Ostrov

Po shlédnutí filmu mi bylo tak nějak divně. Tělem se rozléval pokoj a teplo a přitom jsem si nebyla jista, zda jsem filmu porozuměla. Pustý ostrov, na něm pár mnichů a jedna kotelna s kotelníkem. Moc zábavně to nevypadá, že? A přesto tam měl jeden člověk naplněný život jako málokdo z nás. Nezištně pomáhal lidem, nic neměl ani nechtěl, čekal jen na své očištění. A toho se mu nakonec dostalo, svým způsobem si ho přivolal. Poezie, pokora a odpuštění, to se vine celým filmem, který hodnotím jako krásný. (11.04.2017)

Tento film mi priniesol veľké sklamanie. Úvodná scéna ponúkala omnoho zaujímavejšie pokračovania, než bolo to, ktoré som sledoval. Možno mal režisér ambíciu prihlásiť sa k Dostojevskému, Solženicynovi alebo bigotnému ruskému pravosláviu. Urobil to však nudným, odpudujúcim spôsobom a pokazil mi dojem z celého filmu. Jediné, čo som oceňoval bolo to, že to bol ruský film v pravom slova zmysle. Sklon Rusov k mystike je neprehliadnuteľný. Ale to je tak všetko. Tie náboženské bláboly ma iritovali už od prvých minút a nemal som sa prakticky o čo oprieť, aby ma nezdolávala nuda. (04.04.2015)

Ak by som mala byť objektívna, dve hviezdičky sú pri takomto snímku skutočne málo. Ak by som však bola v tomto prípade objektívna, popriem niečo dôležité v sebe - a preto radšej volím úprimnosť. Tento film ma striedavo nudil, desil, uspával, iritoval a v niekoľkých vzácnych scénach i zaujal; nie však natoľko, aby som si ho chcela pozrieť ešte raz. Možno mi chýba práve oná povestná pokora, možno väčšia trpezlivosť, možno určitá preduchovnatelosť ... A možno chyba vôbec nie je vo mne, ale kdesi v nepomere dlhej minutáže a (predpokladám, že zámerne) pomaly plynúcom deji ... No ktovie,, možno sa raz ešte odhodlám znova preskúmať tento prečudesný Ostrov ... (21.03.2012)

Po shlédnutí se cítím, jakoby mi bratr Anatolij spálil boty a matraci vyhodil do moře. Všem nastavil zrcadlo vlastních nedostatků a to dost svérázným způsobem. Jedni by mohli mít Anatolije za blázna. Druzí za světce. Je v tom však nějaký rozdíl? Jen blázen pro Boha se může stát svatým. Výborný film plný poetiky klášterního života a kopanců pro zamyšlení nad svou vlastní cestou k Bohu. To ticho. Odřízlý ostrov. Každodenní rutinní práce (uhlí). Modlitba. Pokání. Děkování. Život s Bohem. Mnišství není útěk ze světa, ale poodstoupení (a to je rozdíl). Když jsme s věcí těsně na dotek, vidíme ji rozmazaně. Když poodstoupíme, vidím ji takovou, jaká je opravdu. Anatolij pro mě v tomto filmu viděl život takový, jaký je. Ačkoli sám byl nedokonalý. (28.07.2013)

Tenhle film jsem viděl na festivalu ve Varech a opravdu mne dostal. Je to ten vzácný případ, kdy se síla příběhu pojí se skvělou formou zpracování. Je to natočeno v pomalém tempu s krásnou kamerou a skvělými hereckými výkony, s důvěrou v příběh a jeho sílu. Nádherný film, který mi po čase zase připomenul, jak velké jsou možnosti filmu. - Uznávám ovšem, že diváka, který tyhle věci nějak moc neprožívá (vztah k Bohu, hledání pokory a tak podobně), film tolik oslovit nemusí. Pro mne je to ovšem jasných 100 procent a doporučení každému, kdo se zajímá o filmy s duchovní tematikou. (09.07.2007)