Velitel

Vůbec se nedivím, že do něčeho takového nechtěla jít herecká elita. Balling si seriál zřejmě spletl s epickým válečným filmem, takže jeho hudba naléhavě duní i u romantických scén. Ve své podstatě se jedná o velice průměrný seriál, který sleduje nejen pracovní, ale i soukromé peripetie hlavních hrdinů. Za největší nešvar scénáře lze považovat především vykreslení prakticky všech velitelů jako chápajících, moudrých, bodrých a laskavých tatíků vyžadujících však nesmlouvavě stoprocentní plnění služebních povinností. (05.06.2022)

Velitel nám pěkně začíná fanfárami a člověk si mimoděk vybaví příjezd krále v pohádkách. Sem ale dorazí Karosa ŠL 11 s budoucími velitelskými kádry. Vojenská škola je nám představena jako vhodná cesta k seberealizaci, pobratříme se i s milými ruskými spojenci a nakonec se odebereme k první přidělené posádce. A mezitím vztahy, vztahy, vztahy. Pracovní, rodinné a milostné, zatěžované vojenskými povinnostmi. Tvůrci nás sem tam oblaží i nějakou „bojovou ukázkou“, ale pomalé tempo seriálu to příliš nevytrhne. Největším dramatem zůstává milostné tápání / trápení Petra (už i v pokročilém socialismu se vyskytovaly ženy, které se kvůli muži „profesně neobětovávaly“). Podíváme se na cvičení spojeneckých vojsk („obrana západní hranice socialismu!“), během operace „záchrana rozbitých brýlí velitele z NDR“ uslyšíme i chválu německého vojáka na naše JZD (nikdy neviděl víc prosperující družstvo), podplukovníkova dcera se vzdává kvůli nechtěnému těhotenství studií na VŠ, ale vdávat se nechce. Ve čtvrtém dílu nás čeká brutální hippie koncert pro ČSLA a oko latentních homosexuálů oblaží záběry ze Spartakiády. A Péťa se pod tribunou s Husákem konečně vykousne s Klárkou. Ta mu z toho v následujících dílech povine dceru, zatímco on si zaválčí v nové funkci velitele tankového praporu. (01.05.2020)

Škoda, že minimální reprízování uvrhlo tento seriál takřka do zapomnění, protože jeho i na normalizační poměry mimořádně tupý propagandismus v kombinaci s dokonalým tvůrčím dilentatismem má značný kultovní potenciál. Scénář působí jako metodická příručka pro velitele rozepsaná do sáhodlouhých situací a dialogů, doplněná o několik vysoce otravných milostných zápletek. Režie se marně snaží dohnat naprostou neatraktivitu látky nepřirozeným patosem v herectví (neviděl jsem snad žádný jiný počin z té doby, kde by hrálo tak málo hvězd, asi ten projekt včas prokoukly) i v hudbě (nebyl to věru dobrý nápad svěřit filmovou hudbu přednímu autorovi vojenských pochodů Mojmíru Ballingovi). Pokud by snad někdo chtěl seriál sledovat z dokumentárních důvodů, tak ho mohu ujistit, že občasné vojenské akční scény jsou naprosto směšné, vojáci si dokonce v prvním díle míří při cvičení na nohy. Armáda je pak v seriálu vyobrazena jako ostrůvek jakési neostalinské patriarchální utopie, neboť téměř harmonickým jednotkám vládnou samí moudří, spravedliví a velkorysí mužové. Případné odchylky od ideálu na tomto nic nemění, protože je tu přece očistný proces sebekritiky. Za pozornost stojí též oslava spolupráce s vojsky SSSR a NDR, která ovšem tvůrcům nestála za angažmá jiných než československých herců, takže sovětští vojáci v prvním díle hovoří se šíleným českým přízvukem. Pokud byste po přečtení tohoto komentáře váhali, zda si seriál pustit, vězte, že je to fakt skvělý nechtěný sitcom, o čemž svědčí třeba tento dialog o genderovém útlaku profesionálních vojáků z počátku čtvrté epizody.: Soudruh voják 1: "Copak, vám svobodným, vám je hej. Mě čeká doma druhá směna". Soudruh voják 2: "To snad platí o ženských, ne?" Soudruh voják 1: "Chh. Platilo, kamaráde, platilo. Manželka nacvičuje na spartakiádu. A když přijdu domů, tak místo otevřený náruče na mě čeká lístek, co všechno mám udělat." (10.08.2022)

Československý seriál z roku 1981 o studentech vojenské vysoké školy je ještě větší bizár než guilty plesure Chlapci a chlapi. Špatné i na socialistickou seriálovou tvorbu, po premiéře to vytáhli na světlo až o třicet let později na Jojce. Těžkej duševní hard core, hned v prvním díle náš hrdina zaboří transportér do příkopu a o pomoc jde v ruském jazyce žádat bratrské okupanty. Jednu hvězdu dám s velkým vypětím za uznání, že kameraman uměl zapnout kameru. (07.02.2020)

Pracovné aj životné peripetie mladých lampasákov vo vyspelej normalizovanej socialistickej spoločnosti. Hlavný hrdina, silne zásadový a prísny k sebe aj ostatným to nemá ľahké, väčšine kolegov v zbrani vyhovuje ležérnejší prístup, než prácne zvyšovanie odbornosti a uvedomelosti. Zodpovedný prístup a pracovné nasadenie mu náležite komplikujú aj osobný život. Jedná sa o riadnu militaristickú agitku podfarbenú heroickou hudbou, plnú valiacich sa tankov, scén z dôstojníckych porád aj kasární a nechýba ani realitou konfrontovaný krčmový pacifista. Popri tom sa demonštruje vyspelosť poľnohospodárstva a občianskej vybavenosti, dôležitosť medzinárodnej družby a obetovania sa v prospech vyššieho cieľu. Našťastie je propaganda dostatočne zabalená do chytľavého príbehu, takže (aspoň mňa) nenudí a nepohoršuje. Herecké obsadenie slušné, ústredný mirekdušínovec Procházka, pohoďácky Vinklář, ostrý Matyáš, symptická Pichlíková, nesympatická Kotrbová, zahorklá intrigánka Geprtová alebo chápavý strýčko Sklenčka. Toto ja môžem. (23.01.2022)