It's Always Sunny in Philadelphia

Dneska lidi přecházejí ze Simpsonů na Family Guye prostě proto, že jsou na takový humor už zvyklí a nepřekvapí je. Stejné je to s Philadelphií. Kdysi tabu, dneska sranda. Všechny postavy jsou namyšlení, sobečtí blbci. Jenže člověk si je zamiluje. Narozdíl od Hanka Moodyho, tihle žijí téměř na dně společnosti. Když jsem si seriál pouštěl znova, tak jsem se pořád smál a místy tekly až slzy. Neuvěřitelný, co tenhle kolektiv je schopný dát dohromady. Šéstá sezóna už byla slabší. Můj oblíbený Phily: Mac. -"What's up, bitches?" (12.10.2011)

Od třetí série si říkám, že to dějově a hláškově nemůže bejt lepší a ejhle... Už jsem u sedmý série a laťka je pořád kontinuálně zdvihána. Celá show je přehnaná, ironická a ďábelsky necitlivá, v reálu pro mě absolutně nepředstavitelná (přátelství je v mým případě přece jen trochu někde jinde) a možná o to víc mě baví sledovat stupiditu a vychcanost týhle pětky. Způsoby, kterejma řeší problémy a "pomáhaj si" jsou v 9/10 případů zralí na umístění do psychiatrický péče. // Když se ve 2. řadě objevil DeVito, tvářila jsem se odmítavě, ale jeho role je tak zábavně tragikomická, od scénáristů/produkce výbornej krok. (06.12.2013)

Seriál staví na tom, že se zdánlivě vozí po tabu politické korektnosti každodenního amerického života (alespoň soudě podle prvních dvou dílů, které se věnují rasismu a Židům), ale bohužel to dělá trapným způsobem. Coby barový sitcom se seriál opírá o stálou skupinu bizarních figurek, na rozdíl od klasického a usedlého "Cheers" jsou zdejší hrdinové především mladí (tři mladíci spolumajitelé baru a číšnice/sestra jednoho z nich) a profilovaní jako hystericky afektovaní tupci bez osobnosti. Během prvních dvou dílů se o postavách nic nedozvíme, jen zpovykaně žvatlají kraviny, ukazují se jako blbci a neschopáci a i jejich postoje vůči centrálním tématům jsou krajně jalové. A v tom se odhaluje bezzubost a ubohost seriálu, neboť se prsí výbušnými tématy, ale přistupuje k nim tupě a místo satiry či konfrontačního humoru vše zahlazuje nenapadnutelnou stupiditou. "It's Always Sunny in Philadelphia" evidentně hraje na image nevycválané a loserštější opozice vůči sluníčkově vztahovým "Přátelům", ale ve výsledku je jen o krapet neurotičtější variací téhož, neboť jeho postavy se liší pouze v míře uječenosti, ale nemají o nic propracovanější psychologii (na rozdíl od např. perfektní profilace postav a jejich motivací ve "Scrubs") ani neřeší o nic závažnější problémy. (10.03.2012)

Viděl jsem to tak před deseti lety, když byly na světě tři čtyři série a moc jsem se u toho řezal. Když jsem nedávno potřeboval nějakou ujetost, nějaký černý humor, vzpomněl jsem si na to. No a než jsem stihnul ohodnotit první sérii, sjel jsem čtyři. Sakra to je ujeté. Takový plesnivý humor plný špíny, ponížení a neštěstí. To mi po těch čtyřech sériích čím dál tím více lezlo na nervy. Potřeboval jsem zase nějaký happy-end, tak nevím, jestli svůj plán dokoukat to celé (má to už třináct sérií!) zvládnu. Možná počkám na podzim, kdy má vyjít McElhenneyho nový seriál Mythic Quest, který věřím, že bude podobně zbarvený. Tak mi to nedalo a sjel jsem všech čtrnáct sérií. Musím říct, že po pár týdnech jsem si na celou partičku zvyknul a teď, když jsem na konci, je mi po nich smutno. Překvapivě se příběh začal přenášet mezi sériemi a byla tam určitá kontinuita. To mám rád u tohohle typu seriálů, že jen tak roky nežvaní, ale posouvají se v příběhu. Nejsilnější (a zároveň nejnápadnější) linka je homosexualita Maca, která vykristalizuje v epický závěr třinácté série. Pouštěl jsem si to dvakrát a pak ještě jednou ženě. Nesnáším balet a muzikály, ale tahle exprese toho, co se v Macovi bilo vyjádřené moderním baletem byla prostě kulervoucí. Nic podobného jsem nikdy neviděl a klobouk dolů za takový výkon. Možná bych se nezlobil, kdyby to skončilo tímhle eposem, ale dostali jsme další čtrnáctou sérii, která opět nezklamala a je plná gegů. Závěrem mi tedy bude smutno, ale těším se, že si pustím zase nějaký sitcom, kde to končí třeba romantickou uzávěrkou (HIMYM?) nebo morálním ponaučením (Earl?). Nebo že bych si dal nějakou další depresi (Black Mirror?)? (23.08.2019)

Banda absolutních zmrdů dělá amorální a sobecká rozhodnutí, která (naštěstí!) ke konci nezůstane nepotrestána. Zatímco první série se teprve rozjíždí, druhá, s příchodem Dannyho DeVitta nabere hned v úvodu grády a nezpomalí. Dělají si prdel ze všeho, od černochů a gayů počínaje, až po postižené a umírající děti konče. Každá alespoň trochu sympatická postava je nakonec rozemletá na prach a že by na konci epizody ostatní dospěli k nějakému morálnímu závěru? Kdepak! Seriálu by možná slušela trošičku delší stopáž a některá témata nejsou úplně dotažená do konce, ale to jsou jenom takové maličkosti. Rozhodně se divím, že tuhle nekorektní a hrubou zábavu sleduji na Disney+. Paráda! (28.03.2023)