Strážce zákona
MR 73
Strážca zákona
Mr 73
The Last Deadly Mission
Režie:
Olivier MarchalScénář:
Olivier MarchalKamera:
Denis RoudenHudba:
Bruno CoulaisHrají:
Daniel Auteuil, Olivia Bonamy, Catherine Marchal, Francis Renaud, Gérald Laroche, Guy Lecluyse, Philippe Nahon, Clément Michu, Moussa Maaskri (více)Obsahy(1)
Daniel Auteuil jako policista, který poznal příliš zla... Thriller podle skutečné události je zahalen do temného roucha kruté beznaděje a bezpráví. Kriminální policista Louis Schneider řeší těžkou havárii své ženy alkoholem. V opilosti unese autobus, je zatčen a je mu odebráno vyšetřování zločinů sériového vraha. Zbaven policejní hodnosti, nezbývá mu nic jiného, než se s problémy vyrovnat po svém… Originální název filmu MR73 byl zvolen podle typu revolveru Manhurin MR 73, který byl vyroben společností Manhurin na objednávku pro francouzskou policii a četnictvo, právě v roce 1973. Režisérem a scenáristou filmu je Olivier Marchal, zajímavá postava francouzského filmového a televizního kriminálního žánru. Začínal jako policista a každý jeho scénáristický a režijní počin odráží nejen jeho vlastní zkušenosti z praxe, ale i zklamání, traumata a frustrace z policejní práce. Kdysi prohlásil, že to všechno chtěl v sobě uzavřít, ale kdyby to ve svých filmech znovu neotevřel, možná by skončil jako mnozí z jeho hrdinů. Leitmotivem jeho filmů je marný boj policistů se systémovou policejní a polickou garniturou, jeho hrdinové jsou poznamenáni prací u kriminálky a tímto nerovným bojem, a končí s krutými šrámy a zničenými životy, pokud to ovšem přežijí. Ti, kteří si nyní připomínají kdysi tak oblíbený seriál Komisař Moulin, objeví Oliviera Marchala v jeho začátcích, jako scenáristu, herce i režiséra. (Česká televize)
(více)Recenze (269)
Vypadalo to na opravdu dobrý krimi s hodně temnou atmosférou, jenže kromě případu vraha a násilníka, se tam začne do toho zamotávat ještě jeden starej příběh o nějaký vraždě, co se stala X let zpátky a pachatel se má na podmínku dostat ven z vězení. A celej film se tak rozpadá a přeskakuje sem a tam. Hlavně ten vrah z prvního případu je trochu kostrbatě odhalen a dopaden někdy 30 minut před koncem filmu, takže ten zbytek už se jenom vaří z vody. Mělo to našlápnuto rozhodně na lepší hodnocení. Takhle dávám průměrný 3 hvězdy. ()
Hnusné prostředí, hnusné zločiny. Korupce, brutalita, fašistické praktiky. Mrtví lidé, zraněná zvířata. Situace je špatná a bude ještě horší. Světlé vyhlídky žádné. A ve všem tom marastu se plácá napůl střízlivý Auteuil, přepnutý tentokrát do režimu „pozdní Lanďák“. V týrání svých hrdinů jsou francouzští režiséři světovými mistry, jak krom torture porn hororů ukazují i extrémně ponuré detektivky typu Strážce zákona. Marchala nezajímá jen tělo a možnosti jeho deformace, ale i duše, díky čemu je vykonstruovaná beznaděj alespoň „teoreticky“ podložená existenciální filozofií. Konstantami jsou jenom zrození a smrt. Obojí na nás režisér bez milosti vyvrhne ve finále, jenž svou patetickou veletragičností (bude se jmenovat Louis) zavírá do malé temné komory veškeré realistické kvality snímku (zpočátku ještě přítomné). Na pozérskou vážnost posledních minut jsem reagoval smíchem, což ovšem neznamená, že by mi načrtnutí lidského bytí jako věčné topení se ve sračkách, jichž stále přibývá, bylo docela nesympatické... 70% Zajímavé komentáře: Radek99, gudaulin, da-a ()
,,Věříte v Boha?“ ,,Je to zkurvysyn. Jednoho dne ho zabiju….“ Černobílí efektní úvod. Ale hra s odstíny a barvami pokračuje v tomto krimi thrilleru, který zdobí dokonalá kamera, perfektní herecké výkony a zajímavý scénář, jenž mísí to nejlepší ze staré školy s tou novou. Francouzi tyhle filmy o policajtech umí. Všude je plno svinstva, férového policistu aby lupou pohledal. A v atmosféře nasáklé krví se pohybuje zlomený muž pohřbený zaživa, který bere zákon do vlastních rukou. Proč to dělat složitě. Amen. PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ** NAPĚTÍ *** ()
Prvotřídní, takřka nadžánrová kriminálka spojující v sobě delikátním způsobem kultivovanost s nesmlouvavostí. Rozum a chtíč. ____ Několik poznámek: (i) MR 73 charakterizují záběry, kde je potřeba zvýraznit postavy, tudíž jsou pořešený přes dlouhoohniskový objektivy s rozostřenou hloubkou pozadí, zatímco v momentě, kdy je potřeba hrdiny umístit do okolí a inscenovat mizanscénu, pracuje se přirozeně s objektivem krátkoohniskovým. Oboje stavy doprovází přechody transfokační a zoomerské. Kupříkladu aby nebyla vidět zohavená žena v zadním plánu, zaostří se pouze detektiv v popředí, to samé některé dialogy, kdy hovořící postava zůstává ostrá, zatímco naslouchající rozostřená. Paradox je ovšem ten, že rozostřené scény vnímáme mnohem silněji, než kdyby bylo vše v rámu obrazu ostré, neboť si domýšlíme, zajímá nás, co před námi kamera „schovává“, a proto takové záběry působí na diváka intenzivněji. (ii) Pozoruhodné je, kterak důmyslně film prohazuje rub světla a tmy. Veškeré zlo se zde odehrává za světla (nemocná žena, ohledávání mrtvol, chytání zločinců), zatímco s odchodem slunce ustává i děj. Přitom právě tma nás připravuje podvědomě na zlo, zatímco zlo za světla, třeba lynč v Africe za bílého dne, nejsme schopni akceptovat, protože nás na to gotická, fincherovská a barkerovská potemnělá díla nepřipravila. Spojíme-li to s již zmíněnou kultivovaností, nebude daleko od pravdy, když prohlásíme MR 73 za osvícenceký produkt razící si to z klasického temného noiru přes neo-noirovskou Čínskou čtvrť a Blade Runnera až do prosvětlenější éry neo-neo-noiru. (iii) Ze všeho nejvíce apeluje film na nezbytnost morálního profilu. Není podstatné, že loser honí losera, převedeno do slovníku komiksového writera Gartha Ennise, mrdák mrdaného, podstatná je etika. Detektivovi vlastní. Vrahovi a zkorumpovaným fízlům cizí. Každé takové vydělení obce ilustruje případné jednání lidí v době krize a obrací resentiment směrem k budoucnosti. (iv) Přesto nad osvíceneckým tendováním z bodu dva a etickým z bodu tři ční ještě jedna zásadnější motivace, která popohání hlavní postavu detektiva – a to vyhnání z Edenu. Člověk se stal věčným tulákem, když ztratil ráj – jednotu s přírodou (Odysseus, Oidipus, Abraham, Faust); musí stále dál a dál, musí bez ustání hledat poznání neznámého tím, že vyplňuje mezeru svého vědění odpovědmi. Vrozené úsilí o pokrok (pátrání po vrahovi) neexistuje, tím méně přirozený mravní řád. Obojímu předchází rozpor v detektivově existenci, který ho nutí kráčet vpřed po započaté cestě. (v) Úloha ženy ve filmu je neméně pozoruhodná. Ženy zde spouští veškeré dění a mužské konání – jejich smrtí započne vyšetřování, sedí ve vedoucích pozicích a rozhodují, jsou nemocné nebo zklamané a vyžadují ochranářskou ruku. Žena zde má význam akce, muž reakce. Chápu to jako dokonalou genderovou symetrii, jako způsob, jak chytře (někdo by mohl poznamenat vychcaně) umisťovat ženy do mužských žánrů. (vi) Novorozeně na konci je symbol – třebaže film tematizuje změnu, lidé se nemění. Ať už reagují na destruktivní impulsy tak, že zakáží čin samotný a impuls nechají existovat (detektiv), nebo při represi impuls kompletně odstraní z vědomí a ten se objevuje v lidském jednání skrytě (padouši), jediná změna přichází s novým. Nikdy s fénixovským vykoupením, jež pouze prohlubuje zkaženost světa. () (méně) (více)
Tentokrát mě Olivier Marchal zaujal více, než tomu bylo u Války policajtů. Bylo to víc brutálnější, ponuřejší, špinavější – no prostě lepší. Začátek rozhodně dokázal upoutat mou pozornost – kdopak to mučil a zabíjel staré ženské (morbidní humor policejního fotografa, tomu taky dodal grády), hlavní postava pořád kouřila – chlastala – a chovala se jako magor, ten starý perverzák byl taky good, jen škoda, že prostřední pasáž byla poněkud nudnějšího rázu (nebudu-li počítat brutální pasáž v psím „hotelu/útulku). Některé vzpomínkové scény taky byly správně temné, dopomáhaly pochopit obě linie příběhu a konec – tak se mi líbil nejvíc. U porodu nejspíš slabší kusy omdlévaly, pomsta byla sladká…Herecké obsazení taky ušlo, režisér vsadil na své oblíbence Daniel Auteuil, Francis Renaud a Catherine Marchal se potkali už u již zmiňované Války policajtů a rejža byl správně nadržený – matku svých čtyř dětí a svou ženu nechá natočit erotickou scénu s hlavní postavou, porod Olivie Bonamy s detailními záběry, jebačka v bordelu – inu klobouk dolů. Francouzská špinavost v nadprůměrném kabátku, palec hore. A LIVINGDEAD se svou ségrou se zřejmě zase věnovali, čemu by sourozenci neměli, místo aby sledovali film…70% ()
Galerie (29)
Zajímavosti (5)
- Hlavní hrdina filmu jezdí v automobilu Volvo 121 (1967), soudní policie v automobilech Chrysler 300C a velitelka Marie Angéli v kupé Chrysler Crossfire. Zásahová policie na začátku filmu přijíždí v Hummerech H3. (Saur.us)
- Když v čase 59:20 přijde Justyne Maxancova (Olivia Bonamy) na policejní stanici, že hledá Louise Schneidera (Daniel Auteuil), je poslána dále do kanceláře 215 a jeden policista jde s ní. Následně se ale řeší zpráva pro Kowalskiho s fotografem a u Schneidera doma. Nakonec se Justyne s Louisem setká na schodech v hotelu (čas 01:05:20). (marcel5)
- Okrem prístavného mesta Marseille sa natáčalo aj na viacerých miestach severofrancúzskeho regiónu Île-de-France. (MikaelSVK)
Reklama