Strom života

Vůbec nevím, co tím chtěl básník říct a těžko takovému podivném a zvláštnímu útvaru přiřazovat nějaké hodnocení. Krásné obrázky podmalované skvělou hudbou (Vltava samozřejmě bezkonkurenčně vládne), ale ten zbytek mělo být co? Přes dvě hodiny vyprávění o ničem, proložené artovým přírodopisným dokumentem o stvoření světa... (28.07.2011)

Kto nikdy nevidel Malickov film a dal sa zlákať menom Brad Pitt, musel byť prekvapený ako ľadový medveď na púšti. Ja som čakal presne film v tomto duchu, ale popravde, nadšený nie som. Keďže som videl takmer všetky Malickove filmy, musím povedať, že sú pre mňa čoraz menej zaujímavé, pretože sa začínajú podobať ako vajce vajcu. Je to podobné ako jeho posledný Nový svet. Nádhera s blbými kecami okolo. Takmer všetky zábery i niektoré momenty sú sami o sebe päťhviezdičkové, ale ako celok to funguje kolísavo a film niekedy vyslovene nudí. Opäť kopa vnútorných a zasnených monológov a často zbytočných rečí o zmysle života. Prvá polhodina je dosť rozpačitá a prekvapí hlavne asi 10 minútová scéna ako z prírodopisného filmu. Je to nádhera, ale ja som chcel pozerať film...Čo záber, to nebeská krása, ale príbeh o rodine je tu až na druhom mieste, čo je škoda a prednosť dostalo ukájanie sa vo vizuálnej kráse. Film pre mňa najviac fungoval v prostrednej časti, záver sa zase podobá prírodopisnému a nič nehovoriacemu úvodu. Sean Penn je fajn herec, ale najstarší chlapec mi celú dobu pripomínal skôr Jima Caviezela. Ten by sa hodil viac, zvlášť ak nebolo veľmi čo hrať a smutné pohľady Jimovi idú dobre. 60%. (22.04.2012)

Famózna pitva ľudskej duše, ktorá siaha k tým najzákladnejším životným princípom. Despotický Brad Pitt skrz majstrovské obrazy znázorňuje všetko, čo sa nachádza v hĺbkových pedagogických analýzach. Toto je čistá genialita. Bez zbytočných, argumentujúcich dialógov skĺbiť len jednovetné nevtieravé úvahy s lyrickou kamerou (ktorá ma dostala už v Novom svete) a podmanivou hudbou (symbióza obrazu a Vltavy od Smetanu ma maximálne odrovnala). Je priam neuveriteľné, ako Malick dokáže len prostredníctvom filmových záberov, konkrétnej atmosféru-dotvárajúcej melódie a hereckého prejavu zobraziť to najtajnejšie ľudské utrpenie či krehké okamihy vnútornej harmónie a dočasnej radosti, prelieva myšlienky, mení náladu sekundu za sekundou (fascinovalo ma citové odsudzenie syna na otca) a divák len vpíja prekrásne obrazy. Malicka považujem za jedného z najosobitejších režisérov súčasnosti a vážim si ho o to viac, že jeho filmy netrpia absenciou autorského rukopisu, ako je to u mnohých iných nevýrazných tvorcov. Strom života je náladovo roztrieštený, vyžarujú z neho osobné Malickove postoje, a to mi nedovoľuje ísť s hodnotením nižšie. Pocahontas do mňa zaťala trochu viac, ale to nič nemení na skutočnosti, že Malickovu hypnotickú filmovú poéziu milujem. A Pitt v mojich očiach konečne herecky dozrel (nerátajúc 12 opic) a vyťažil zo seba maximum. (29.09.2011)

Unikátní film, který plyne jako úchvatný tok pomíjivého života na naší planetě, přičemž mnou během těch dvou hodin prošlo takové množství obdivů, emocí a myšlenek toho nejtěžšího kalibru, až bych se nejradši rozplynul už teď hned. S hodnocením si nevím rady, dějovost mě ale paradoxně spíše zmátla, faktor Boha též. Nemyslím, že se s TREE OF LIFE vidíme naposled. (11.05.2013)

Milý Terry, já vím, že my dva jsme přímky, kterým bylo dáno se protnout jen v okamžiku, kdy jsme jeli po jisté Tenké červené linii a jinak si dál uháníme každý svým nekonečnem. Vím, že jsi tím pádem poněkud někde jinde a výš než já a každý můj pokus o výhrady bude zákonitě připomínat rady obyvatele rovníkové Afriky Eskymákovi, jak má efektivněji stavět iglú. Přesto Tě v tomhle otevřeném dopise prosím o shovívavost s mou přízemností. Vždyť víš, že sice miluju poezii a filosovování, ale obojí vždycky zakončuju prohlášením, že smyslem života je ho žít a výhrady a stesky odbývám citací jednoho svého seriálového oblíbence: "You can do anything, you lucky bastard, you're alive!" Proto se na mě nebudeš zlobit, když Tvoje dílko plné krásných obrazů a lidí, co po krylovsku mlčí v šepotu, označím za filmový ekvivalent našich filosofických keců po osmi pivech. Myslím si, že vím, co jsi tím chtěl říct, ale nesedl mi Tvůj způsob a tón - vždyť mě znáš, jakmile mi někdo začne mávat před nosem černou a bílou, začnu se ptát, jestli někdy slyšel o šedi, zlatu a duze. Splácnout všechny bolesti světa a jedné ne tak úplně idylické rodinky do schématu o milosti kontra přírodě a evoluci spolupracující s božským vnuknutím mi přes všechnu dobrou vůli přijde bolestně banální. A smutné. To, co mě na našem světě fascinuje nejvíc, je bezpočet možností, které poskytuje. Můj milý příteli, od doby, kdy jsme se viděli naposledy, se leccos změnilo. Vylezla jsem na další hory, překonala další řeky a pokoušela se do nich vstoupit znovu, vzhlížela jsem k dalším chrámům, znovu a znovu jsem si špinila ruce a pokoušela se očistit svou duši, lámala jsem srdce a slepovala kousky toho svého a viděla jsem zrodit se nový vesmír, když jsem se poprvé podívala do očí svého syna. Změnilo se mnohé, ale v něčem se nezměním nikdy. Vím, že ve své moudrosti se mě nebudeš snažit změnit ani Ty, jen mi ukážeš, jak to vidíš ty sám. A kdyby pro nic jiného, už za tohle si Tě budu vždycky vážit. S láskou Tvá Faidra. (28.12.2011)