Hranice smrti

Výběr čtveřice hrdinů nepřímo odkazuje ke skutečným nepokojům na předměstích Paříže osídlených vesměs lidmi arabského původu. Ale zbytek už je hororovou fikcí: po loupeži prchají před policií na venkov, kde jim v domě nad lomem u hranice s Lucemburskem poskytne útočiště podivínská rodina. Z domnělé skrýše se stane past, kde domácnost řídí duch nacismu – a krve.Její náhražky prý tvůrci prolili na 400 litrů, kromě toho slibují přervané šlachy, rány sekyrou, tlející těla či podřezaná hrdla. (13.06.2020)

Xavier Gens na to nemá. Ať natočí cokoliv nejen, že zklame, ale opět si podrazí vlastní nohy, na kterých se snaží udržet a spadne přímo na svůj francouzský obličej. Ale já mu to přeju. S čistým svědomím, protože Frontiéres je další z trapných náhražek hororových snímku, které sázejí na Turture porno, bez logiky, beze smyslu, bez citu, bez všeho, co je nutné ke kvalitnímu snímku. Jestli vám vyhovuje vize Francie, kde venkovský hotel je doupě nacistických kanibalů, klidně jděte do toho. Kvalitou velmi slabé a naprosto nesrovnatelné v žádném aspektu se Saw. Avšak komu se líbí Hostel bude potěšen, že nejen v Česku, ale i ve Francii se točí podobné kraviny. Pokud se někdo bál nebo mu přišlo ve snímku něco úžasné, tak ať mi napíše, rád se dozvím novinky. (17.04.2008)

Další Francouz z režisérské sesle uštědřuje tvrdý kopanec do slabin všem těm velkohubým a směšným Hostelům a spol. v exploatačním thrilleru na poslední dobou obvyklé téma střetu skupiny zvrácených individuí a jejich mladých obětí, aneb jak to natočit, aby od toho fanda horroru nemohl odtrhnout oči a méně odolné povahy měly při pohledu na některé fičury nutkání k dávení. Ačkoliv tento typ podívaných nemám moc v oblibě, musím po nekompromisní kombinaci dravého vizuálu a masomlýnku, jehož kolečka se roztočí naplno zejména v poslední třetině, sáhnout aspoň po průměrném hodnocení. (30.03.2008)

Francouzská odpověď na HOSTEL. Jak to umějí jenom Francouzi, film naprosto bezelstně spojuje dekadenci a (předpokládám) záměrnou demenci s provokujícím politickým podtextem. Čtveřice mladých lidí zjevně arabského původu využije rasových nepokojů na předměstích Paříže k loupeži a uteče na venkov, kde se dostane do spárů početné, výrazně zdegenerované rodiny žijící v osamoceném stavení nad starým dolem (a taky provozující liduprázdný „hostel“). Pokud se na začátku jeden z hrdinů vyjádří o policistech jako fašistech, určitě nebyl připraven na přivítání, které jim všem připraví rasově čistá, leč vymírající rodina v čele se starým otcem, ryzím „náckem“ trousícím v uniformě slogany typu „Arbeit machts frei“. Když jediná z přeživších postav skončí v rukou policie, znamená to pro ní ironické osvobození nebo definitivní stvrzení její bezvýchodné situace? Film jednoznačnou odpověď nedává a budiž mu to k dobru. Ačkoliv se subžánru „maso“ hororů důsledně vyhýbám, FRONTIERE(S) považuju za jeho celkem snesitelný příklad. Tím, že je film natočený efektně, tj. rychle tempem i střihem, vyznívají veškeré důsledky použitých nástrojů (cirkulárky, řeznických háků, velkých kleští) spíše ve zrychleně „splatterovém“ než protahovaně sadistickém duchu. FRONTIERE(S) jsou atmosférickým a slušně zábavným mrháním celuloidu. (07.10.2007)

Francouzská variace na Texaský masakr motorovou pilou dopadlo o poznání hůře než jsem čekal. Přestože Eli Roth točil svůj Hostel díky přísné cenzuře se zařazenou spátečkou, podařilo se mu využít potenciál snímku mnohem více něj jeho evropskému kolegovi. Na horor podobného formátu až příliš přestřelená stopáž, která ja navíc díky podivnému scénáři naplněna spíše spoustou vaty než opravdivých jatek, po kterých jsme tolik toužili. Dalším problémem jsou i hlavní postavy, které nebyly obdařeny přílišnou dávkou sympatičnosti, takže jim v podstatě smrt spíše přejeme, než naopak. Navíc svým občasným chováním - jako například vstup do podivné šachty - si o podříznutí hrdla přímo koledují. Jednotlivá zabití nejsou ničím zajímavá, režisér neútočí ani na divákův žaludek přehnaně detailními záběry, ale zároveň odmítá i přílišné sadistické protahování. Zbytečná se pak jeví fašistická linie v popředí s postarším führerem a jeho šíleným klanem. Přestože se Xavier Gens nechal inspirovat hned několika horory, nedaří se mu bohužel překonat ani jeden z nich. Jisté kvality se jeho snímku však vytknout nedají. Zejména vizuální stránka je v několika momentech opravdu povedená, jenže to není věc, která by se v dnešní MTV době dala považovat za příliš veliké plus. (14.04.2008)