Číslo 9

Navzdory perfektní atmosféře, krásné výtvarné stránce a nabušené akci jede "Devítka" na půl plynu. Hlavně vinou stereotypně vystavěného příběhu, který navíc sází na dost agitační a moralizující notu. S tím by se člověk vyrovnal, kdyby alespoň podání tak neskřípalo chtěností a nezvládnutou dramaturgií. Ani postavičky nejsou ničím jiným než prvoplánovými a nezapamatovatelnými náčrty s hvězdnými hlasy. Je trochu problém, když scénáristka napíše slaboduchou křesťanskou pohádku a režisér ji odvypráví jako surový apokalyptický horror. Ale už pro ten bizarní svět na pomezí 1. světové války a cyberpunku to za vidění stojí... Zejména pokud máte rádi Bioshock nebo Fallout. :o) [70%] (07.09.2009)

Frodo namluvil dalšího "pytlíka" v nejbáječnějším animáku za poslední rok - ohromné překvapení! A nyní následuje zasloužené delší sepsání dojmů z filmu, kterému upřímně udělím maximální hodnocení. Proč? Ono je to celé vlastně o tom, odůvodnit nějakým smyslplným komentářem ty dvě hvězdičky navíc, protože tři si snímek zaslouží už jen za originální námět, chvályhodnou stylizaci a absenci hluchých míst. Co jsem ale od Acknera nečekal bylo, že nejen, že do celovečeráku dokázal převést nezaměnitelnou atmosféru z původního kraťasu, on ji ještě několikrát znásobil! Celé mi to přišlo, jako bych se díval na Potomky lidí v animovaném kabátku. Zdevastované ulice, harampádí, plesnivá vrsta prachu na všem (včetně mrtvé matky a dítěte), permanentně zatažená rudočerná obloha... A jakoby to nestačilo, do tak perfekcionisticky zpracovaného světa se probouzí postavička sešitá z pytloviny se zipem na hrudi. Co mne hodně potěšilo, bylo prvotní pomalé rozkoukávání se a mírná zmatenost v ději. V mnoha jiných filmech by byla na místě frustrace z toho, že nemám páru o co tu vlastně jde, jenže u Devítky tohle neplatí. Tohle je bravurně napsaný sci-fi příběh, ve kterém divák objevuje fascinující poničený svět spolu s těmi, kteří do něho právě vkročili a jsou stejně vyjukaní, jako všichni v kinosále. Spolu s hrdinskými postavičkami jsem byl nucen prozkoumávat jejich první kroky, pátrat proč se všechno pokazilo, kdo vůbec jsem, a jaký je můj účel. I přes to, že stopáž má jen 79 minut není nic uspěchané, a vše plyne v mírumilovném tempu. Pytlíci jsou sice na pochybách o jejich existenci a účelu, ale nemají proč dávat svou rozčarovanost najevo a projevovat zbytečné emoce. A tak se všichni společně nechávají unášet dobrodružstvím v nepřívětivé pustině doufajíce, že odpovědí se tak jako tak dočkají. Není důvod spěchat. Vše se krásně vybarví zhruba ve čtvrté pětině filmu, zapadne do sebe jako kousky té nejsložitější skládačky, kterou kdy kdo složil, a celé story dostane čerstvý a osvěžující vzduch do plic a vybuchne v gejzíru efektivní akce, melancholie a poetiky. To bylo krátké odůvodnění čtvrté hvězdy. Velkým plusem filmu je pak jako ta nejsladší třešnička na dortu extrémní směsice mimořádně strhujících a napínavých akčních scén. Režisér konečně plně dokazuje, jaký potenciál má animace, co všechno se dá na počítačích vytvořit, a proč devítka nemohla vzniknout jako hraný film. Akce je srozumitelná, efektní, barevná... je zážitek sledovat neobvyklé hrdiny při tak vypilovaných záběrech. A ta monstra! Pytlovitá obluda s hlavou panenky mně bude strašit hodně dlouho! Shanu Acknerovi se v hlavě zrodil téměř mytologický příběh s výbušnými akčními scénami opředený tajemstvím. Neváhal, a nápad převedl do krátkého filmu; po něm následoval celovečerní snímek. A je to bomba. Komu by to ještě nedošlo, jsem unešen. (01.10.2009)

Začátek si udržel mojí pozornost... asi deset minut. Pak nastoupil - omlouvám se všem, které by to mohlo urazit, nebo pohoršit, ale jinak to opravdu nazvat neumím - nehorázný americký kýč. A ten si mou pozornost neudržel, ba se mi zdá, že si ji ani nezasloužil. Možná měl Shane Acker zůstat u svého jedenáctiminutového kraťasu z roku 2005, protože tím, že čas kraťasu vynásobil sedmkrát, světu nedal nic nového. Ano, ponurá ukázka postapokalyptického světa byla velmi zdařilá, možná, že bych ji mohla nazvat animovanou tváří Orwellova světa 1984, ale to jen možná a namátkou. Někdo tu píše o strhující akci, která mi strhující rozhodně nepřišla, spíše mne nutila se starat o to, jestli bych si náhodou neměla nalakovat nehty, což jsem taky stihla, a to se mi u dobrodužných fantasy nestává... Film by to byl dobrý, kdyby si dokázal udržet pozornost. A asi to i shazuje fakt, že jsem si ho zařadila mezi své nejočekávanější filmy roku 2009. (31.01.2010)

Výborný Ackerův námět z krátkometražního filmu převeden do celovečerního kabátku a je vlastně skoro stejný jako jeho předobraz, v dobrém i ve zlém. Nápad je to zase výborný, atmosféra je pěkně tajuplná a dětem se to asi moc líbit nebude, protože humor tu není prakticky žádnej. Je tu ale hromada akce, která je fakt nářezová. Už dlouho si nepamatuju v animovaném filmu tak promakanou a zábavnou akci. Je přehledná a má tempo,takže celej film hodně rychle uteče, protože akce je tu prakticky každou druhou či třetí scénu a navíc je to dost krátký. Kecací pasáže jsou většinou taky fajn a je příjemné po dlouhé době vidět v kině animák v originálním znění, takže si člověk může užít např. Jennifer Connelly nebo Crispina Glovera. S filmem jsem měl jenom jeden problém, a to že ten nápad a tajuplný svět okolo byl využitej jen tak napůl a dalo se z toho vytřískat daleko víc. Příběh je hodně jednoduchej a postavy jsou sice fajn, ale jen jednoduše načrtnuty. I tak jsem se ani chvilku nenudil a celý si to příjemně užil, jenom kvůli tomu jednoduchýmu scénaři nevim, zda by mě to bavilo i na podruhé. (10.09.2009)

Střídavě strhující (akce!) a "strojově sterilní" povídka, které do statutu strhujícího filmu zbývá zaplnit spoustu mytologických (s velkými uvozovkami) děr. Přiznávám, že i přes ten vyvanulý scénář bych chtěl nášup - svět je to tajuplný (i když trochu nekonzistentně tajuplný) a v jistém ohledu pojí to nejlepší z poetiky Planescape: Torment s tím, na co se dobře kouká ve filmech s obřími naštvanými roboty. (07.09.2009)