými scénami. Degradácia obsahu vážnosť témy poškodzujúcimi nechtene humornými vsuvkami je žalostná a bije do očí viac než slabé produkčné zázemie a ničím objavný scenár. 65% (09.07.2014)

Tak nějak si člověk dokáže představit, jaká zvěrstva se na světě dějí, a přesto mě tenhle typ filmů vždy znepokojí. Zajímavé je, že naturalistické brutality se téměř nedočkáte, o to působivější snímek je. Z bláta do louže, z nevěstince do nevěstince. Ať se snaží člověk utéci kamkoliv, jako by se vždy vrátil na počátek cesty. Utéci zkrátka není kam. Záběry krásné přírody doprovázené podmanivou hudbou se střídají s téměř statickým obrazem chodby, ze které vedou dveře do pokojů mladičkých vězněných prostitutek. Jen pohyb světla a překrývající se záběry zákazníků dávají tušit tu nevýslovnou hrůzu...Temná strana světa, ve kterém žijeme. (28.12.2011)

Tak tenhle film mne naprosto dostal. Stejně jako nám Fernando Meirelles ve filmu Město bohů ukázal, jak těžký je život v brazilských slumech a že není výjimkou, když se tam mnoho dětí nedožije plnoletosti, tak naprosto stejně nám Rudi Lagemann ukazuje, že v Brazílii není výjimkou obchod s bílým masem. Já tento film nechci přirovnávat k Městu bohů, ale pravdou je, že oba filmy mají velkou výpovědní hodnotu, oba filmy ukazují Brazílii spíše v negativním světle a oba filmy jsou natočeny na motivy skutečných událostí. Rozdíl mezi nimi je snad jen ten, že zatímco v Městu bohů jsou v hlavních rolích kluci, tak zde se do popředí dostávají dívky. Dívky, které jsou na začátku puberty prodány obchodníkům s bílým masem a před sebou nemají žádné vyhlídky na lepší život, prostě pokud se nevzepřou a neudělají riskantní krok, který je může stát život, tak zůstanou velmi dlouho jen prostitukami. A to mi zase připomíná jiný film, tentokrát dvoudílný televizní film od Davida Yatese s názvem Sex Traffic. Ten se také věnuje obchodu s bílým masem, ovšem odehrává se v Evropě, a to převážně v Evropě východní, což nám může být o dost bližší než tento film. Ale dost srovnávání, sice jsem tam viděl i určitou spojitost s australským filmem Rabbit-Proof Fence (ta spojistost tam byla v útěku dvou děvčat ze zajetí), ale to už je moc podobností. Nechci tím naznačit, že film je vykrádačka nebo kopie jiných filmů, to určitě ne. Ale abych se vrátil k filmu Andělé Slunce. Pokud máte dobrou náladu, tak tenhle film vám ji zaručeně zkazí, protože vypovídá o natolik závažných tématech, že málokoho nechá v klidu. Herecké výkony jsou naprosto přesvědčivé, dějově je to naprosto úžasně zvládnuté. Já byl celou dobu napnutý, co se stane dál, jak to bude pokračovat, prostě mne film dokázal chytit a nepustit. Navíc panoramatické obrázky na Brazílii filmu velmi sluší. Takže za výborně zpracovaný film i za vysokou výpovědní hodnotu a vůbec za úžasný a vysoce kvalitní filmový zážitek dávám pět hvězdiček. (24.10.2008)

Ach, ten kalkul! Už jenom název Andělé slunce je synonymem patosu. Divákovi přímo říká, že uvidí něco o mladých nezkažených dívkách a bude krásně rozesmutnělý z krutosti světa. Je to přesně tak a nezbývá než sledovat jeden vyhrocený "oh" moment za druhým, v jehož podtextu se neskrývá víc, než co by mohla průměrně inteligentní sextánka nadhodit v čajovně někde mezi debatou o hladovějících afrických dětech a vegetariánství. Problémem snímku je to, že samotné téma a prostředí jsou zdánlivě dostatečně nosné, ale jednoznačnost postav film sráží hluboko do midkultu. Když už snímek implicitně pokládá otázku: "Jak je možné, že se něco takového děje?", tak chci vidět , jak hlavní hrdinka prostředím obhroubne a přizpůsobí se. Hlavně ale chci prostřednictvím jednotlivých hrdinů vidět alegorii váhavé společnost, která si sama před sebou své uvědomnělé selhání omlouvá. Ono totiž polopaticky nevyřčené a neukázané má mnohem větší efekt a tah na bránu. (21.10.2011)